partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
SRPEN 2016
Jan Sýkora | Editorial | Komentáře
Vážení čtenáři, přátelé od vody!
 
Co platilo kdysi, dnes platit nemusí. Vědecké poznatky z nejrůznějších výzkumů odhalují nová i mnohá nerozluštěná tajemství života – a samozřejmě se to týká i života ryb. Rybáři na ně myslí především v souvislosti se svou zálibou a vzrušením z lovu, ti ostatní ryby vnímají především v souvislosti s dobrým obědem, večeří. Ředitel Institutu pro vědu a politiku Jonathan Balcombe to má jinak. Zabývá se výzkumem cítění a vnímání zvířat, především však ryb. „Vzhledem k obrovským pokrokům v neurobiologii, sociobiologii a etologii jsme dnes schopni porozumět rybám více než dosud,“ tvrdí na serveru Fresh Air a dodává, že dnes si dokážeme představit i dovodit, jak se svět rybám jeví.“
 
Ve své publikaci (Jak to vidí ryba aneb Vnitřní svět našich vodních příbuzných) Balcombe uvádí důkazy, že ryby mají vědomí sebe, jakési vnímání, které jim umožňuje cítit bolest, dokonce rozpoznávat lidi a pamatovat si. Podle Balcomeho bychom proto měli přehodnotit způsoby, jakými se v současné době ryby loví a chovají. „Lidstvo za rok zabije něco mezi 150 miliardami a dvěma biliony ryb. A způsob, jakým to děla, je především v komerčním rybolovu otřesný i depresivní. Hodně věci by se mělo co nejdříve změnit.“ Balcombe hovoří i o řadě dalších poznatků – především ale o schopnosti ryb cítit bolest. Jestliže má vědec pravdu, leckomu může naše kapři vánoční tradice poněkud zhořknout. Ne z hlediska samotného usmrceni ryby, ale především z dlouhé a poněkud trpké cesty kapra na štědrovečerní stůl.
 
Zajímavý pokus před několika lety provedla i bioložka z liverpoolské univerzity Lynne Sneddonová. Použila skupinu třiceti sladkovodních a vědci velmi oblíbených ryb, mezi akvaristy známých jako zebřičky. Napřed nechala celé hejno plavat v nádrži rozdělené do dvou komor. První byla vybavena kameny a vodními rostlinami, druhá měla jen holé stěny. Komory byly volně propojené. Hádejte, kde ryby trávily veškerý čas. Posléze vědci náhodně rozdělili rybky na dvě poloviny.  První skupině vpíchli do těl roztok žíraviny, která rybkám měla způsobovat bolest, pokud by ji tedy byly schopny cítit. Druhé půlce ryb vpíchli do těl neškodný roztok soli, jehož jediným bolestivým dopadem mohlo být píchnutí jehlou. Obě skupiny se posléze chovaly na první pohled úplně stejně. Prostě dál plavaly v „zabydlené“ části nádrže. Pak ale výzkumníci v „holé“ části rozpustili látku tišící bolest. A hle – polovina rybek najednou začala trávit čas v dosud odmítané oblasti. A byly to právě ty rybky s žíravinou v tělech. „Není to snad dost přesvědčivé?“ ptá se Balcombe.
 
Toto zamyšlení mi přišlo docela zajímavé, proto jsem vám ho coby letní čtení nabídl i já. S tím, že i němý tvor, který nemůže bolesti křičet, ji třeba může cítit.
 
VLADIMÍR URBAN

Komentáře

Přidat komentář: