partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
O RYBÁCH A RYBAŘENÍ V ZEMI JAVOROVÉHO LISTU (1)
Jan Sýkora | Exotika | Komentáře
Cesta do Kanady mi před třemi lety splnila klukovský sen. Byl jsem vždy fascinován obrázky přírodních scenerií z knih od příbuzných. Byly umocňovány faktem, že jako vášnivý rybář jsem si takhle nějak představoval rybářský ráj. Šlo víceméně o to našetřit na cestu, protože zázemí bych měl ve Winnipegu rodinné.
 
Po studiu na vysoké škole byla Kanada jedním z mých předních cílů a dokonce klíčovým motivačním faktorem pro dokončení doktorského studia. Vše se podařilo a v půli června 2005 jsem čekal ve Vídni na svůj první let přes Atlantik. Ačkoliv jsem cestoval především za poznáním, nemohlo pochopitelně v mých zavazadlech chybět základní vybavení pro rybaření.
 
Cesta do rybářského ráje
Již při přípravě cesty jsem si začal uvědomovat, jak obrovská a rozmanitá země javorového listu je. Rozlohou velká téměř jako celá Evropa, osídlená nejsilněji podél hranic s USA, a to především na západním a východním pobřeží, což vyplývá z historie osídlování Kanady, kam se podařilo doplout lodí. Proto také východ Kanady je z velké části frankofonní (provincie Québec), tzn. byl od 17. století osídlován ve velkém francouzskými přistěhovalci; v centrální a západní Kanadě se pak hovoří především anglicky. S trochou nadsázky lze ale říci, že třetí úřední řečí na západě Kanady je čínština, protože např. obyvatelé Vancouveru jsou asi ze 40 % Číňané a další Asiaté, kteří to mají do Kanady přes Tichý oceán „coby kamenem dohodil“. Až v průběhu 20. století byl postupně výrazněji osídlován jihostřed země, kde nebyla taková koncentrace obyvatelstva a pro imigranty se proto nabízely výhodné ceny pozemků a s potupným osídlováním i nové a nové pracovní příležitosti (provincie Manitoba, Saskatchewaan). Zde našli také útočiště mnozí ze středo a východoevropanů včetně Čechů a Slováků. Najdeme zde ale také městečka s obyvateli pocházejícími takřka výhradně z jediné země, např. z Ukrajiny.
 
A co je dál na sever?
Divoká příroda a pustina, do které v těch nejsevernějších oblastech často ještě lidská noha nevkročila. To dokresluje i hustota kanadského obyvatelstva, která je tři obyvatelé na kilometr čtvereční – Kanaďané s úsměvem dodávají, že kdyby byla taková hustota v New Yorku, žilo by v něm jen 16 lidí! Jen pro srovnání, v České republice je osídlení 100 obyvatel na čtvereční kilometr.
 
Kanada a rybí druhy
Je tu určitá podobnost s osídlením země – Kanadu známe především jako zemi lososů, kteří proudí do řek na západě z Tichého a na východě z Atlantského oceánu. Oceány víceméně určují druhovou skladbu ryb, tzn., že např. v povodí řek vtékajících do Tichého oceánu (především v provincii British Columbia, Yukon) lze kromě táhnoucích lososů ulovit ještě další druhy lososovitých ryb (pstruh duhový, siven) a některé druhy bílých ryb. Jakékoliv další druhy, typické např. pro centrální řeky a jezera v úmoří Severního ledového oceánu (štika, candát, kapr), se v tichomořském úmoří nevyskytují nebo jsou považovány dokonce za ryby v těch to oblastech nežádoucí.
 
Jak je patrno, díky své rozloze i poloze je Kanada zemí obrovských vzdáleností, kontrastů a také výzev. A za některými z nich jsem putoval.
 
Ontario a centrální Kanada
Rybaření je v Kanadě díky neomezeným možnostem země a stovkám řek a jezer jedním z nejrozšířenějších koníčků, pochopitelně i vzhledem k možnosti mořského rybolovu. Rybáři nejsou sdružováni v zájmových organizacích jako u nás, ale většinu vod obhospodařuje stát a licenci k rybolovu si může zakoupit kdokoliv. Každá provincie ovšem upravuje pravidla pro rybolov a určuje si také cenu povolenky.
 
První rybářské pokusy
Mé první rybářské pokusy v Kanadě na jezeře Winnipeg byly nevalné. Obrovská voda, kde není místy vidět na druhý břeh (a to se jedná o jedno ze středně velkých kanadských jezer), nedávala bez znalosti prostředí, auta a lodi takřka žádnou šanci na úspěch. Známou zajímavostí je, že kapr, který je v jezeře Winnipeg poměrně hojně zastoupen, se zde netěší zdaleka takové oblibě jako v Čechách. Naopak je považován za podřadnou plevelnou rybu, kterou nikdo sportovně neloví a ani nejí. V obchodech ho pak najdeme např. v podobě hnojiva na tulipány. Velmi ceněnými rybami jsou v této části Kanady naopak candáti a štičky (angl. Halleye nebo pickerel).
 
Další výlet za rybami už byl nesrovnatelně úspěšnější. Jeli jsme navštívit bratrance Michaela, žijícího v městě Fort Francis u jezera Rainy Lake na jihozápadě provincie Ontario. Dům přímo u vody, u mola motorový člun a vědomí, že je Mike nad - šený rybář, to slibovalo první skutečné zážitky s kanadskými rybami. A nemýlil jsem se.
 
Setkání s bassem (okounkem)
V pátek odpoledne jsme nasedli do člunu a vyrazili na jezero. Na mapě Kanady je jezero nepatrná tečka na hranici s USA, je to, jako bych hledal Lipno na mapě Evropy. Když jsme asi po 20 minutách jízdy mezi ostrůvky zakotvili, Michael vytáhl pruty s konstatováním, že budeme chytat bassy. Doposud jsem neměl tu čest setkat se s touto rybou; kdysi v Irsku mi ji podle slovníku přeložili jako okouna, ale po prostudování další literatury jsem zjistil, že se jedná sice o okounovitou rybu, ale podobnou spíše našemu okounku pstruhovému než okounu (angl. persh). Každopádně jsem byl na člunu uprostřed nádherného, ostrůvky posetého jezera, za pomoci elektromotoru jsme pomalu pojížděli kolem břehu a celý rozechvělý jsem očekával první kanadský úlovek.
 
S bílým twisterem jsem prochytával příbřežní partie; po jednom nahození jsem přitahoval nástrahu už k lodi a v tu chvíli na ni v průzračné vodě zaútočila přímo pod lodí ryba.
 
Ostrý záběr v přímém přenosu!
Rybu jsem sice nezasekl, ale již toto první setkání s bassem mi vehnalo adrenalin do žil a jen s úžasem jsem chvíli němě stál na lodi, než jsem znovu nahodil. Fascinující zážitek! Zanedlouho ulovil Mike prvního okounka a já si mohl poprvé tuto rybu prohlédnout v celé kráse. Nebyla příliš velká (chytali jsme exempláře do 50 cm), ale velmi krásně vybarvená (olivově zelená s hnědými ploutvemi), dravá a bojovná. Brzy jsem se i já dočkal svého úlovku, i když ten první byl spíše dorostencem, ale radost mi pochopitelně udělal. Ti další už byli větší a ten večer mi lov bassů přinesl mnoho krásných sportovních zážitků.
 
Lovili jsme okounka černého. Uchvátil mě také způsob lovu, kterým lovil okounky můj průvodce – lovil na hladinový wobbler, s nímž naučeným grifem poškubával, aby imitoval raněnou rybku na hladině. Útoky těchto ryb na takto vedenou nástrahu byly neuvěřitelně razantní a bylo vzrušující vidět, jak se rozstříkne voda a ryba na nástrahu zaútočí. Není ale vůbec jednoduché tímto způsobem basse zaseknout, důležité je vystihnout okamžik útoku. Několikrát se nám také stalo, že se „raněné“ rybky zachtělo štice, ale bez lanka to mělo většinou stejný scénář.
 
Večerní rybářský zážitek byl ještě umocněn sledováním hnízdících orlů bělohlavých, kouzelným západem slunce a byl zakončen návštěvou rybářského kempu, který se nacházel na jednom z ostrovů na jezeře, kde jsme přenocovali.
 
Na candáty a štiky
Ráno jsme si přivstali, abychom byli na jezeře s rozedněním. Pomocí echolotu jsme našli hlubší táhlejší místo, nahodili zatíženou rybku na dno a pomalu popojížděli nad lovištěm. Michael mě upozorňoval, že na candáty není optimální období, ale chtěl mi ukázat nový způsob lovu a při troše štěstí i kanadského candáta, který, jak jsem již předeslal, je z jezerních ryb nejvyhledávanější pro své chuťové vlastnosti. Oproti večernímu „rodeu“ s okounky bylo toto chytaní podstatně nudnější, navíc jsmeasi za dvě hodiny měli jen dva záběry a Mike chytil jednoho candáta kolem 50 cm. Ve srovnání s českými candáty byl velmi tmavý, ale stavbou těla totožný. Bohužel jsem si ho nestihl vyfotit, protože kolegovi candát vyklouzl a spadl do vody. Přesto jsem byl rád, že jsem ho viděl a mohl si zkusit candáty na jezeře zalovit.
 
Po nepříliš úspěšném lovu candátů jsem vyzkoušel převázat prut na přívlač. Navázal jsem oranžovou třpytku Mepps velikosti 4 a začal prochytávat vodu od lodi směrem ke břehu ostrovů. Hned při prvním náhozu jsem měl krásný záběr a zanedlouho zdolal svou první kanadskou štiku. Nebyla příliš dlouhá, odhadem 60 cm, ale ohromně potěšila. Kanadské štiky (angl. Northern pike, tedy štika obecná) jsou trochu jinak zbarvené než naše české – mají tmavě zelené tělo s výraznými světlými skvrnami. To dopoledne jsem jich ulovil ještě asi patnáct. I když to nebyly ryby - obři, přesto jsem si krásně zarybařil, a to mě ještě čekaly dva krásné zážitky se štikami.
 
Vrátili jsme se do rybářského kempu vyzvednout Michaelovu ženu. Bratranec ještě domlouval něco s přáteli, a tak jsem čas využil k prohazování kolem břehu a mola. Jen tak ledabyle jsem stahoval a zahlédl, jak nedaleko mě u lodi na třpytku zaútočila ryba. To mě pochopitelně probudilo k větší koncentraci a po několika hodech jsem ucítil v tom samém místě razantní záběr. Zásek seděl a já si vychutnával nádherný souboj s prozatím největší kanadskou štikou, která se jen tak nechtěla vzdát a bránila se i ukázkovými výskoky. Nebyl to žádný velikán, měřila kolem 75 cm, ale potěšila mě o to víc, že doma se mi takovou štiku ještě ulovit nepodařilo. Pro přihlížející Kanaďany byla má radost možná až úsměvná, protože v jezeře a Kanadě vůbec chytají štiky podstatně větší. A navíc tam žije také muskalunga, což je obří štika běžně dorůstající délky metr a půl. O ní se mezi rybáři vyprávějí přímo báje stejně jako třeba u nás o velkých sumcích.
 
Po návratu z jezera nás čekaly „rodinné povinnosti“ – posezení, grilování, povídání, ale přesto mě to stále táhlo k vodě. Odpoledne sice začalo pršet, ale chvilku jsem si našel a uháněl pochytat břeh kolem mola, kde kotvila Mikova loď. Pod molem jsem zahlédl hejno ryb a po pár náhozech se mi podařilo jednu ulovit. Jednalo se o menší druh okounka. Byl opět nádherně vybarvený a potěšil mě jako nový ulovený druh v Kanadě.
 
Po intenzivním prohazování z mola jsem pak ucítil prudký náraz do nástrahy a sváděl boj s další z krásných kanadských štik. Byla podobně velká jako ta poslední (kolem třičtvrtě metru) a také poslední z těchto dravců, které jsem na své cestě ulovil. Ještě se mi podařilo chytit několik bojovných okounků černých a tím se má návštěva u Rainy Lake nachýlila ke konci. Odjížděl jsem plný dojmů z úžasných rybářských okamžiků a nádherné kanadské přírody.
 
Putování napříč jihocentrální Kanadou
Přede mnou byly ještě sice více než dva týdny pobytu v Kanadě, ale už jsem příliš neočekával nějaké výrazné úlovky, protože jsme s přítelkyní plánovali spíše vyrazit za poznáním a vidět co nejvíce z této úchvatné země. Pruty jsem ale pochopitelně pro strýčka Příhodu měl s sebou. Co kdyby? Půjčili jsme si auto, procestovali čtyři kanadské provincie (Manitoba, Saskatchewaan, Alberta a východní část British Columbia) a ujeli bezmála 5000 kilometrů. Byla to úžasná cesta, která jen potvrdila obrovskou rozmanitost Kanady, kdy jsme z prérijních oblastí doputovali do vyhlášených hor Rockies Mountain na hranici Alberty a B. C.
 
Pár rybářských pokusů po cestě nebylo úspěšných, ale i tak srdce rybáře a milovníka přírody bylo v národních parcích (Elk Island National Park, Jasper, Banff, Yoho aj.) uspokojeno fascinujícími přírodními sceneriemi hor, vodopádů, jezer (především Moraine Lake nebo Malinge Lake). Potkávali jsme divoká zvířata (Kanaďané je označují jako wild life), viděli jsme mnoho čipmanků (naši dobře známí Chip a Dale), jelenů, ale také bizonů; štěstí jsme měli také na losa amerického a dva černé medvědy, což se našinci v přírodě jen tak nepodaří. Když jsme pak naše zážitky konfrontovali s příbuznými, sami uznali, že za dobu svého života v Kanadě (a to je bezmála 50 let) tolik druhů zvířat a úžasných míst snad sami neviděli. A to nám sestřenice z Edmontonu zajistila ještě volné letenky do městečka Yellow Knife v Nord-West Teritoriem (cca 1500 km), což není ani provincie, ale víceméně vstupní brána do divočiny… Chladné klima, tvrdí chlapi, rybáři, neskutečně krásná, ale tvrdá příroda a obrovská členitá jezera plná ryb, především arctic chair – sivenů arktických a pstruhů jezerních, o kterých jsem četl reportáže v rybářských časopisech a jednoho viděl v turistickém centru vypreparovaného. Měl přes 50 poundů, tedy kolem 25 kg. No, možná další z rybářských výzev.
 
Splnil se mi klukovský sen
Navštívil jsem Kanadu, procestoval autem či letadlem na 9 tisíc kilometrů, viděl mnoho z jejích krás a rozmanitostí, ale také jsem zjistil, že se sem budu chtít vrátit. Těch výzev, a především rybářských, zůstalo mnoho… Ať už jsou to zmínění arktičtí siveni, obří bílí jeseteři nebo lososi táhnoucí kanadskými řekami.
 
TOMÁŠ ČECH
FOTO: AUTOR
Článek byl otištěn v časopisu 1/2009
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář: