partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
VÁH
Jan Sýkora | Feeder | Komentáře
Váh je nejdelší slovenská řeka. Je to levostranný přítok Dunaje a jeho délka má úctyhodných 403 km. Protéká čtyřmi kraji – žilinským, trenčínským, trnavským a nitranským. Řeka pramení nedaleko Králové Lehoty soutokem Bílého a Černého Váhu. Převážnou část si razí horami a až  pod Novým Mestom nad Váhom vtéká do Podunajské nížiny. Do Dunaje  ústí u Komárna.
 
Voda z Váhu se využívá především k zásobování, zavlažování, k zisku vodní energie a dříve také hojně ke splavování dřeva. Podobně jako na Vltavě byla i na Váhu vybudována Vážská kaskáda. Na toku je celkem 22 přehrad. Nejvýše položenou je Liptovská Mara a nejníže pak Madunice. Nejnovější ÚN je vodní dílo Žilina. Mnohé přehrady pracují na uměle vybudovaných kanálech vedených souběžně s korytem Váhu. Tyto elektrárny ročně vyrobí energii ve výši okolo 2 milionů MWh. Váh a jeho kanály tvoří obrovskou vodní plochu a to jde nám, rybářům, k duhu. Lovit se dá jak na vybudovaných ÚN, tak i kanálech a samozřejmě na původním toku. Je zřejmé, že ruka člověka se na této řece podepsala velkou měrou. V okolí Váhu nezůstal kámen na kameni. Všechny rány se však časem zacelily a je tu spousta vody plné krásných ryb. Člověk pomalu neví, kam dřív. Když jsem na Slovensku v okolí Váhu a zbývá mi čas na ryby, pak mám při rozhodování problém.
 
Nejčastěji chytám u Trenčína
Mám tam svá oblíbená místa, ale se mnou samozřejmě i domorodí rybáři. Zvláště v době, kdy se na slovenských vodách chytá nonstop, bývá u řeky poměrně živo. Místa je tu ale dost, nikdo nikomu nepřekáží a místní rybáři jsou přátelští a sdílní. Velmi dobrý přístup k vodě je v obci Zamarovce, ležící na pravém břehu Váhu. Když se tam usadíte, pak před sebou na protějším břehu na skále uvidíte trenčínský hrad Matúša Čáka. Řeka je zde široká, neboť ji zadržuje jez. Na tomto jezu je řeka rozdělena na původní koryto a Biskupický kanál. Stav vody tu často silně kolísá v závislosti na tom, v jakém režimu elektrárna „jede“. Někdy je koryto plné až po okraj a řeka téměř stojí, jindy je vody mnohem méně a silně táhne.
 
To vše má vliv na chování ryb. Lov při nízké a rychlé vodě je problematický, ale v podstatě se dá říci, že ryby se tu dají chytit za všech podmínek. Nejméně vhodné okamžiky k lovu nastávají, když začne voda náhle prudce klesat. Mnohem lepší je, když se řeka plní, ideální je delší setrvalý stav s vodou v normálu. Jenže tady si moc vybírat nemůžete a překvapení v podobě kolísání hladiny může přijít kdykoli. Někdy voda náhle klesne a zase rychle stoupne, jindy je tento proces pozvolný. V žádném případě to však není důvod k odchodu od vody.
Ryby jsou zde na kolísání hladiny zvyklé. A i když třeba bude záběrů méně, šance na pěknou rybu je vždy. Nachytal jsem tu i v době, kdy se voda doslova ztrácela před očima a naproti tomu za přímo ideálního stavu mě zde potkaly dny na ryby doslova chudé. Ale taková je rybařina a je jedno, jestli jste u nás doma nebo někde ve světě.
 
Ryby se tu chytají od časného jara až do doby, dokud zima dovolí. Tak jako všude se tu střídají období velmi dobrého braní a půstu, které jsou pevně spjaty se třením a povětrnostními podmínkami. Pro každého, kdo se rád něco dozví o neznámé řece, je tu stručný popis jednoho červnového dne na krásném Váhu.
 
Zážitek na Váhu aneb Neváhejte
K vodě se dostávám až okolo desáté hodiny a dobré ranní braní už bude zcela jistě pryč. Místní rybáři mě ale ujišťují, že jsem o nic nepřišel a že dnešní den byl na úlovky doposud slabý. Klasici, sedící u svých prutů nahozených na těžko, neměli od rána ani ťuk a nějaký plavačkář, který před chvílí odešel, prý chytal jen menší podoustve a sem tam nějakou plotičku. Jednu větší rybu prý sice utrhl, ale to byla výjimka. Přestože se počasí i voda drží už delší dobu v normálu, ryby moc nejdou. Nebyl jsem tu měsíc a je mi líto, že si asi moc nezachytám, ale když už jsem tady, jinam nepojedu. Celkem mě tyto informace překvapují, avšak zaskočený nejsem.
 
Sami víte, že kolegové hned po příchodu k vodě často hlásí nulový stav, ale potom se to vše nějak rozjede a nakonec se i z beznaděje může vyklubat velmi úspěšný den. Nedbám tedy ničeho a připravuji si náčiní. Byl jsem připravený na to, že bude trochu nižší letní voda a že budu chytat dál od břehu, možná až uprostřed hlavního proudu. Jenže po zrevidování vodního stavu a vyslechnutí faktu, že ryby moc nejdou, vytahuji místo původně zamýšleného heavy feederu prut medium. Zkusím lovit blíže u břehu, jemněji. To by v tom byl čert, aby něco nepřišlo! Záměrně vybírám měkčí prut. Měkké pruty jsou fantastické v tom, že dovolují používat velmi tenké návazce a menší háčky bez velkého rizika utržení ryby. Navíc si na měkčím prutu menší rybu i hezky povodíte, takže vám ani příliš nevadí, že právě nechytáte velké ryby. Můžete chytat plotičky a podoustve a bude vás to bavit náramně. Já vím, chytat malé ryby není žádná velká sláva, avšak rozšířit řady statistů poposedávajících téměř bez pohybu na břehu se mi vůbec nechce. To pro mě nic není. Raději beru ryby malé než žádné. Při chytání menších ryb stále existuje naděje na záběr nějakého toho lepšího kousku, který stojí za vytažení fotoaparátu.
 
Na prut připevním menší naviják s šestnáctkou vlascem a uvážu jednoduchou páternosterovou sestavu s krmítkem na kratším bočním přívěsu. Návazec z dvanáctky je asi 40 cm dlouhý. Mezi něj a kmenový vlasec vložím pomocí dvou mikroobratlíků asi 10 cm feederové gumy pro případ, že by přece jen zabralo něco většího. V místě, kde se chystám lovit, se totiž do nástrahy může zakousnout téměř cokoli. Jsou tu velcí cejni, samozřejmě kapři, pěkné podoustve, plotice, také parmy, tloušti a další kaprovité ryby všech velikostí. Chtěl bych se pokusit o nějakého pěknějšího cejna, ale ti jsou k zabrání dost neochotní. Menších cejnů, tak mezi třiceti až čtyřiceti čísly se tu chytí hodně, ale občas se podaří kousek dvakrát tak velký. Cejni jsou tu opravdu velcí, ale chytají se stejně těžko jako na ostatních vodách. S velkými cejny je zkrátka potíž. Je to však ryba, která mě láká. Chvilku váhám nad vnadicí směsí. Když mi jde o cejna, měl bych míchat krmení pro cejny, ale protože jsem se dnes vyhlídky na opravdu velkého cejna už předem zbaběle vzdal, míchám krmení univerzální. Tmavou vnadicí směs míchám napůl s „tmavým cejnem“. Super Mix je univerzální, vysoce kvalitní směs pro tekoucí vody a lze ji použít buď samotnou anebo ji míchat s jinou směsí, která je přímo určená na cílovou rybu. Přidám ještě dvě hrsti různobarevných anglických vloček a tekutý posilovač – patentka. Tuhle nepříliš libou vůni pro náš nos mají rády všechny ryby, takže se tím nedá nic zkazit. S patentkovým posilovačem je někdy problém, protože do takto aromatizovaného krmení najedou drobné ryby v tak velkém množství, že už se jich nedokážete zbavit. Při slabším braní šance na větší rybu, zvláště cejna, je, neboť pakomáří larvy tvoří velkou část objemu jeho potravy. Do této směsi bych normálně přidal ještě TTX kukuřici, ale protože jsem si ji zapomněl dopředu namočit, budu se dnes muset obejít bez ní. Ale i tak to bude směs velmi dobrá. Nahrubo ji provlhčím vodou smíchanou s tekutým posilovačem, nechám chvíli odstát a pak ji (po přehození přes hrubé síto) ještě dovlhčuji a znovu propasíruji přes síto. Směs musí být tak akorát, aby se dobře uvolňovala z krmítka.
 
Konečně je vše hotovo a můžu zasednout k feederu
Na místo vzdálené asi 25 m od břehu házím svých obvyklých deset krmítek směsi doplněné větším množstvím masných červů a teprve pak nasazuji návazec s háčkem a nástrahou. Jsou to dva čiperní hnojáčci zajištění jedním bílým masným červem. Dlouho se nic neděje. Ani po několikerém přehození nepřichází náznak záběru. Chlapi měli asi přece jen pravdu.
 
Ale ne, je tu první záběr! Nebylo to ledajaké zachvění, nýbrž přímo brutální a nenadálé ohnutí špičky i s horní částí celého prutu. Jsem zaskočen, ale ne vyveden z míry. Chápu se prutu a vychutnávám si slastný pocit souboje s větší rybou na háčku. Brání se tvrdě, ale ne dlouho. Cejn to však v žádném případě není. Ryba se drží někde uprostřed sloupce. A když jí docházejí síly, upaluje pod břeh a tam se snaží ukrýt. Typické chování tlouště. A je to opravdu on! Tloušť! Ani velký, ani malý, lehce přes 40 cm. Pravda, není to žádný rekordman, avšak od rána prý první větší ryba na tomto břehu. Zdá se to být nadějné, ale já vím, že když je první chycenou rybou právě tloušť, pak jsou na této vodě cejni, plotice i podoustve na míle daleko. Mou zkušenost ještě navíc potvrzuje záběr malého okounka. Pak je více než půl hodiny absolutní klid. Dokonce ani oukleje se neukazují na hladině a to je co říct. Je to tu opravdu nějaké zakleté. Sluníčko začíná nemilosrdně pražit a naděje na zlepšení není v podstatě žádná.
 
Jedno řešení tu ale je – změnit místo
Po cestě domů projíždím přes Púchov. Je to asi čtyřicet kilometrů proti vodě. Vůbec si nezajedu a řeka je tam úplně jiná. Mnohem svižnější a hlavně prokysličenější, díky jezu. Myslím, že vzhledem k dnešní situaci by právě tam mohly ryby brát mnohem lépe. Není nad čím váhat. Bleskově balím a jedu. Za půl hodinky jsem na místě. Voda vypadá dobře a v dohledu není jediný rybář. Jedu asi 300 metrů po proudu a usazuji se na dobře přístupném místě. Řeka je tu o dobrou třetinu užší, hloubka do tří metrů, ale třicítku krmítko tu zřejmě udržím jen taktak. Asi budu muset vyměnit cívku s šestnáctkou za osmnáctku a vzít také trochu tužší prut. Zatím ale zůstávám u stejného náčiní a hned začínám. Trochu zvlhčím krmení a už to letí do vody.
 
Záběr přichází nečekaně a téměř okamžitě. Je to pěkná plotice. Začíná to dobře! Pak se chvilku neděje nic, ale po několikerém přehození krmítka se ryby rozjíždějí. Berou hezké plotice a spolu s nimi přicházejí i první větší podoustve. Pak se voda dává do pohybu. Klesá jen maličko, proud zesílil. Sice ne moc, ale na prutu je to hodně znát. Právě zvažuji, že náčiní vyměním, když tu napětí ve špičce, která je téměř na doraz, náhle povolí. To se stane jen tehdy, když se pohne krmítko na dně. Příčinou může být ryba anebo zesilující proud nesoucí s sebou i větvičky a trávu. Pro jistotu zasekávám. Hned pocítím odpor větší ryby, která se v proudu brání sice pasivně, ale rozhodně. Netrvá to ale dlouho a soupeř vyjíždí k hladině. Je to pěkný cejn. Cejn jako lopata. Rám většího plavačkového podběráku je velký jako on. Z úlovku mám radost, ale vím, že jsou tu i mnohem větší kabrňáci. Rychle cejna pouštím a měním prut. Zůstávám u tužšího media, nasazuji i tužší špičku. Měním vlasec za osmnáctku a připínám čtyřicetigramové krmítko. Také návazec z dvanáctky jde ze sestavy dolů a nahrazuji ho čtrnáctkou. Na háček rychle putuje pět kostních červů a jdu na to!
 
A ryby začaly brát!
Je to směsice všeho – cejni, cejnci, plotice, podoustve, dokonce i karas a jsou to ryby všech velikostí. Průtok je stabilní a nekolísá, což je dobře. Bohužel nemohu říci, zda má na tento stav vliv jen to, že jsem změnil místo, anebo to, že voda začala více téci. Asi obojí. No, zachytal jsem si krásně. Začínám pomýšlet na odchod. Teď, poprvé po nahození, nepřišel záběr do tří minut. Prut chci přehodit, ale jak ho zvedám z vidličky, najednou ztěžkne. Že bych zachytil o něco na dně? Vázka se ale dává do pohybu a je hezky živá. I přes sílu proudu si razí cestu proti němu. Začíná parádní přetahovaná. V první fázi jsou síly na obou stranách téměř vyrovnány, ale ryba, držící se tvrdošíjně dna, po pár minutách přece jen podléhá. Je to pěkná parma. Má něco mezi padesáti až šedesáti centimetry a je to krásná, čistá, zdravá ryba. Byla tou poslední, kterou jsem tu chytil. Čas se naplnil.
 
Váh opět nezklamal. Dnes to byla dřina, ale i kdybych zůstal v Trenčíně, spokojil bych se s tlouštěm a okounkem. K rybařině neúspěchy patří. Teprve po nich si náležitě můžete vychutnat úspěchy.
 
MILAN TYCHLER
FOTO: AUTOR
Článek byl otištěn v časopisu 2/2009
 
 

Komentáře

Přidat komentář: