partneři

Cesky Rybarsky Svaz

Přihlášení :: Registrace
LEDEN 2019
Jan Sýkora | Editorial | Komentáře
Návrat k první lásce
 
Už se smrákalo a já mířil kolem rybníka do chaty svých prarodičů, u kterých jsem trávil letní prázdniny. Bylo mi dvanáct let a já pospíchal, šel jsem pozdě, ale přesto mě cosi donutilo zastavit. Byl to naléhavý řinčivý zvuk brzdy navijáku. Vycházel od svažujícího se břehu, kde jsem vzápětí spatřil nezapomenutelný výjev: muž, zády ke mně a oblečený celý v maskáčích, s mírně pokrčenými koleny v postoji bojovníka držel v ruce ohnutý prut jako rytíř svůj meč. Souboj to byl nádherný. Nevím už, jak dlouho trval a dokonce jsem se ani nedozvěděl druh bojovníka. Ryba totiž na konci toho krásného zápolení zvítězila; zamířila do křoví a několika šikovnými manévry se zbavila vlasce. Tehdy jsem se poprvé zamiloval a byl jsem si jistý, že se ze mě stane rybář. Že i já budu jednoho dne stát na břehu s pokrčenými koleny a s vlastním ohnutým „mečem“. Přání se mi splnilo hned následující sezonu, kdy jsem po boku dědečka, coby dohlížející osoby, a jedním proutkem usiloval o první záběry.
 
Když jsem se pak o mnoho let později zakoukal do krásné dívky, následovala svatba a dvě děti. Z hlavy mi časem zmizela valná část vlasů, možná i proto, že jsem deset let pracoval v denním zpravodajství. Vyzkoušel jsem si servírování novinek na internetu a v posledních dvou letech také v celostátním tištěném deníku.
 
Ale vzpomínkou na bojovníka v maskáčích se teď zabývám docela často. Vracím se totiž (alespoň metaforicky) k vodě a mezi rybáře, abych společně s nimi debatoval nad tím, jak vyzrát na mýtické úhoře, mrštné pstruhy a majestátní kapry. A samozřejmě nejen na ně. Dostalo se mi cti stát se šéfredaktorem časopisu Rybářství. A výzva je to vskutku nemalá. Není, nejen v České republice, příliš magazínů s tradicí přes 120 let a předplatiteli počítajícími se na desetitisíce.
 
Navazovat budu na práci Vladimíra Urbana, který časopisu vtiskl jeho současnou (velmi pohlednou) tvář a pokračovat v jeho úsilí bude rozhodně nesnadný úkol. Vnímám ho ale jako návrat ke své první lásce, na kterou každý rád vzpomíná. A já mám to štěstí, že se s ní můžu zase pravidelně vídat. Dám jí, co jen budu moci. I kdyby to měla být třeba druhá polovina mojí kštice.
 
Ondřej Cupal

Komentáře

Přidat komentář: