partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
CHYTEJTE NA DROP SHOT aneb ĎÁBELSKÁ KUCHAŘKA (2)
Jan Sýkora | Sportovní rybolov | Komentáře

Jak navléknout nástrahu? Malé nástrahy (3–7 cm) upevníme na malý háček (č. 8,  6 nebo 4) s očkem jednoduchým propíchnutím hlavy nástrahy a necelá půlka obloučku se špičkou budou koukat z nástrahy ven – napíchnutí za „nos“. To je jednoduché, ale u ofsetových háčků a stand out háčků, určených většinou pro větší nástrahy, je to sice také jednoduché jako facka, ale nejlépe vám to opět ukážou obrázky…

 
Napíchnout na špíz?
Při chytání ve vodách s vodními travinami nebo různými druhy zábran, napíchneme háček do nástrahy tak, aby byla v nástraze skryta i špička háčku, čímž si ušetříme mnohé vázky, ale při zasekávání to někdy může být příčinou záseku do prázdna.
 
Jaký prut?
Jako i jindy a s jinými věcmi, se vše odvíjí od toho, jak máme hluboko do kapsy. Ale přestože to bude pro většinu z nás hlavním kritériem, neznamená to nutně, že pouze drahé pruty splňují požadavky na chytání DS metodou. Jsou DS pruty za několik set dolarů nebo euro, ale také za 50 euro. Na druhou stranu je pravda, že se jisté rybářské firmy (hlavně v Evropě) vezou na vzrůstající populárnosti DS a vidina zisku z moderní metody je donutila příliš rychle dát na trh vlastní model DS prutu, za sice třeba pro nás přijatelnou cenu, ale někdy pro DS vcelku nevhodný. Je tedy nutné si pruty osahat, vyzkoušet v obchodě jejich akci a třeba bez vlastních zkušeností se držet základních vlastností, které tyto pruty mají mít (hned se k tomu dostaneme) a nekoupit první prut, na kterém je napsáno, že je určen pro DS přívlač.
 
Tak k věci… Jaký prut vlastně potřebujeme? Musíme s ním nahodit montáž tam, kam chceme. Potřebujeme prut, se kterým nebude problém vodit a pohybovat nástrahou tak, jak je zrovna nezbytné. A samozřejmě s ním musíme rybu zaseknout, zdolat a vylovit. Ve většině případů bude naše celá DS montáž vážit mezi 10 až 30 gramy. Takže asi v tomto rozpětí by mohla být odhozová zátěž prutu. Pruty s vyšší odhozovou zátěží budeme uplatňovat pouze na vodách se silným proudem a při lovu větších štik. Potřebujeme prut se špičkovou akcí. Prut, s jehož pomocí (lépe za pomoci jeho špičky) budeme schopni nástrahu rozechvět tak, aby „pulzovala“. K tomu je zapotřebí taková špička, která bude dostatečně měkká, poddajná, aby rybě ještě více usnadnila vcucnutí nástrahy. Někteří výrobci přilepili k přívlačovému prutu špičku z plného uhlíkového vlákna, jiní z materiálu nazvaného titanium. To samo o sobě není na škodu, jen vlákno nesmí být příliš měkké. Musí být možný nához s montáží bez sebemenší obavy ze zlomení špičky prutu. Na druhou stranu nesmí být špička příliš tvrdá – rychlá, neboť by rozpohybo vala nástrahu víc než je pro DS třeba. Blank prutu bude až na špičku rychlý a bude mít dostatečné rezervy. Ideální, univerzální prut pro DS neexistuje. Záleží na tom, na jaké nástrahy chceme chytat, jaké druhy ryb, kde chceme chytat a jaké pruty upřednostňuje každý z nás.
 
Pruty by měly být dlouhé mezi 1,90 m až 2,40 m. Ty delší k lovu ze břehu bohatě vyhovují, aspoň podle mě. Ale nevylučuji, že se někomu bude ze břehu chytat lépe i s delším prutem. Je také dobré myslet na to, že čím bude hmotnost prutu nižší, tím bude citlivější, nemluvě o tom, že nám při chytání lehký prut vše usnadňuje a při delším nahazování a chytání nás méně bolí záda a ruce.
 
Mnohé normální přívlačové pruty téměř mají zmíněné vlastnosti, což znamená, že i na takový prut je možné chytat s DS montáží. To bych ostatně pro začátek doporučil. Speciální prut na DS si můžete koupit až později, až budete jasně vědět, jaký prut bude pro vás ten správný. Každopádně nedoporučuji rychlý, zdánlivě výhodný nákup prutu jenom proto, že je výrobcem určen pro DS. Někdy jsou to příliš měkké „žvýkačky“ – bez silné páteře a mají příliš měkké špičky. Na DS nepotřebujete obdobu wincklepickeru!
 
Jaký naviják?
Tady je výběr celkem jednoduchý. Někteří fajnšmekři chytají s přívlačovými multiplikátory a většina se smekacími navijáky. Způsobem DS lze s multiplikátorem chytat také, ale povídání o tom přenechám zatím jiným.
 
Volba smekacího navijáku pro DS přívlač závisí na tom, jestli chytáme jemně okouny či candáty, se silnějším náčiním štiky anebo mořské ryby. V prvním případě to bude přívlačový naviják řady 2000 až 2500, u lovu štik zvolíme řadu 2500 až 3000. Na mořskou DS přívlač si pořídíme o něco větší přívlačový naviják, který bude odolný proti slané vodě. Konkrétní modelové typy ale ode mě nečekejte. Některý zarytý zastánce určitých produktů by byl spokojen a druhý by mě zatratil. Naviják musí být lehký, aby nám po dvou hodinách chytání neupadla ruka, musí mít jemně nastavitelnou brzdu a musí tvořit vyvážený (pokud možno i doslova) celek s prutem, na který chytáme.
 
Sám chytám v našich podmínkách s DS jak okouny, tak štiky, candáty a jiné druhy ryb na naviják řady 2500, měním pouze cívky s různými vlasci nebo šňůrami.
 
Vlasové nudle nebo tenké pletené?
Nebudu se pouštět do diskuze co je lepší, zda monofilní vlasec nebo šňůra. Jak šňůra, tak vlasec mají své opodstatnění a je výhodné je používat za situací a v podmínkách, kdy ta či ona volba bude pro nás výhodná.
 
Při chytání, které nebude vyžadovat daleké nahazování (ovšem ze břehu, při chytání ve větší vzdálenosti bude pletenka na místě), kupříkladu při lovu okounů, dávám jednoznačně přednost monofilnímu vlasci. Při lovu candátů a štik (vzhledem k jistějšímu záseku) spíše inklinuji k pletence, ale jde to i s vlascem. Někteří kolegové však upřednostňují šňůru i když chytají na krátké vzdálenosti, neboť si zvykli na přímý kontakt s nástrahou, potažmo u DS i se zátěží. Věřím, že si každý najde své osobní a uspokojivé řešení.
 
Jak kvrdlat, aby to nezkyslo?
Štiku s česnekem si připrav takto: Usmaž štiku v oleji. Ztluc mandly v moždíři dobře, potom zetři v pánvici, rozpust vlažnou vodou, aby byla jako mandlová polévka, dajž do hrnce, ať zevře dobře. A česnek zetři dobře v pánvici, rozpust jej tou polévkou aneb mlékem. Dada štiku na mísu teplou polej česnekem a jez. (Bavor Radovský z Hustiřan, Kuchařství, 1591.)
 
Rozdíly mezi chytáním ze břehu a z lodi jsou vpravdě minimální. Přesto je chytání s DS z lodi optimálnější, původnější a i o něco úspěšnější variantou, než když budeme chytat ze břehu. Vše je velmi podobné jako při holandském vertikálním chytání z lodi, ale při DS to máme k rybě dozajista blíže a jelikož nástraha není spojena s jigovým háčkem a jigovou hlavou „napevno“, nýbrž je relativně volně na kmenovém vlasci, každý záběr ryby, i ten sebedrobnější, je velmi dobře cítit.
 
Vraťme se ovšem k tématu a na začátek. Nahodíme montáž… A teď pozor! Právě nyní, když budeme napínat vzniklý oblouk nebo pytel vlasce, nyní, když se budeme snažit o první kontakt s nástrahou, když ji možná budeme dokonce zvedat ze dna a než poprvé ucítíme, že je zátěž opravdu na dně, přichází často první záběr. V euforickém zápalu ze záběru však nesmíme udělat osudovou chybu – nesmíme zaseknout. Naše zbrklost může způsobit, že rybě nástrahu vytrhneme z tlamy bez toho, aby se háček vůbec mohl zaseknout. Dalším důvodem pro okamžité nezasekávání je skutečnost, že při lovu okounů není z devadesáti procent případů třeba zasekávat vůbec.
 
Jak to probíhá? Záběr… Ryba polyká nástrahu, vlasec se napíná… Cítíme to, dokonce trochu skloníme špičku prutu… Potom přes jemnou špičku ucítíme tah ryby… Špičku zápěstím trochu přizvedneme a hle – ryba se zasekla sama! U lovu candátů a štik při pocítěném tahu ryby zasekneme
o trošku razantněji a hlavně pro jistotu, že háček opravdu sedí, můžeme podruhé přiseknout.
 
V případě, že záběr nepřišel okamžitě po napnutí vlasce a získání prvního kontaktu s celou DS montáží, máme teď napnutý vlasec a při jemném zdvižení špičky prutu cítíme naši zátěž na dně. Tam ji také necháme a zápěstím jí lehce potřepeme nebo zachvějeme špičkou prutu. Pak přestaneme a čekáme. To samé opakujeme několikrát. Pokud nepřijde záběr, lehce zátěž prutem kousek popo táhneme, navíjíme a pomalu napínáme volný vla sec, přičemž opět chvějeme špičkou prutu. Jindy je po dopadu zátěže na dno zase namístě vědomě povolovat pytel vlasce tak, aby nástraha klesala ke dnu. Poté pytel vlasce zase jemně škubavě napínáme, aby vznikl pohyb imitující umírající rybku, která je pro dravce vždy lákavě lehkou kořistí. Pohybujeme nástrahou nahoru a dolů, jakoby rybička trhavě jela nahoru a posléze opět méně trhavě klesala.
 
Právě všechny tyto varianty pohybů je dobré si nanečisto vyzkoušet u břehu, kde nástrahu a její reakce na naše pohyby prutem ze zápěstí můžeme velmi dobře natrénovat. Později, když budeme chytat na hlubší vodě a nástrahu pochopitelně neuvidíme, budeme mít přesto zcela jasnou představu o tom, jak se pohybuje.
 
Někdy vznikne mezi nebem a zemí i taková konstelace, že se pro úspěšný rybolov s DS vyplatí dokonce jemně „obouchávat“ dno. Tedy jemně zvedat prut nahoru a dolů tak, že v ruce cítíme, jak se koncové olovo dotýká dna. Okouni jsou velmi zvědaví a k nástraze, která je nade dnem, je může přilákat neobvyklý zvuk. A zase to není nic nového, známe to z normálního twisterování s jigem. Někdy jde s DS i zcela regulérně provozovat normální twisterování, sice o něco pomaleji, ale…
 
Vždy je nutné najít správnou sílu či jemnost intenzity pohybů, styl, v jakém nástrahou pohybujeme. A samozřejmě musíme najít správnou výšku správné nástrahy ode dna a vše sladit v jednotu, která dravcům vyhovuje, což pochopitelně pocítíme na počtu záběrů a úlovků. Úspěch při chytání s DS spočívá v citu, v momentu záseku a ve schopnosti naučit se chytat „naslepo“. Hlavní je, co uděláte, když ucítíte záchvěv života na druhém konci. Když je ryba agresivní, může popadnout nástrahu a mazat s ní pryč. To jsou jednoduše chycené ryby a dny, kdy se tak ryby chovají, jsou také jednoduché.
 
Budou však dny, které budou patřit do kategorie obtížných. Nyní nastupuje vaše citlivost a schopnost tvořit jednotu s prutem, šňůrou, nástrahou a zátěží, při které lze cítit zcela přesně, když ryba bere nástrahu do tlamy. U okounů a candátů však tomu mohou někdy předcházet jemné drbanečky. Pak si musíte počkat. Pokud ale dospějeme k názoru, že ryba má už nástrahu v tlamě, čas na zásek uzrál. Na jemný zásek. Přizvedněte ruku a pohybem zápěstí jemně poškubněte špičkou prutu trochu vzhůru (asi ˝m). Okouna obyčejně cítím tak, že vím, že se již zasekl sám a zmíněný zásek ani nemusím dokončovat. Takže vzhůru k mňamce!
 
Jak chytat mňamku?
Samozřejmě ve vodě, ale budeme chytat na hloubce, na mělčině, ve sloupci? Určitě všude! Budeme chytat jak z lodě, tak ze břehu. A jak daleko od břehu? Vše chce své. Podívejme se na to popořadě. S DS můžeme chytat pstruhy v relativně mělkém potoce ze břehu a právě tak třeba candáty v patnáctimetrové hloubce někde na přehradní nádrži.
 
Z LODI
Američané DS snad ani jinak než z lodě okouny a další dravce nechytají. Lov z lodi, a sice vertikálně pod ní nebo téměř vertikálně v jejím blízkém okolí, je tou nejpřirozenější možností pro využití DS. Z lodi není třeba dalekých náhozů, vždyť loď je v pohybu, pomáháme si motorem. Tak jako u vertikální přívlače naše nástraha zůstává u dna pod lodí. Vlasec nechávám napnutý, prut držím souběžně s rovinou vody, co nejblíže hladině – hlavně pokud fouká vítr. Jelikož nástraha je ve většině případů velmi blízko, přenášejí se na ni i sebemenší pohyby špičky prutu skvěle, takže neprovádím žádné velké, silné, přehnané pohyby. Jemně, dámy a pánové!
 
Loď pomalinku projíždí prochytávaným místem a zátěž se pohybuje po nerovnostech dna. Občasné jemné pohyby ze zápěstí rozechvějí nebo jemně rozpohybují nástrahu, to stačí. A občas nechám nástrahu klesnout, abych ji vzápětí s jemnými pohyby přizvedl a opět napnul vlasec. Je to jednoduché, jemné, variantám pomalých pohybů se meze nekladou.
 
Na rozdíl od normálního chytání na gumy, kdy jigová hlava víceméně po dně poskakuje v různých intervalech, tady zátěž zůstává téměř pořád v kontaktu se dnem. A pokud se nám nedaří udržet zátěž na dně, znamená to, že se loď pohybuje příliš rychle, anebo je naše zátěž příliš lehká. Hmotnost zátěže hraje svou roli a přímo souvisí s hloubkou, ve které lovíme. Do hloubky 4 m postačí 7g, s přibývající hloubkou (nebo podle síly proudu) přibývají také gramy zátěže.
 
Při chytání s DS montáží nebude rybám nikdy vadit, pokud bude hmotnost zátěže o něco těžší než je nutné – nástraha s ní není přímo spojena. U běžného „gumíkování“ (krásný moravský výraz) to naopak hraje podstatnou roli, neboť ryba při záběru inhaluje nástrahu i se zátěží.
 
 
ZE BŘEHU, DALEKO A BLÍZKO
Je hrozně těžké popisovat nějaké strategie, technologie DS přívlače, když většina z nás stejně nakonec vyvine svůj osobitý styl, který bude ús pěšný. Tak to také má být. Do stylu vedení vejdou naše zkušenosti, pozorování a cit. Zní to divně, že? Ale v nejlepších momentech chytání se dá chytat poslepu a člověk je se všemi smysly součástí svého prutu, vlasce, nástrahy. Co tím chci říci?Když dva dělají totéž, není to totéž. Základní informace k určité metodě chytání sice existují, ale je na každém z nás, co si z nich pro sebe vybereme.
 
První, co každého napadne je, že se ze břehu s DS vlastně nedá chytat, neboť se změní úhel mezi zátěží a námi a že tak bude nabídka naší nástrahy neúčinná. Vymýšlejí se podvodní plovátka, splávky, diskutuje se o úhlech atd. Považuji to za nesmysl, který se sice dá vyzkoušet, ale osobně se obejdu bez dalšího komplikování jednoduché a úspěšné montáže. Za pravdu mi dává skutečnost, že ať je nástraha na DS montáži, po jejím dopadu na dno třeba jen pár centimetrů nade dnem (tedy relativně daleko nahozená), ryby lovím. V takové situaci klidně i skláním špičku prutu a zase ji s lehkým chvěním nebo i trochu silnějším poškubnutím zvedám. Ke sklonění špičky bývám někdy donucen také silnějším větrem. Zátěž však není naprosto neoblomnou kotvou, která by měla umožnit v proudu naprosté napnutí šňůry. Ať chci nebo ne, ve šňůře vzniká oblouk/pytel. Jednak proudem vody, jednak tím, že pletenka plave, zatímco monofil ne. Proud také tlačí nástrahu ke dnu. Není nutné se za každou cenu pokoušet o to, aby byla šňůra pořád napnutá. A vzhledem k tomu, že je nástraha ve větší vzdálenosti a vzhledem k pytli na šňůře, je na místě i o trochu razantnější pohyb špičkou prutu, který vysíláme k nástraze. Neznamená to, že bych občas montáž nenechal chvíli na místě, nenechal ji klesnout a stoupat, anebo zcela bez mého pohybu – ten vzniká i tak hrou proudu s pytlem šňůry. A samozřejmě – čím více se montáž přibližuje ke břehu, čím nástraha více stoupá ode dna, tím na razantnosti pohybů ubírám, až jsem zase u jemného, citlivého pohybu. Ať tak nebo tak, ze břehu chytám podobně, jakoby to bylo téměř vertikálně, úhly se již nezabývám.
 
Při chytání s DS ze břehu se podstatnou stává hmotnost zátěže, která se musí dopravit na určené místo. Zátěž prostě musí udržet montáž u dna. Takže při odhadu síly proudu vody a vzdálenosti dojde k volbě hmotnosti zátěže. V silně proudné vodě to může být i 30 g, oproti tomu pár metrů od břehu v klidné vodě postačí tři gramy. V souvislosti s proudem, pytlem na šňůře a vzdáleností se osvědčila délka mezi zátěží a nástrahou mezi 40 až 60 cm. Při chytání ze břehu, ve vzdálenosti větší než 10 metrů, chytám na pletenou šňůru. Na větší řece se silným proudem také. Získám tak lepší kontakt s montáží.
 
V poslední době jsem si zvykl na kratší pruty (ne při chytání z lodi), protože jsou lépe zvladatelné, lépe mi sedí v ruce a nevadí mi potom dlouhá rukojeť. Při chytání s DS montáží tedy používám (ze břehu) pruty ne delší než 2,40 m. Nahodím tak daleko (nemluvím ovšem o super náhozech jako třeba na Lipně, které jsou stejně zřídkakdy nutné) jako s prutem delším. Nahodím tam, kam potřebuji.
 
V HLOUBCE
Tady není montáž problém. S ní se dá při smysluplném vedení chytat při kontrole nástrahy a zátěže i do hloubky 15 metrů. Možná to půjde i ve větší hloubce, ale s tím nemám zkušenosti. Smysl to dává ovšem jenom tehdy, když na velké vodě chytáme z lodě a používáme echolot. Na velkých vodách, jak známo, ryby všude nejsou. Musíme je hledat. Echolot nám nejen pomůže najít slibná místa výskytu dravců, jako jsou zlomy ve dně, lavice atd., ale hlavně nám pomůže najít hejna potravních ryb, v jejichž okolí dravci dozajista jsou. Jsou u dna, pod hejnem ryb. A dobrý echolot nám ukáže sledování pohybu hejna i téměř stejnou nabídku nástrahy, jakou praktikují lovci sumců. Je třeba prochytávat okraje hejna potravních ryb a nástrahu jim lze prezentovat co nejpřesněji.
 
DS montáž nám při chytání v hlubších vodách a z lodi umožňuje také jednu nevídanou věc. Dává nám možnost chytat 20 cm, 60 cm anebo i několik metrů nade dnem. A to bez nějakého náročného předělávání montáže! Hejna potravních ryb totiž nejsou vždy u hladiny, ale v hloubce, která jim právě vyhovuje. Zátěží můžeme na části návazce pod nástrahou (díky speciální „samosvorce“) bezproblémově posunovat tak, jak zrovna potřebujeme. No, paráda… Při tomto způsobu nasazení DS montáže, pokud je hloubka, kde chytám, větší než 5 m, používám také pletenou šňůru. Prut v délce kolem 2 m.
 
POTOK
V čem to bude jiné na krásném potoce nebo malé říčce, kde po rovince peřejí najdeme v meandru hlubší, tajemnou tůňku? Tam to bude stejné, jako na řece. Prut zvolíme krátký, tak do dvou metrů, delší není zapotřebí. Může být také slabší, tedy do 20 až 25 g odhozové zátěže. Na pstruhy a tlouště pochopitelně použijeme malé nástrahy, zhruba od 3 do 6 cm. A zátěž? Podle síly proudu, ale do 7 g to bude postačující. Samozřejmě, že vzdálenost mezi nástrahou a zátěží zvolíme přiměřenou hloubce potoka či říčky a můžeme ji také měnit.
 
V proudné vodě budou ryby stát hlavou proti proudu. Pokud budeme nástrahu tahat po proudu, záběry přijdou, ale ryby obyčejně nástrahu nedoberou. Oproti tomu pohyb nástrahy proti proudu nám zaručí větší úspěšnost.
 
Kuriózní část menu?
V závěru se s vámi rozdělím o recepturu na Lemon Drop Shot nápoj. Pak se ještě podíváme, jak chytat s DS montáží na wobbler. Takže nejdříve ten drink… Jeden díl (ounce) citrusové vodky, jeden díl (ounce) citronové šťávy, čajová lžička cukru… Ano, také jsem nevěděl, že jedna ounce je „americká tekutá unce“ – z evropského pohledu se jedná o přesně 29,57 ml tekutiny. Tak si to převeďte na naše panáky… Vše protřepejte s ledem a nalijte do sklenice s širokým okrajem, který je obalený cukrem. Tak na DS zdraví!
 
Teď ještě DS wobbler. U vybraného wobbleru položíme jeho kroužek dopředu doprostřed lopatky. Malým nebozízkem nebo vrtačkou s malým vrtákem uděláme do lopatky z její vrchní strany dírku na místě, které se nachází ve středu položeného kroužku wobbleru. Dírka, respektive její velikost, má úměrný vliv na živý nebo naopak utlumenější pohyb nástrahy. Nyní ke kroužku přivážeme jeden konec návazce. Může být dlouhý 20, 30 i více centimetrů, podle toho, jak vysoký sloupec ode dna budeme chtít prochytávat. Druhý konec návazce provlékneme vyvrtanou dírkou a upevníme na něj DS zátěž. Jelikož použijeme plovoucí wobbler, musíme zvolit dostatečně těžkou zátěž, aby wobbler udržela v námi určené hloubce nade dnem.
 
Zkuste to! Nejhorší, co se může stát, bude, že chytnete více ryb, které nepřinesete domů! Neboť, jak řekl Brillat-Savarin: Kdo chce hodně jíst, nemůže spát.
 
VLADIMÍR LEXA
FOTO: AUTOR
Článek byl otištěn v časopisu 7/2009

Komentáře

Přidat komentář: