Facebook

partneři

Český rybářský svazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
ČISTKA V NÁČINÍ: Co nechat, opravit, vystavit nebo vyhodit?

Určitě jste se už setkali s tím, že poškozené či staré součásti rybářské výbavy je občas třeba spravit či vyměnit za nové. Vždyť přijít třeba o trofejní rybu, to dokáže rozladit každého z nás, zvláště pak, pokud se to stane vinou chatrného „cajku“.

 
Loučit se s oblíbeným navijákem či prutem, to už mnohé vezme u srdce. Tak se na to naše vybavení podívejme trochu zevrubněji.
 
PRUT
I nepříliš dlouho používaný prut bychom měli průběžně kontrolovat. Především spojky, které se mohou snadno stát zdrojem nežádoucích problémů. Deformované kovové spojky na letitých prutech sice lze občas vyrovnat, ale toto náčiní už opravdu patří spíš mezi věci, které mají svůj čas za sebou (čímž pochopitelně nemyslím dnes stále populárnější „mušáky“ z přírodních materiálů, to je o něčem jiném).
 
U běžných násuvných spojek však musíme preventivně dbát o čistotu spojů… I jediné zrnko písku totiž dokáže napáchat značné škody. Dochází k tomu hlavně při rozebírání prutu, kdy to dost dobře nejde a musíme použít trochu víc síly, pokud při „rozborce“ použijeme i lehkého pootočení dílů. A to platí také u teleskopických prutů, kde navíc lze jen velmi těžko (ale jde to, ne že ne!) očistit vnitřní část spoje. Poškozené násuvné spojky poznáme podle droboučkých prasklin v laku (u méně kvalitních výrobků však může dojít k praskání laku, aniž by došlo ke zhoršení funkčnosti spojky). Doporučoval bych „léčbu“ po důkladné kontrole obou dílů kvalitně provedeným převázáním a přelakováním dříve, než začne docházet při nahazování nebo při lovu k pootáčení či dokonce rozpojení při důraznějším náhozu. Jinak se i u opravdu kvalitního prutu dostaneme až do stadia, odkud už pro prut není cesty zpět. Takže stručně řečeno… Bambusáky a štípané pruty patří spíš na zeď jako dekorace, plný laminát a stejně tak dutý splní dobře svou poslední povinnost jako klacek u rajčat. I když dodnes někteří rybáři na tyto „cajky“ prostě stále nedají dopustit. Inu, to už je každého věc…
 
Povrch prutu by měl být bez větších poškození, drobné škrábance na funkčnosti neubírají, hlubší rýha však už může znamenat výrazné poškození. Projeví se na akci a v případě kritického namáhání… Prostě prut vždycky praskne v tu nejméně vhodnou chvíli. Taková místa lze „opravit“ převinutím a přelakováním, nikdy to už ale nebude ono. Ani vkládání kolíčku do poškozeného místa nelze doporučit, akce prutu se nepříjemně změní. Poškozená očka urychleně vyměňme, mohou v krátké době zničit i ten nejkvalitnější (a rozhodně ne levný) vlasec či šňůru! Uvolněné nožky můstkových či hadovitých (u muškařských prutů) oček lze po opatrném odstranění původních ovinů převázat a přelakovat. Zda výsledek bude k nerozeznání od původního provedení, to už je jiná věc, u mnohých prutů bývá vyvázání provedeno i jako dekorativní prvek. U teleskopických prutů je většina oček zpravidla kombinována se spojkou, výměnu je lépe ponechat na odborném servisu, ačkoli znám i pár hračičků, kteří (po obstarání toho správného očka) úspěšně zvládli sejmutí poškozeného (a to bez škod na blanku prutu!) a nalepení nového očka. Ono to ale opravdu vypadá značně jednodušeji, než jaké to ve skutečnosti je.
 
 
Rukojeť prutu je třeba udržovat v čistotě, plastovou snadno omyjeme vhodným přípravkem, u korkové už ale nikdy po delším používání nedosáhneme toho, aby zářila jako nová. Většinou je nejlepší rukojeť opatrně omýt mýdlovou vodou a osušit. Vyhněme se zbytečnému broušení, které sice na chvíli vrátí korkové rukojeti původní vzhled, ale materiál rukojeti zbytečně ubývá a zanedlouho bude zase vypadat stejně jako dřív. Lakování korkových rukojetí rozhodně nezkoušejme! Rukojeť by také rozhodně neměla sloužit k zapichování háčků! Pokud již k jejímu poškození dojde (například po nárazu či při přepravě), poškozený kousek pomocí skalpelu opatrně vyřízneme a vlepíme nový špalíček korku. Potom opatrně kritické místo přebrousíme. Výměna celé rukojeti už vyžaduje značnou praxi a zručnost. Raději se tedy výraznějším poškozením snažme předcházet, s pruty nakládejme ohleduplně a přepravujme je vždy ve vhodném pouzdru. Když už je řeč o pouzdrech na pruty, ať už jsou to tubusy nebo plátěné obaly, udržujme je v čistotě a občas se určitě vyplatí zkontrolovat, zda jdou dobře zavírat. Vypadlý a otlučený či dokonce ztracený prut nikoho nepotěší.
 
PODBĚRÁK
Je povinnou součástí rybářovy výstroje. Měl by mít kvalitní bezuzlíkovou síťku (která je k rybám určitě šetrnější než běžná pletená), kterou před použitím vždy namočme a po skončení lovu ji důkladně vysušme a občas i zkontrolujme. Při aktivním pohybu kolem vody dojde snadno k jejímu poškození, které nemusí být na první pohled patrné. Pokud nám ale větší ryba „projde“ podběrákem, máme zaděláno na pěkný problém. Kontrolovat je třeba také vezírky a síťky čeřenu, pokud je používáme. Síťky lze sice vyspravit, zvlášť pokud je to někde při kraji; ve střední, více namáhané části to však bývá jen nouzové krátkodobé řešení, nehledě k tomu, že „vyspravené“ místo může výrazněji poškodit vrstvu ochranného slizu na těle úlovku a vést tak k zaplísnění a následnému úhynu ryby. Síťky dnes lze pořídit v libovolných tvarech a velikostech, montáž nebývá náročná. U rozkládacích podběráků kontrolujeme občas funkčnost. Špatně rozložitelný či naopak samovolně se skládající podběrák nám může nečekaně připravit pěkně horké chvíle. Rybu, která se do podběráku evidentně nevejde, raději vylovíme opatrně rukou, chce to ale určitou praxi. Pokud se chceme vyhnout zamotávání síťky podběráku do trní a křovin, lze na podběrák použít i ochranný plátěný návlek, popřípadě toulec, uzpůsobený nejčastěji k zavěšení u pasu.
 
BRODICÍ BOTY A KALHOTY
Vyžadují pečlivou údržbu. I lehce zapocené či dokonce nabrané boty je třeba nechat dobře vyschnout, nikdy však na prudkém slunci nebo u rozpálených kamen! Občas bychom je měli zevnitř preventivně ošetřit vhodným přípravkem proti plísni. Dojde-li k prosakování (hlavně se to stává ve švech tzv. „dýchacích“ brodicích kalhot), je třeba postižené místo označit a co nejdříve zale pit. Místo prosaku či dokonce protržení nelze vždy snadno identifikovat – asi nejjednodušším postupem je napuštění suchých broďáků (ve vaně, na zahradě a podobně) vodou a následné označení kritických míst; po vysušení je ihned zalepíme. Na gumové brodicí boty často postačí sada na lepení duší, u lepších výrobků výrobce zpravidla dodává lepicí soupravu i se záplatami. Pokud prosakují švy, stačí potření pružným vodovzdorným lepidlem, jichž je na trhu poměrně velký výběr, osobně bych doporučil Aquasure nebo Aquaseal.
 
Opotřebované filcové podrážky lze opatrně vyměnit, u gumových podrážek můžeme nalepením filcové podložky značně snížit jejich klouzavost, jenže na profilovanou podrážku bývá problém filc dostatečně pevně nalepit. Máme-li podrážku s hroty, pravidelně ji kontrolujme a v případě zlo mení či ztráty ji nahradíme novými, pokud možno originálními hroty. Zakoupit lze i brodicí návleky na boty (což je něco na způsob sněhových řetězů). Osobně ale nemohu říci, že by se mi v nich obzvlášť dobře chodilo a brodilo, lepším řešením je použití prsaček s neoprenovou ponožkou a kvalitních brodicích bot; to už ale není zrovna levná legrácka.
 
Boty musíme vždy dokonale vyčistit hlavně zevnitř, písek a jemné kamínky či štěrk neoprenovou ponožku rychle zničí. Slušné broďáky by nám měly vydržet aspoň dvě až tři sezony, hodně to samozřejmě ale závisí na četnosti používání, terénu, kde se pohybujeme a na údržbě po chytání. Jak začnou kalhoty či boty praskat či vlhnout na celých plochách, je třeba pořídit jiné!
 
Důkladnou údržbu si zaslouží i bellyboaty. Uskladňujeme je vždy dobře vysušené a správně složené!
 
VESTY, BUNDY
Nemusíme být zrovna puntičkáři, ale občas je zapotřebí zkontrolovat přinejmenším švy kapes a jejich zapínání, abychom se vyvarovali zbytečných ztrát hlavně drobnějších předmětů. Nějakou tu jednoduchou opravu určitě zvládneme i sami. Vyplatí se i občasná zevrubná kontrola všech kapes, zvlášť pokud máte ve zvyku občas něco jen tak někam zastrčit s tím, že „se to uklidí potom“… To se pak někdy nečekaně najdou i věci dávno postrádané a už odepsané. Nehledě k tomu, že pokud si člověk občas sáhne pro něco do kapsy, kde „číhá“ odložená třpytka či wobbler, může si zbytečně nepříjemně popíchat prsty.
 
HÁČKY
Cožpak háčky, které máme uloženy doma, ty jsou většinou v pořádku, ale u těch, které nosíme s sebou k vodě, je to často něco jiného. V krabičce se při změnách teploty kondenzuje vlhkost, může se i namočit. Jak se na háčcích objeví stopy rzi, bude nejlépe je vyhodit a pořídit nové. Ohnuté háčky sice lze občas úspěšně narovnat, ale už to určitě nebude ono a tak se jich raději bez milosti zbavme. U vláčecích nástrah občas hrot trojháčku během lovu sice srovnáme a chytáme dál, co nejdříve bychom ale celý trojháček měli raději vyměnit. Vždyť u většiny nástrah to jde velmi snadno a sehnat nový stejného typu a velikosti určitě ne bude zase takový problém. To samé platí i o špičce háčku, kterou snadno ztupíme o kameny či jiné závady. Přibroušení u vody je sice možné, špička však má speciální tvar i povrchovou úpravu a přibroušený háček už nikdy nebude takový, jako dřív. Přitom pro spolehlivý zásek je ostrá špička háčku maximálně důležitá. U muškařů je již používání háčků bez protihrotu (takzvané háčky typu BL – barbless) prakticky zavedeným standardem, v poslední době se tento trend šíří i mezi sportovně vyspělými vláčkaři. Při lovu na pstruhových vodách se navíc výrazně prosazují i tendence k používání bezhrotových jednoháčků, u nichž je riziko poškození ryby (především při vyprošťování) výrazně nižší. U vláčecích nástrah si dejme navíc (zejména u wobblerů) pozor na závěsné kroužky háčků, i ty mohou po čase podlehnout korozi.
 
KARABINKY, OBRATLÍKY A DALŠÍ DROBNOSTI
Časem stárnou a korodují, prověřme tedy občas důkladně jejich pevnost a u obratlíků i volné otáčení, aby správně plnily svou funkci. Zdeformované či špatně funkční ihned vyřaďme! U prů běžných zátěží může dojít občas po nárazu k poškození a potom budou působit poškozování vlasce či šňůry. I těmto „prkotinám“ bychom měli věnovat trochu pozornosti. Nejen v zimní pauze, ale i v průběhu sezony bychom čas od času (podle toho, jak jsme pořádkumilovní) měli projít obsah různých krabiček na drobnosti, které s sebou tahá po kapsách prakticky každý rybář. Jako nejlepší řešení se mi jeví opatrně jejich obsah vysypat na čistý papír, přebrat, nemilosrdně vyhodit poškozené a znehodnocené či rezavé součásti výbavy, doplnit chybějící – jen tak si lze udržet přehled o tom, co vlastně s sebou k vodě nosíme a kde to v případě potřeby najdeme.
 
MUŠKY, STREAMERY
I ostatní věci z peří či srsti si samozřejmě po skončení lovu v sobě udrží trochu vlhkosti a tak se občasnému reznutí nevyhneme (pokud je dřív někde neutrhneme, samozřejmě). Podobně podezřelé mušky můžeme buď schovat jako vzory pro vázání, nebo je raději zahoďme. Ořezávat takový háček a vázat na něj novou mušku už nemá cenu. To samé platí pro ohnuté či ztupené mušky. Háčky s protihrotem nemusí nutně skončit v odpadu, protihrot lze zamáčknout či upilovat. Pokud na takové háčky budeme vázat, zbavme je protihrotů hned ve svěráčku. Jde to lépe než u vody. Jinak lze navázané vzory mušek, které už nepoužíváme či si je chceme navázat na jiné háčky, přenechat „nevázajícím“ kolegům, některým to udělá určitě radost. A pokud jako protihodnotu obdržíme čisté háčky či vázací materiály, ani „škudlilové“ by se neměli cítit ošizeni.
 
POLARIZAČNÍ BRÝLE
Dnes patří takřka neodmyslitelně do výbavy moderního rybáře. Pokud je používáme, ani při přepečlivém opatrování se občas nějakému tomu škrábanci nevyhneme, takže jednou za čas nezbude, než pořídit brýle nové. Ukládání „skel“ do vhodného pouzdra považuji za samozřejmost, ale ani tak věčně nevydrží. I když jsem určitě na spoustu dalších věcí zapomněl, raději už skončím a zkusím si udělat pořádek ve svém „cajku“.
 
Ale dneska ne, už mám sbaleno a za chvíli vyrážím…
 
JOSEF JEHLIČKA
FOTO: AUTOR, ZDENĚK KAŠŤÁK
Článek byl otištěn v časopisu 7/2009

Komentáře

Přidat komentář: