partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
NA RYBÁCH MEZI MRAKODRAPY
Jan Sýkora | Zahraničí | Komentáře

V BŘEZNU LETOŠNÍHO ROKU JSEM PŘI CESTĚ DO USA VYUŽIL PŘÍLEŽITOSTNÉ ZASTÁVKY V MIAMI, ABYCH SI VYZKOUŠEL RYBOLOV V TAMNÍCH PŘÍBŘEŽNÍCH VODÁCH. PRŮVODCE S LODÍ JSEM SI DOMLUVIL PŘES INTERNET UŽ DOMA PŘED ODJEZDEM.

 
V domluveném čase jsme se sešli v marině na Sunny Isles. Po spuštění lodě na vodu jsme vyrazili k nedalekému mostu, kde se vlivem odlivu vytvářel proud. Do ruky jsem dostal prut na přívlač, na návazci byl velký jednoháček s integrovanou zátěží, na něm velká kreveta. Prohazoval jsem zvířenou vodu kolem pilířů mostu přesně podle doporučení. Hned při prvním hodu se u hladiny objevil velký snook (Centroponnus undecimalis), nástrahu však minul. Měl jsem nechat krevetu padnout co nejhlouběji, přitom však při klesání stále udržovat kontakt s nástrahou. Průvodce mi poradil, abych se neukvapoval. Krátké, opakující se záběry jsou od menších ryb, velkou prý poznám. Je to jako zásek do dna. Chytil jsem zde ještě dva pěkné mořské okouny v délce kolem šedesáti čísel, průvodce si také zachytal, všechny ryby jsme okamžitě pouštěli. Po chvíli záběry ustaly, takže jsme ze zátoky vyrazili na oceán. Přesun to byl takřka bleskový, v rychlosti takřka 80 km/h, musel jsem usednout a zapřít se, jak loď poskakovala po vlnách.
 
NA NOVÉM MÍSTĚ JSME BYLI ZA CHVILKU
Zde jsme lovili jiným způsobem. Na řadu přišly pruty s multiplikátory, jednoháček bez zátěže, jen nástraha v podobě krevet zůstala stejná. V nádrži na lodi jich byla více než dostatečná zásoba. Ze zádě jsme spustili nástrahu do moře a při pomalé jízdě vpřed jsme nechali vymotat asi 30 m pletené šňůry. Potom kapitán loď zastavil, zajistili jsme brzdy navijáků a pruty zasunuli do příslušných otvorů na palubě lodi.
 
Ještě než jsem prut usadil, ucítil jsem záběr, takže jsem reflexivně zasekl. Ryba, kterou jsem přivedl k lodi, se v Americe nazývá blue ruber (lufara dravá) a je z čeledi kranasů. Na první pohled je na ní nápadná úzká protáhlá prsní ploutev. Několikrát jsme zopakovali stejný postup nahození s přesunem a následným driftem, ale záběru velké ryby jsme se nedočkali. Kapitán znovu zavelel ke změně místa. Přesunuli jsme se zpět do zátoky, opět velkou rychlostí, cesta trvala skoro 20 minut.
 
 
ZASTAVILI JSME V ZÁTOCE MEZI MIAMI A MIAMI BEACH
Mrakodrapy Downtownu byly přímo přede mnou, po levé ruce i ostrov s vilami světových celebrit. Někde tam má svůj nový příbytek i bývalý český premiér Stanislav Gross. Inu, kdo umí, ten umí.
 
V zátoce byla klidná, mělká voda, hloubka jen kolem metru. „Zde je dobré místo pro lov mořských pstruhů,“ říká průvodce. Lovil jsem s lehčím přívlačovým prutem s velkým, protáhlým, sytě červeným splávkem, pod ním vlasec délky asi 75 cm a větší háček, na který jsem navlékl gumový twister. Splávek má rovněž funkci atraktoru, proto to výrazné zbarvení. Způsob lovu byl jednoduchý… Nahodit co nejdál a potom poškubáváním se střídáním tempa nástrahu přitahovat. Ulovil jsem několik menších pstruhů. Tato ryba, zde nazývaná spotted sea trout, smuha tečkovaná (Cynoscion nebulosus), zbarvením a tečkováním mořského pstruha skutečně připomíná, není to však pstruh severní Evropy. Ocásek nástrahy pstruzi často ukousli. A tak, když jsem po několikáté musel twister vyměnit, nastal čas na změnu. Kapitán se mě pak zeptal, kterou rybu bych si nejvíc přál chytit.
 
„Tarpona,“ odpověděl jsem bez váhání. „To je ryba, kvůli které tento rybářský výlet podnikám.“
 
„OK,“ řekl šéf. Chvíli s někým telefonoval, potom nastartoval motor a vyrazili jsme k Port of Miami na oceán.
 
ZASTAVILI JSME NA MÍSTĚ, KDE JIŽ DVĚ LODĚ VE VLNÁCH DRIFTOVALY
Pochopil jsem, že na toto místo jsme přijeli na doporučení jedné z posádek sousedních lodí. Ukazovala na místo, kde ještě před chvíli rolovali tarponi a hlásila, že jednoho 40kg už dnes chytili. Jak to bývá, po našem příjezdu se už žádné aktivní ryby neobjevily. Drift na tomto místě jsme třikrát zopakovali. Na špičkách prutů byly viditelné záběry, kapitán však zůstával v klidu.
 
„To jsou malé ryby, záběr tarpona ti neunikne,“ říkal. „Jednou se prut ohne a potom už vrčí brzda navijáku.“ Se mnou to však cukalo, jednou jsem se neudržel a přece jen zasekl. Byl z toho opět blue ruber. Potom jsem záběry na prutu pozoroval s relativním klidem. Zcela klidný jsem ale nebyl z jiného důvodu. Kolíbání lodě ve vlnách mi působilo stále větší nevolnost, lovecké vzrušení mě opouštělo a tak jsem navrhl návrat do klidnějších vod. To už byla úplná tma. Přesun se odehrál opět plnou rychlostí, osvětlení metropole poskytuje kapitánovi dobrou viditelnost. Myslel jsem, že už se vracíme do mariny, ale kapitán náhle zvolnil a mířil do úzké zátoky. Vypnul motor a setrvačností jsme se blížili k molu, které bylo osvětleno dvěma podvodními, zelenými světly. Podal mi prut, vlasec bez zátěže, na háčku se houpala kreveta. Řekl, že mám nahodit za vzdálený okraj nasvícené hladiny. Jenže asi 3 m nad hladinou je prověšené lano a taky tma, takže se hod špatně koriguje. První nahození se mi skutečně nepovedlo.
 
OPATRNĚ STAHUJI A NAHAZUJI ZNOVU
Teď je to skoro ono… Krevetu nechávám klesat, nástrahu pak pomalu přitahuji. Náhle se objevila silueta ryby. Zasekávám, je to snook. Těsně u lodi ji však ztrácím. Opět nahazuji, ale to už je na další rybu jen malá šance. Nahazujeme motory a plujeme na další podobné místo poblíž. Tam se mi hned prvním hodem podařilo vyprovokovat rybu, jejíž velikost mi vzala dech. Nohy mi změkly, přestal jsem navíjet. Ryba, jak se objevila u hladiny, tak zase zmizela, aniž by se krevety dotkla. Na dalších dvou místech jsem potom ještě chytil tři asi 40cm kranasy a před půlnocí jsme lov ukončili.
 
DRUHÝ DEN ZAČÍNÁME LOVIT PO POLEDNI
Je zataženo, občas dokonce krátká přeháňka, vítr, teplota asi 25 °C. První zastávka je opět u pilířů blízkého mostu. Tentokrát jsme ovšem byli bez záběru. Rychle se přesouváme k jinému mostu. Chytáme na živé rybičky bez zátěže. Záběry přicházejí záhy po nahození. Berou převážně kranasi. Stejně jako včera všechny ryby pouštíme. Poté se přesouváme jen o pár desítek metrů dál ke břehu. Instrukce zní - nahodit těsně ke břehu, rybku potáhnou asi 2 m k sobě a nechat ji volně, přičemž levou rukou přidržovat vlasec a hlídat záběr. Pod vodou jsou skály. Kapitán prohodil lovící úsek několika živými rybkami. Záběry následovaly okamžitě. Opět pěkní kranasi, jeden půlmetrový snook a ještě jeden větší, který se mi však vypnul, kapitán toho svého taky ztratil. Skvělé místo!
 
Jakmile záběry ustaly, následoval další přesun. Do míst, kde jsme se včera pokoušeli ulovit mořské pstruhy. Stejná metoda jako včera, s jediným rozdílem, místo twisteru přišla na háček kreveta. Záběry byly četné, ale většinou se jednalo jen o malé ryby. Jednu jsem si vzal k večeři.
 
NÁSLEDOVAL PŘESUN NA OCEÁN A DALŠÍ POKUS O TARPONA
Dnes byli tarponi aktivnější, občas byli vidět u hladiny. Překonával jsem žaludeční nevolnost, záběru jsem se však nedočkal. Po návratu do zátoky náš lov pokračoval hojnými záběry kranasů, měl jsem na prutu i barakudu, která se však utrhla. Poslední rybou byl kanic, který mně svou bojovností poskytl vrcholný rybářský zážitek. Lepší závěr pobytu jsem si nemohl přát.
 
 
OBLAST MIAMI JE IDEÁLNÍ DESTINACÍ NA DOVOLENOU
Teplé, mělké moře, písečné pláže, přírodní rezervace a hlavně příležitost k atraktivní mořské rybařině. Je zde široká nabídka služeb průvodců a lodí, může se ale lovit i ze břehu. Pro Evropana exotická příroda, velké množství druhů ryb, které lze ulovit a spatřit. U naší lodě se dvakrát objevili i delfíni, jsou tu leguáni a všudypřítomní pelikáni. Dostanete-li se sem někdy, užijte si!
 
PAVEL ČERVENKA
FOTO: AUTOR
Článek byl otištěn v časopisu 9/2009

Komentáře

Přidat komentář: