Pávi v zahradě: Kompletní průvodce chovem královských ptáků

Základní požadavky na výběh a voliéru

Pávi potřebují dostatečně prostorný výběh a voliéru, aby se mohli volně pohybovat a projevovat své přirozené chování. Minimální plocha výběhu pro jeden pár pávů by měla být alespoň 20-25 metrů čtverečních, přičemž každý další jedinec vyžaduje navýšení prostoru o dalších 5-10 metrů čtverečních. Výška voliéry musí být uzpůsobena tak, aby se pávi mohli pohodlně pohybovat a létat na bidla, ideálně by měla dosahovat minimálně 3 metrů.

Oplocení výběhu musí být pevné a dostatečně vysoké, aby pávi nemohli uniknout. Doporučuje se použít pletivo s oky maximálně 5x5 centimetrů, které zabrání průniku predátorů a současně ochrání pávy před únikem. Horní část výběhu by měla být rovněž zabezpečena sítí nebo pletivem, zejména pokud se v okolí vyskytují dravci.

Ve výběhu je nezbytné zajistit několik vyvýšených míst k odpočinku a nocování. Pávi přirozeně vyhledávají vyšší místa pro spánek, proto je důležité instalovat stabilní bidla v různých výškách. Bidla by měla mít průměr alespoň 5-7 centimetrů a být dostatečně pevná, aby unesla váhu dospělého páva. Vhodné je také umístit několik větších větví nebo kmenů stromů, které mohou pávi využívat k přirozenému pohybu a odpočinku.

Součástí výběhu musí být také zastřešený prostor, který poskytne pávům ochranu před nepříznivým počasím. Tento přístřešek by měl být dostatečně prostorný, aby se do něj vešli všichni chovaní jedinci, a měl by být orientován tak, aby byl chráněn před převládajícími větry. Podlaha přístřešku musí být suchá a dobře odvodněná, ideální je použít hlubokou podestýlku z kvalitní slámy nebo sena.

V prostoru výběhu je důležité vytvořit různorodé prostředí s vegetací. Pávi ocení keře a nižší stromy, které jim poskytnou přirozený úkryt a stín. Vegetace by však neměla být příliš hustá, aby bylo možné výběh udržovat v čistotě a kontrolovat zdravotní stav ptáků. Pro podporu přirozeného chování je vhodné část výběhu ponechat zatravněnou, kde mohou pávi hledat drobnou potravu a popelovat se.

Nezbytnou součástí vybavení jsou také napáječky a krmítka. Ty by měly být umístěny na krytém místě, aby krmivo nezůstávalo vystaveno dešti a nedocházelo k jeho znehodnocení. Napáječky musí být konstruovány tak, aby se voda neznečišťovala trusem a bylo možné je snadno čistit. Pro koupání pávů je vhodné instalovat mělké bazénky nebo větší misky s vodou, které jim umožní pravidelnou očistu peří.

Vhodné krmivo a pitný režim

Pávi jsou všežravci a jejich strava by měla být pestrá a vyvážená. Základem krmiva pro pávy je kvalitní směs zrnin, která obsahuje pšenici, kukuřici, ječmen a oves. Tato směs by měla tvořit přibližně 60 % jejich denní stravy. Je důležité dbát na to, aby zrní bylo čisté, suché a bez známek plísně či jiného poškození. V období růstu a rozmnožování je vhodné přidávat do krmiva také speciální granule pro drůbež, které jsou obohacené o důležité vitamíny a minerály.

Významnou součástí jídelníčku pávů je čerstvá zelená strava. Můžeme jim nabídnout různé druhy trav, pampeliškové listy, jetel, vojtěšku nebo kopřivy. V letním období pávi s oblibou konzumují také čerstvé ovoce a zeleninu. Velmi prospěšná je pro ně mrkev, jablka, hrušky, rajčata nebo salátové okurky. Tyto potraviny jsou bohaté na vitamíny a vlákninu, která podporuje správné trávení.

Pro správný vývoj a udržení krásného peří potřebují pávi dostatečný přísun bílkovin. V přirozeném prostředí si obstarávají živočišné bílkoviny lovem hmyzu, červů a drobných hlodavců. V zajetí je proto důležité doplňovat jejich stravu o živočišné proteiny formou moučných červů, cvrčků nebo speciálních masových granulí. V období línání a růstu nového peří je vhodné zvýšit přísun bílkovin a minerálů.

Neméně důležitý je i pitný režim pávů. Musí mít neustálý přístup k čisté a čerstvé vodě, která by měla být denně měněna. V zimním období je nutné zajistit, aby voda nezamrzala, proto se doporučuje používat vyhřívané napáječky. Voda by měla být umístěna v stabilních nádobách, které se nemohou snadno převrhnout. Pro lepší hygienu je vhodné používat napáječky s automatickým doplňováním vody.

V průběhu roku se potřeby pávů mění. Na jaře a v létě konzumují více čerstvé zeleně a hmyzu, zatímco v zimě převažuje zrnná složka stravy. Je důležité sledovat jejich apetit a přizpůsobovat množství krmiva aktuálním potřebám. Dospělý páv spotřebuje denně přibližně 150-200 gramů krmiva, přičemž v období rozmnožování a během zimy může být spotřeba vyšší.

Pro podporu trávení by měli mít pávi k dispozici také grit neboli drobné kamínky, které jim pomáhají v svalnatém žaludku rozmělňovat potravu. Vhodné je také pravidelně doplňovat vápník ve formě drcených skořápek nebo speciálních minerálních doplňků. V období snášení vajec samice potřebují zvýšený přísun vápníku pro tvorbu kvalitních skořápek.

Pávi jsou nádherní tvorové, kteří potřebují dostatek prostoru, kvalitní krmivo a pravidelnou péči. Jejich chov není jednoduchý, ale když jim poskytnete vše potřebné, odmění se vám svou majestátní krásou.

Květoslav Hruška

Ochrana před predátory a nepřízní počasí

Pávi potřebují spolehlivou ochranu před různými predátory a nepříznivými povětrnostními podmínkami, aby mohli žít zdravě a v bezpečí. Základem je kvalitní a bezpečný výběh s pevným oplocením, které by mělo být minimálně 2 metry vysoké, aby se zabránilo útěku ptáků a zároveň ochránilo před vniknutím predátorů. Oplocení by mělo být zapuštěno alespoň 30 centimetrů do země, čímž se zabrání podhrabání ze strany lišek či kun.

V nočních hodinách je nezbytné pávy zavírat do zabezpečeného přístřešku či kurníku, který poskytuje ochranu před nočními predátory jako jsou kuny, tchoři či lišky. Přístřešek musí být dostatečně prostorný a měl by obsahovat vyvýšená bidýlka, na kterých pávi přirozeně odpočívají. Důležité je pravidelně kontrolovat stav oplocení a případné poškození ihned opravit.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat ochraně před nepříznivým počasím. Pávi sice dokáží snášet různé povětrnostní podmínky, ale potřebují mít možnost se schovat před deštěm, větrem a přímým sluncem. V přístřešku by měly být instalovány větrací otvory, které zajistí dostatečnou cirkulaci vzduchu, ale zároveň zabrání průvanu. Během zimních měsíců je vhodné část přístřešku zateplit, především v oblastech, kde teploty klesají hluboko pod bod mrazu.

Proti dravcům je účinné natažení ochranných sítí nad výběhem, které zabrání útokům ze vzduchu. Důležitá je také prevence proti hlodavcům, kteří mohou přenášet nemoci a parazity. Pravidelné čištění výběhu a okolí přístřešku, odstraňování zbytků krmiva a instalace pastí na hlodavce jsou nezbytnou součástí prevence.

V létě je třeba zajistit dostatek stinných míst, kde se mohou pávi schovat před přímým sluncem. Toho lze dosáhnout výsadbou stromů a keřů ve výběhu nebo instalací přístřešků a pergol. Během horkých dnů je důležité zajistit dostatek čerstvé vody nejen k pití, ale i ke koupání, které pávům pomáhá regulovat tělesnou teplotu.

V zimním období je nutné zabezpečit nezamrzající zdroj vody a poskytnout dodatečnou ochranu před chladem. Sníh a námraza mohou být nebezpečné především pro dlouhý ocas samců, proto by měli mít možnost ukrýt se v suchém a závětrném prostoru. Pravidelná kontrola zdravotního stavu a včasné odhalení případných problémů jsou klíčové pro úspěšný chov pávů.

Součástí ochrany je také prevence před stresem, který může být způsoben přítomností domácích zvířat nebo častými návštěvami cizích osob. Proto je vhodné umístit výběh v klidnější části zahrady a omezit přístup psů a koček do blízkosti voliéry. Systematická péče a pravidelná údržba všech ochranných prvků jsou základem pro spokojený a bezpečný život pávů v domácím chovu.

Rozmnožování a péče o mladé pávy

Pávi začínají svou reprodukční sezónu obvykle na jaře, kdy samci předvádějí své impozantní námluvy. Samice snáší vejce mezi březnem a červnem, přičemž jedna snůška obsahuje zpravidla 4-8 vajec. Inkubace trvá přibližně 28-30 dní a samice během této doby sedí na vejcích velmi oddaně, opouští hnízdo jen na krátkou dobu kvůli potravě a vodě.

Hnízdo si pávice vytváří na zemi v dobře skrytém místě, často pod keři nebo v hustší vegetaci. Pro úspěšné rozmnožování je nezbytné zajistit pávům klidné a bezpečné prostředí. Během hnízdění by neměli být rušeni návštěvami ani jinými zvířaty. Samice instinktivně chrání svá vejce a může být v tomto období agresivnější.

Po vylíhnutí jsou páví kuřata velmi citlivá na chlad a vlhkost. První týdny života jsou kritické pro jejich přežití. Mláďata potřebují teplotu okolo 35-37°C během prvního týdne, která se postupně snižuje. Je vhodné mít připravený vyhřívaný prostor nebo umělou kvočnu. Mladí pávi začínají přijímat potravu již několik hodin po vylíhnutí. Zpočátku se krmí speciální směsí pro mladou drůbež obohacenou o vitamíny a minerály, později přecházejí na hrubší krmivo.

Péče o mladé pávy vyžaduje značnou pozornost a trpělivost. V prvních týdnech je důležité kontrolovat jejich zdravotní stav několikrát denně. Mláďata musí mít neustálý přístup k čisté vodě a kvalitnímu krmivu. Postupně jim lze nabízet drcené zrní, měkké části rostlin a drobný hmyz. Důležitou součástí výživy jsou také grit a vápenné doplňky pro správný vývoj kostry a opeření.

Mladí pávi dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2-3 let. U samců se první ocas s charakteristickým zbarvením vyvíjí až ve druhém roce života. Do té doby je jejich opeření nenápadné, podobné samicím. Během dospívání je důležité poskytovat jim dostatek prostoru pro pohyb a přirozené chování.

Pro úspěšný odchov je zásadní prevence nemocí. Chovný prostor musí být pravidelně čištěn a dezinfikován. Mladí pávi jsou náchylní k parazitárním onemocněním, proto je nutné pravidelné odčervování. V případě jakýchkoliv zdravotních problémů je nezbytné okamžitě konzultovat veterináře specializovaného na drůbež.

Správná socializace mladých pávů je klíčová pro jejich budoucí chování. Je vhodné je od mládí zvykat na přítomnost člověka, ale zároveň respektovat jejich přirozenou plachost. Pávi jsou společenská zvířata a nejlépe prospívají ve skupinách, proto je dobré odchovávat více mláďat společně, pokud to podmínky dovolují.

Zdravotní prevence a běžné nemoci

Pávi jsou obecně odolní ptáci, ale správná zdravotní prevence je základem úspěšného chovu. Pravidelné kontroly zdravotního stavu by měly probíhat minimálně jednou týdně, kdy chovateli důkladně prohlédne své ptáky, jejich peří, nohy a celkové chování. Zvláštní pozornost je třeba věnovat období přepeřování, kdy jsou pávi náchylnější k různým onemocněním.

Mezi nejčastější zdravotní problémy u pávů patří parazitární onemocnění. Vnitřní parazité, jako jsou kokcidie a červi, mohou způsobit závažné zdravotní komplikace. Proto je nezbytné provádět pravidelné odčervování, obvykle dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Chovateli by měl používat kvalitní antiparazitární přípravky určené pro drůbež a dodržovat přesné dávkování podle váhy ptáků.

Vnější parazité, především roztoči a vši, představují další běžný problém. Tyto parazity lze rozpoznat při pravidelné kontrole peří a kůže. Při napadení je nutné ošetřit nejen samotné ptáky, ale také jejich ubikace a okolní prostředí. Důležitá je také prevence v podobě pravidelného čištění a dezinfekce chovných prostor.

Respirační onemocnění jsou další významnou skupinou zdravotních problémů u pávů. Projevují se zejména výtokem z očí a zobáku, ztíženým dýcháním a celkovou apatií. Prevence spočívá především v zajištění suchého a dobře větraného prostředí bez průvanu. V chladných měsících je důležité zabezpečit přiměřenou teplotu v přístřešku a zamezit vysoké vlhkosti vzduchu.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat kvalitě krmiva a čistotě vody. Zaplísněné nebo zkažené krmivo může způsobit vážné zažívací problémy. Voda musí být čerstvá a měněna minimálně jednou denně, napáječky je nutné pravidelně čistit a dezinfikovat. V letních měsících je třeba kontrolovat, zda voda není příliš teplá a nezačíná zahnívat.

Prevence také zahrnuje pravidelnou kontrolu končetin a drápů. U pávů chovaných na nevhodném povrchu může docházet k deformacím prstů nebo zánětům chodidel. Správný povrch výběhu a možnost pohybu na různých typech podkladu jsou proto velmi důležité. Pravidelná kontrola a případné zastřihávání přerostlých drápů patří k běžné péči.

V případě zjištění jakýchkoliv zdravotních problémů je důležité rychle reagovat a konzultovat stav s veterinářem specializovaným na ptáky. Včasný zásah může předejít vážnějším komplikacím a šíření nemoci v chovu. Izolace nemocných jedinců od zdravých je základním opatřením při výskytu nakažlivých onemocnění. Pro tyto účely by měl mít chovatel připravenou karanténní ubikaci.

Důležitou součástí prevence je také pravidelná vakcinace proti nejběžnějším ptačím chorobám, především proti Newcastleské nemoci. Očkovací program by měl být konzultován s veterinářem a přizpůsoben konkrétním podmínkám chovu a místním rizikům.

Sociální chování a vztahy ve skupině

Pávi jsou fascinující společenští ptáci, kteří vykazují komplexní sociální strukturu a hierarchické uspořádání ve skupině. V přirozeném prostředí žijí v menších skupinách, obvykle složených z jednoho dominantního samce a několika samic. Tento sociální systém se označuje jako harémový a je důležité ho respektovat i při chovu v zajetí. Dominantní samec má výsadní postavení a aktivně si své teritorium a samice chrání před ostatními samci.

V období rozmnožování se sociální dynamika výrazně mění. Samci předvádějí své impozantní námluvy, při kterých roztahují svá ocasní pera do vějíře a vykonávají specifické pohyby těla. Tento rituál není jen projevem náklonnosti k samicím, ale také demonstrací síly a postavení vůči ostatním samcům ve skupině. Mladší nebo submisivnější samci často ustupují dominantnímu jedinci a drží se na okraji teritoria.

Samice tvoří mezi sebou pevné sociální vazby a často společně pečují o mláďata. Při odchovu kuřat lze pozorovat vzájemnou podporu mezi samicemi, které si navzájem hlídají potomstvo a varují před případným nebezpečím. Tento kooperativní přístup k péči o mladé je důležitým aspektem jejich sociálního chování a zvyšuje šanci na přežití mláďat.

V chovných zařízeních je nezbytné respektovat přirozené sociální vazby pávů. Ideální je poskytnout jim dostatečně velký prostor, kde mohou vytvářet přirozené skupiny. Násilné spojování nebo rozdělování zavedených skupin může vést ke stresu a agresivnímu chování. Při začleňování nových jedinců do skupiny je třeba postupovat velmi opatrně a pozvolna, nejlépe mimo období rozmnožování.

Pávi komunikují pomocí různých zvukových projevů a tělesných signálů. Jejich charakteristické volání slouží nejen k přilákání partnera, ale také k vymezení teritoria a udržování kontaktu mezi členy skupiny. V případě nebezpečí vydávají varovné signály, na které reaguje celá skupina koordinovaným únikem nebo ukrytím.

Hierarchie ve skupině se projevuje i při krmení, kdy dominantní jedinci mají přednostní přístup k potravě. Proto je důležité zajistit dostatek krmných míst, aby se předešlo konfliktům. Submisivní jedinci by měli mít možnost přijímat potravu bez stresu z konfrontace s dominantními ptáky.

V zimním období se sociální vazby ve skupině často posilují, když se pávi sdružují na společných nocovištích. Toto chování jim poskytuje lepší tepelnou izolaci a ochranu před predátory. Při chovu v zajetí je vhodné poskytnout jim vyvýšená místa k odpočinku, kde mohou trávit noc pohromadě podle svých přirozených instinktů.

Zimní ustájení a speciální péče

Pávi jsou sice odolní ptáci, ale v našich klimatických podmínkách vyžadují během zimního období speciální péči a vhodné ustájení. Zimní ubikace pro pávy musí být především suchá, bez průvanu a dobře izolovaná. Ideální je samostatná voliéra nebo větší kurník s dostatečným prostorem pro pohyb. Teplota by neměla klesat pod 5 stupňů Celsia, i když krátkodobě pávi snesou i nižší teploty. Důležité je zajistit dostatečnou ventilaci, aby se předešlo vzniku plísní a nadměrné vlhkosti.

Podlaha zimního příbytku by měla být pokryta silnou vrstvou slámy nebo dřevěných hoblin, které je nutné pravidelně měnit. Pro pávy je nezbytné zajistit vyvýšená bidýlka různých průměrů, aby si mohli odpočinout a přespávat ve výšce, jak jsou zvyklí z přírody. Bidýlka umisťujeme v různých výškách, přičemž nejvyšší může být až dva metry nad zemí.

V zimním období je třeba upravit krmnou dávku. Pávi potřebují energeticky bohatší stravu, aby si udrželi tělesnou teplotu. Do krmné směsi přidáváme více zrnin, jako je pšenice, kukuřice a slunečnice. Vhodné je také podávání speciálních vitamínových doplňků, zejména vitamínu A a D3, které podporují imunitní systém. Zelené krmivo můžeme nahradit senem nebo kvalitní vojtěškou. Nezbytnou součástí zimní stravy jsou také minerální látky a grit.

Během zimního období je důležité věnovat zvýšenou pozornost prevenci nemocí. Pravidelně kontrolujeme zdravotní stav pávů, všímáme si jejich chování, příjmu potravy a celkové kondice. Jakékoliv změny v chování nebo příznaky nemoci je třeba řešit okamžitě. Preventivně můžeme do vody přidávat přírodní antibiotika, jako je česnek nebo jablečný ocet.

Světelný režim v zimním období by měl respektovat přirozený biorytmus pávů. Pokud chceme podpořit snášku v jarním období, můžeme od února postupně prodlužovat světelný den pomocí umělého osvětlení. Důležité je také zajistit dostatečný přísun čerstvé, nezamrzlé vody. V mrazivých dnech je nutné vodu několikrát denně měnit nebo použít vyhřívané napáječky.

Speciální péči vyžaduje také péřová ozdoba samců. Dlouhá ocasní pera jsou náchylná na poškození, proto je vhodné zajistit dostatečný prostor pro jejich rozvinutí. V období línání, které obvykle nastává na podzim, je třeba dbát na zvýšený přísun bílkovin v potravě, aby nové peří bylo kvalitní a lesklé. Samci v tomto období mohou být náchylnější na stres, proto omezujeme manipulaci s nimi na minimum.

Právní předpisy a povolení k chovu

Pro chov pávů v České republice je nutné dodržovat několik důležitých právních předpisů a získat příslušná povolení. Základním dokumentem je zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který stanovuje obecné podmínky pro chov všech druhů zvířat. V případě pávů musí chovatel zajistit odpovídající podmínky pro jejich život a welfare, včetně dostatečného prostoru, vhodného krmení a veterinární péče.

Pokud se jedná o chov pávů pro komerční účely, je nezbytné zaregistrovat se jako zemědělský podnikatel na příslušném obecním úřadě s rozšířenou působností. Tato registrace podléhá zákonu č. 252/1997 Sb. o zemědělství. Chovatel musí také vést evidenci chovaných zvířat a jejich pohybu podle platné legislativy.

Pro chov pávů v městské zástavbě je důležité získat souhlas příslušného stavebního úřadu a dodržovat místní vyhlášky týkající se chovu zvířat. Některé obce mají specifická omezení pro chov hlučných zvířat, mezi která pávi bezesporu patří. Je proto vhodné předem konzultovat záměr chovu s místními úřady a případně i se sousedy, aby se předešlo pozdějším konfliktům.

Z hlediska veterinární legislativy se na chov pávů vztahuje zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon. Ten ukládá chovatelům povinnost pravidelně sledovat zdravotní stav zvířat a v případě podezření na nemoc zajistit veterinární vyšetření. Při přesunu pávů mezi chovateli je nutné mít veterinární osvědčení o zdravotním stavu zvířat.

Důležitým aspektem je také dodržování předpisů týkajících se pohody zvířat. Chovatel musí zajistit minimální standardy ustájení, které zahrnují dostatečně velký výběh, přístřešek proti nepříznivému počasí a vhodné vybavení pro hřadování. Výběh musí být zabezpečen proti úniku pávů a vstupu predátorů. Oplocení by mělo být minimálně 2 metry vysoké a pevně ukotvené v zemi.

V případě chovu vzácnějších druhů pávů je třeba ověřit, zda se na ně nevztahuje úmluva CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy. Pokud ano, je nutné mít příslušná povolení a registraci od Ministerstva životního prostředí. Tato povolení jsou nezbytná zejména při dovozu nových jedinců ze zahraničí nebo při jejich prodeji.

Pro začínající chovatele je vhodné konzultovat právní náležitosti s již zkušenými chovateli nebo se obrátit na Český svaz chovatelů, který může poskytnout aktuální informace o legislativních požadavcích a pomoci s orientací v právních předpisech. Nedodržování stanovených předpisů může vést k finančním sankcím nebo v krajním případě i k zákazu chovu.

Náklady na chov a údržbu

Chov pávů představuje významnou finanční investici, která začíná již při pořízení samotných ptáků. Cena za jeden chovný pár se pohybuje mezi 8000 až 15000 Kč, přičemž vzácnější barevné mutace mohou stát i několikanásobně více. Při plánování chovu je nutné počítat s pravidelnými měsíčními výdaji na krmivo, které se skládá především z různých druhů obilovin, kukuřice a speciálních směsí pro okrasné ptactvo. Měsíční náklady na krmivo pro jeden pár pávů se pohybují okolo 800-1200 Kč, v závislosti na aktuálních cenách krmiv a způsobu chovu.

Parametr chovu pávů	Požadavky
Minimální prostor výběhu	20 m² na páva
Výška oplocení	2 metry
Denní spotřeba krmiva	150-200 g
Teplota v přístřešku	nad 5°C
Pohlavní dospělost	2-3 roky
Snůška vajec	4-8 kusů ročně
Délka života	15-20 let

Významnou položkou je také vybudování vhodného zázemí pro pávy. Kvalitní voliéra nebo výběh musí být dostatečně prostorný a bezpečný. Náklady na výstavbu základního výběhu s přístřeškem se pohybují od 20000 Kč výše, přičemž je třeba počítat i s pravidelnou údržbou a případnými opravami. Voliéra musí být vybavena vhodnými bidýlky, hnízdními budkami a dalším příslušenstvím, což představuje další jednorázovou investici v řádu několika tisíc korun.

Veterinární péče tvoří další nezanedbatelnou položku v rozpočtu chovatele. Pravidelné preventivní prohlídky, odčervení a případná očkování mohou ročně vyjít na 2000-3000 Kč na jednoho ptáka. V případě onemocnění nebo úrazu se náklady mohou výrazně zvýšit. Je proto důležité mít vytvořenou finanční rezervu pro případné zdravotní komplikace.

Údržba chovu vyžaduje také investice do čisticích prostředků, dezinfekce a dalšího spotřebního materiálu. Tyto náklady se pohybují okolo 500 Kč měsíčně. V zimním období je třeba počítat s vyššími náklady na vytápění přístřešku, pokud se nachází v chladnější oblasti. Elektrická energie pro vytápění může v zimních měsících představovat dodatečný náklad 1000-2000 Kč měsíčně.

Při rozšiřování chovu je nutné počítat s náklady na inkubaci vajec, pokud se chovatel rozhodne pro umělý odchov mláďat. Kvalitní líheň stojí od 5000 Kč výše, k tomu je třeba připočítat náklady na elektřinu a speciální krmné směsi pro odchov mláďat. První měsíce života mladých pávů jsou nákladově nejnáročnější, kdy spotřeba speciálních směsí a vitamínových doplňků může dosahovat až 1500 Kč měsíčně na jedno mládě.

Nezanedbatelnou položkou jsou také náklady na údržbu okolního prostředí, jako je sekání trávy, úprava terénu a případné oplocení pozemku. Tyto práce mohou být prováděny svépomocí, ale i tak je třeba počítat s náklady na pohonné hmoty a údržbu techniky. Celkové roční náklady na chov jednoho páru pávů se tak mohou vyšplhat na 30000-40000 Kč, což zahrnuje běžný provoz, krmivo, veterinární péči a průběžnou údržbu chovného zařízení.

Výběr vhodných jedinců pro chov

Pro úspěšný chov pávů je naprosto zásadní správný výběr chovných jedinců. Při výběru páva a pávice je třeba věnovat pozornost několika klíčovým aspektům, které významně ovlivní budoucí kvalitu chovu. Především je důležité vybírat jedince, kteří jsou v dobré zdravotní kondici, mají lesklé, nepoškozené peří a jasné, živé oči. Zdravý páv se vyznačuje čilým pohybem a aktivním zájmem o své okolí.

Při výběru samce je třeba se zaměřit na kvalitu jeho vlečky, která by měla být dostatečně dlouhá, nepoškozená a s výraznými oky. Ideální věk pro začátek reprodukce u samců je mezi třetím a čtvrtým rokem života, kdy je již plně vyvinutá vlečka a samec dosahuje pohlavní dospělosti. U samice je důležité sledovat její celkovou stavbu těla, která by měla být přiměřeně robustní, aby zvládla snášku vajec a následnou péči o mladé.

Genetická diverzita je pro chov pávů nesmírně důležitá. Proto je vhodné vybírat nepříbuzné jedince a pravidelně osvěžovat chov novými genetickými liniemi. Při výběru chovných jedinců je také důležité znát jejich původ a případnou příbuznost, aby se předešlo nežádoucímu příbuzenskému křížení. Zkušení chovatelé doporučují začínat s párem nebo trojicí (jeden samec a dvě samice), přičemž všichni jedinci by měli pocházet z různých chovů.

Věk vybraných jedinců hraje významnou roli. Pro začínající chovatele je nejvhodnější pořídit mladé, ale již samostatné jedince ve věku kolem jednoho roku. Tito ptáci se lépe adaptují na nové prostředí a chovatele, zároveň mají před sebou dlouhou reprodukční budoucnost. Starší jedinci mohou mít již zažité návyky, které se hůře mění, a mohou být více stresovaní při přesunu do nového prostředí.

Důležitým faktorem je také temperament vybraných ptáků. Pávi by měli být klidní a dobře zvladatelní, nikoliv přehnaně plaší nebo agresivní. Dobrý chovný jedinec by měl být ochoten přijímat potravu z ruky chovatele a tolerovat jeho přítomnost bez známek stresu. Tato vlastnost je zvláště důležitá při pozdější manipulaci s ptáky během veterinárních kontrol nebo přesunů.

Při výběru je také nutné zohlednit plánovaný způsob chovu. Pro volný chov v zahradě jsou vhodnější odolnější jedinci zvyklí na místní klimatické podmínky. Pro voliérový chov je třeba vybírat ptáky, kteří jsou adaptovaní na omezený prostor a nevykazují známky stereotypního chování. Zkušení chovatelé doporučují před samotným nákupem navštívit několik chovů, porovnat kvalitu nabízených ptáků a konzultovat své záměry s úspěšnými chovateli, kteří mohou poskytnout cenné rady a zkušenosti.