Sněženky a bledule: První posly jara poznáte na první pohled

Rozdíly mezi sněženkou a bledulí

Když se na jaře probouzí příroda ze zimního spánku, mezi prvními květinami, které nás potěší svou krásou, jsou sněženky a bledule. Spousta z nás si je plete - však taky není divu, jsou si podobné jako sestřičky! Ale přece jen má každá z nich své osobité kouzlo a jedinečné znaky.

Představte si, že jdete zasněženým lesem a najednou spatříte něžnou bílou hlavičku sněženky, která se sklání k zemi jako malá kapička. To je první posel jara! Sněženka je taková křehká dáma - má jeden jediný květ na stonku a její vnitřní okvětní lístky zdobí roztomilé zelené skvrnky. Její kamarádka bledule je o něco odvážnější - na jednom stonku se pyšní až třemi květy a všechny její okvětní lístky jsou stejně dlouhé, se žlutozelenou ozdobou na konci.

Když se podíváte na jejich listy, uvidíte další rozdíly. Sněženka má dva úzké, namodrale zelené lístky, které vypadají, jako by se objímaly. Bledule se zase může pochlubit širšími, sytě zelenými listy, které se lesknou jako by byly nalakované.

V přírodě si každá našla své oblíbené místečko. Sněženky si lebedí v sušších lesích a často je potkáte i v zahradách. Bledule jsou spíš vodní víly - milují vlhká místa kolem potoků a v lužních lesích. První sněženky vykouknou už koncem února, zatímco bledule si dají na čas a rozkvétají většinou až v březnu.

Obě tyto jarní krásky jsou vzácné a chráněné. Sněženka je dokonce silně ohrožená, proto je důležité nechat je růst tam, kde jsou doma, a těšit se z jejich krásy přímo v přírodě. Vždyť co by bylo jaro bez těchto něžných poslů?

Doba kvetení a výskyt v přírodě

Když se v zimní krajině objeví první sněženky, srdce každého milovníka přírody zaplesá. Tyto křehké bílé květinky se odvážně prodírají i skrz zbytky sněhu už od konce ledna, jako by nám chtěly říct, že jaro je za dveřmi. Však to znáte - ještě mrzne, až praští, a najednou objevíte v zákoutí zahrady nebo v parku první něžné hlavičky sněženek.

Hned v závěsu za nimi přicházejí jejich sestřičky bledule, které si nejvíc libují u potůčků a na vlhkých loukách. Není nádhernější podívaná než koberce těchto bílých kvítků v ranním slunci! A věřili byste, že dokážou prorůst i několika centimetry sněhu?

Naše česká příroda se může pochlubit především sněženkou podsněžníkem a bledulí jarní. Bohužel, tam, kde jsme je dřív vídali v tisících, jich dnes kvete jen pár. Mizí kvůli vysušování mokřadů a bohužel i kvůli lidem, kteří je přes zákaz trhají.

Tyhle kouzelné rostlinky mají v sobě neuvěřitelnou sílu. Všechnu energii si schovávají v cibulkách jako ve své přírodní spižírně, aby mohly vykvést, i když je všude kolem ještě zima. V některých místech vytváří hotové bílé koberce - to když se jejich cibulky postupně rozdělují a vznikají tak celé rodiny rostlinek.

Kde rostou sněženky a bledule, tam je příroda ještě v pořádku. Jsou jako přírodní kontrolky - ukazují nám, že dané místo nebylo poničeno a že tam funguje přirozený koloběh vody. Jen ty vrtochy počasí poslední dobou jim dělají starosti - když v únoru najednou přijde teplo a pak zase mráz, nemají to ty křehké květinky vůbec jednoduché.

Botanické zařazení obou rostlin

Když se na jaře procházíte lesem, určitě vás okouzlí první poslové jara - sněženky a bledule. Tyhle něžné květinky jsou si na první pohled podobné jako sestry, ale když se podíváte blíž, objevíte zajímavé rozdíly.

Vlastnost	Sněženka podsněžník	Bledule jarní
Latinský název	Galanthus nivalis	Leucojum vernum
Výška rostliny	10-20 cm	15-30 cm
Doba květu	únor-březen	březen-duben
Počet okvětních lístků	6	6
Barva květu	bílá se zelenou kresbou	bílá se žlutozelenou skvrnou
Ochrana v ČR	chráněná	chráněná
Stanoviště	vlhké listnaté lesy	vlhké louky a lesy

Sněženky, ty křehké krásky s bílými zvonečky, mají svůj osobitý půvab. Jejich vnitřní okvětní lístky jsou kratší a zdobí je zelené skvrnky - jako by jim příroda namalovala originální vzor. Však taky patří do početné rodiny, kde najdete dalších dvacet příbuzných druhů rozsetých po Evropě a západní Asii.

Bledule jsou jejich elegantnější sestřenice. Poznáte je podle toho, že všechny jejich okvětní lístky jsou stejně dlouhé a na konci mají roztomilé žlutozelené puntíky. Je jich míň než sněženek, jen deset druhů, a nejvíc si libují v evropském Středomoří.

Obě rostlinky jsou vlastně takové přírodní zázraky. Představte si, že dokážou kvést, i když je všude kolem ještě zima a sníh! Vyvinuly si speciální nemrznoucí směs v listech a jejich květy se umí zregenerovat, i když je ranní mrazík trochu pocuchá.

Nejzajímavější je jejich tajná zbraň - látka zvaná galantamin, kterou obsahují ve svých cibulkách. Není to jen tak ledajaká chemikálie - používá se v moderní medicíně a pomáhá lidem s různými nemocemi.

Tyhle jarní krásky si prostě našly svou životní strategii - vykouknou ze země dřív než ostatní rostliny, když jsou stromy ještě holé, a využijí každý paprsek jarního sluníčka. Chytré, že? A když je potkáte v lese, už víte, že se nedíváte jen na obyčejné květiny, ale na malé přeživší mistry, kteří si zaslouží náš obdiv a ochranu.

Léčivé látky a jedovatost

Když na jaře vykouknou první sněženky a bledule, málokdo tuší, jaké tajemství v sobě tyto něžné květiny ukrývají. V jejich křehkých tělech se totiž skrývají mocné látky - především alkaloidy galantamin a lykorin. Není to fascinující, jak příroda dokáže v tak drobných květinách vytvořit něco tak působivého?

Představte si, že tyto rostlinky, které zdobí naše zahrady, pomáhají lékařům v boji s Alzheimerovou chorobou. Galantamin, ukrytý hlavně v cibulkách, je skutečným pokladem moderní medicíny. Jenže pozor - co léčí, může také škodit. Každá část rostliny obsahuje látky, které mohou být při nesprávném použití nebezpečné.

Pamatujete si, jak babičky vždycky říkaly na všechno je lék v přírodě? No, a měly pravdu! Kromě galantaminu obsahují tyto jarní poslíčky i další zajímavé látky jako tazettin a narciklasin. To nejzajímavější je, že množství těchto látek se mění podle toho, jak rostlina roste a kvete. V zimě, když cibulky odpočívají pod zemí, jsou plné těchto cenných sloučenin.

Vědci nedávno objevili, že tyto rostlinky mají i antibakteriální účinky. Představte si - možná právě ve vašem jarním záhonku roste budoucí lék proti odolným bakteriím! Ale nechme to radši na odbornících v laboratořích. Domácí experimenty by mohly skončit pořádným průšvihem.

Pokud máte doma malé děti nebo zvířecí mazlíčky, mějte oči na stopkách. Rostlinky sice vypadají nevinně, ale jejich pozření může způsobit pěkné trable - od bolení břicha až po vážnější potíže. V případě, že by někdo snědl větší množství, neváhejte a volejte doktora. Lepší je být opatrný, než pak litovat.

Ochrana a stupeň ohrožení

Když vyrazíte brzy na jaře do lesa, možná narazíte na nádherné bílé květy sněženek a bledulí. Tyto křehké poklady naší přírody ale bohužel rok od roku mizí z našich lesů. Není divu - vždyť kdo by odolal pokušení odnést si kytičku domů? Jenže právě to je ten problém.

Pamatujete si ještě doby, kdy byly sněženky běžnou ozdobou každého vlhčího lesíka? Dnes už je to spíš vzácnost. Sněženka podsněžník patří mezi ohrožené druhy a bledule jarní je na tom ještě hůř - ta je dokonce silně ohrožená.

Trhání těchto květin je přísně zakázané a pokuta může být pořádně vysoká. Není to jen tak pro nic za nic - jejich počty dramaticky klesají. Nejde přitom jen o to, že si je lidé rádi odnášejí domů. Velký problém je i to, jak se mění naše krajina. Tam, kde dřív byly přirozené listnaté lesy s potůčky, dnes často najdeme jen smrkové monokultury.

Co vlastně tyto jarní krásky potřebují k životu? Mají rády vlhkou, na živiny bohatou půdu ve stinných lesích, ideálně někde poblíž potoka nebo řeky. Jenže takových míst u nás bohužel ubývá. Když se vykácí les nebo se narovná potok, sněženky a bledule prostě zmizí.

Naštěstí existují lidé, kterým osud těchto rostlin není lhostejný. V chráněných územích se o ně pečlivě starají, botanické zahrady je množí a dobrovolníci pomáhají s jejich ochranou. Díky tomu se na některých místech daří jejich populace udržet nebo dokonce rozšířit.

Můžeme si jen přát, aby i naše děti mohly obdivovat první jarní květy v přírodě, a ne jen na obrázcích. Vždyť co by bylo jaro bez sněženek a bledulí?

Sněženky a bledule, první poslové jara, probouzí se ze zimního spánku a zdobí naše zahrady svou křehkou krásou.

Květoslava Horáková

Pěstování na zahradě a podmínky růstu

Sněženky a bledule - ty nádherné posly jara, co nám jako první dávají naději po dlouhé zimě. Nejlépe se jim daří v polostínu až stínu, třeba pod listnatými stromy, kde na jaře chytí dostatek světla, než se stromy zazelenají. Představte si to tiché zákoutí vaší zahrady, kde se jim bude dařit nejlépe.

Půda musí být jako peřinka - kyprá, vzdušná a tak akorát vlhká. Když je půda moc mokrá a těžká, cibulky vám bohužel shnijí. Pomůže trocha písku nebo kvalitního kompostu, který půdu pěkně provzdušní.

Správné načasování výsadby je klíčové - nejlepší je podzim, kdy je země ještě příjemně teplá. Sázejte cibulky v přirozených skupinkách, jako byste je našli v lese. Do země je uložte asi na délku prstu a nezapomeňte je po výsadbě pořádně zalít, ať se cítí jako doma.

Po odkvětu nechte rostlinky v klidu - ty zelené listy nejsou jen tak pro parádu. Rostlinka si v nich schovává sílu na příští rok, takže je rozhodně nestříhejte, i když už nevypadají nejkrásněji.

Rozmnožování? To zvládnou skoro samy. Časem se vám vytvoří krásné trsy, které můžete na podzim opatrně rozdělit. Je to jako když rozdělujete velkou rodinu do nových domovů.

V létě dejte pozor na přelévání - to naše jarní krásky opravdu nemají rády. Moc vody v létě je horší než málo. Na jaře jim ale dopřejte vydatnou zálivku, když se probouzejí ze zimního spánku.

Choroby většinou nehrozí, ale přesto je dobré občas zkontrolovat, jestli jsou všechny rostlinky zdravé. Pravidelná kontrola a péče vám zajistí, že se budete z těchto prvních poslů jara těšit mnoho let.

Lidové názvy a tradice

Naši předkové měli neskutečně poetický vztah k prvním jarním květinám. Sněženka podsněžník, ta odvážná průzkumnice jara, si vysloužila ta nejněžnější jména - sněhurka nebo sněhulka. Však ji taky každý zná, jak statečně prorůstá posledními zbytky sněhu.

Bledule jarní zase okouzlovala naše babičky natolik, že jí na Valašsku něžně říkaly babulka. Není to roztomilé? A na Slovácku? Tam pro ni měli název jako z pohádky - sněhová panenka.

Věřilo se, že kdo první sněženku nebo bleduli na jaře spatří, bude mít celý rok štěstí. Copak by vás napadlo, že i tak drobná květinka může přinést tolik radosti? Mladá děvčata si z nich pletla věnečky na Květnou neděli - představte si tu nádheru bílých květů ve vlasech!

Na Vysočině zase první sněženky putovaly jako vyznání lásky k milované osobě. To muselo být krásné gesto - mnohem upřímnější než dnešní valentýnské růže z dovozu, nemyslíte?

Když květy vykoukly příliš brzy, naši předkové už věděli své - ještě přijde pořádná zima. A měli pravdu! Jejich pranostiky jako Když sněženka vykvétá, jaro už se počítá vznikly z generacemi ověřených pozorování.

Některé tradice byly až kouzelné - třeba ta se sněženkou pod polštářem pro klidný spánek. I když dnes víme, že rostliny jsou jedovaté, poetičnost téhle představy jim upřít nemůžeme.

V mnoha domácnostech se první bledule a sněženky ve váze staly symbolem ochrany před pohromami. Společně s kočičkami chránily domov před bleskem - taková přírodní pojistka, řekli bychom dnes.

Symbolika prvních jarních květin

Jaro klepe na dveře a s ním přicházejí i naši první odvážní poslové - sněženky a bledule. Není to fascinující, jak tyhle křehké květinky dokážou prorazit i zmrzlou půdu? Jejich bílé hlavičky jsou jako malé lucerničky, které nám svítí na cestu z temné zimy.

Sněženky - ty drobné bílé krásky - mají příběh starý jako lidstvo samo. Když se na ně podíváte zblízka, připomenou vám možná, stejně jako mně, babičkovskou zahradu, kde každý rok vykukovaly zpod starého ořešáku. Jejich čistá bílá barva není náhodou symbolem nevinnosti. Však se taky vypráví, že vznikly z Eviných slz po vyhnání z ráje - docela poetické, že?

A co teprve bledule se svými zvonečky! Ty jsou jako malí zvonkaři jara. Pamatuju si, jak jsme jako děti věřili, že jejich cinkání může zahnat poslední zbytky zimy. V některých vesnicích dodnes najdete staré babičky, které vám budou vyprávět, jak si bledule sázely u dveří pro štěstí a ochranu domova.

Obě tyhle květiny jsou živoucím důkazem, že i zdánlivě nemožné je možné. Prorazí si cestu skrz led a sníh, aby nám připomněly, že po každé zimě přijde jaro. Není to vlastně trochu jako v životě? I my občas musíme překonat svoje zamrzlé období, abychom mohli rozkvést.

V dnešní době, kdy se tolik mluví o ochraně přírody, jsou tyhle květiny ještě důležitější. Kde rostou sněženky a bledule, tam je příroda zdravá. Jsou jako malí strážci, kteří nám připomínají, že musíme chránit naše přírodní bohatství.

Na mojí zahradě jim každý rok dávám čestné místo pod starým javorem. Když se pak na konci února objeví první bílé poupátko, vím, že zima pomalu balí kufry. Tohle přírodní divadlo se opakuje rok co roku a nikdy neomrzí. Je to jako když příroda pošeptá: Neboj, jaro už je za dveřmi.

Množení a péče o cibulky

Když se na zahradě objeví první sněženky a bledule, je to jako malý zázrak přírody. Nejlepší čas na jejich rozmnožování přichází hned po odkvětu - to je ten moment, kdy ještě mají zelené lístky, ale květy už pomalu odchází. To je přesně ta chvíle, kdy jsou cibulky nejlépe vidět a dají se lehce vyndat ze země.

Představte si, že pracujete s malými poklady - tak opatrně musíte k cibulkám přistupovat. Zasaďte je do kypré, výživné půdy zhruba 8-10 centimetrů hluboko. Je to jako když pečete - i tady platí, že všeho moc škodí. Mezi cibulkami nechte aspoň na dlaň místa, ať se jim dobře dýchá a můžou se rozrůstat.

Víte, co je na péči o tyto jarní posly nejdůležitější? Nechat je po odkvětu v klidu dožít. I když ty zažloutlé listy nevypadají zrovna nejlépe, jsou pro rostlinku jako spižírna - ukládá si v nich sílu na příští jaro.

V létě dejte cibulkám prázdniny od zálivky. Před zimou je ale přikryjte, jako když dáváte dítěti peřinku - vrstva listí nebo kompostu je ochrání před mrazy. Pozor si dejte hlavně na plísně a hnilobu - cibulky nesnáší, když jim dlouho stojí voda u nohou.

Jednou za pár let jim dopřejte kompletní stěhování - rozdělte přerostlé trsy a dejte jim nový domov v čerstvé půdě. A jestli máte hodně trpělivosti, můžete zkusit i pěstování ze semínek. Trvá to sice několik let, než se dočkáte prvních květů, ale ta radost pak stojí za to.

Nejznámější druhy sněženek a bledulí

Sněženky a bledule - první poslové jara, kteří nám dávají naději, že zima už pomalu končí. Kdo by neznal ten úžasný pocit, když v zahradě zahlédne první bílé hlavičky vykukující ze sněhu?

Sněženka podsněžník je taková malá bojovnice - protlačí se i zamrzlou půdou a ukáže své něžné bílé květy s jemnými zelenými skvrnkami. Její robustnější sestřenice sněženka Elwesova se zase pyšní většími květy, které působí v zahradě opravdu majestátně.

Máte rádi něco méně obvyklého? Pak vás určitě okouzlí sněženka Woronowova se svými lesklými zelenými listy. A pokud toužíte po něčem skutečně jedinečném, sněženka řecká se svými spirálovitě stočenými lístky vás určitě nezklame.

A co teprve bledule jarní - ta pravá královna časného jara! Její elegantní bílé zvonky se zelenými tečkami na konci každého okvětního lístku jsou prostě neodolatelné. Často ji potkáte v lužních lesích, kde vytváří dechberoucí bílé koberce.

Její vyšší příbuzná, bledule letní, přichází na scénu o něco později. Se svými až sedmi květy na stonku působí jako malý lustr v zahradě. A když už mluvíme o neobvyklostech - bledule podzimní se svými růžovými květy je skutečnou raritou, která kvete v době, kdy to nikdo nečeká.

Pro opravdové fajnšmekry tu máme třeba sněženku 'Flore Pleno' s nádhernými plnými květy nebo voňavou 'S. Arnott'. Pamatujte ale - tyto křehké krásky jsou často chráněné, proto si je raději pěstujte na zahradě, kde vám budou dělat radost dlouhá léta.