partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
NAPSALI JSTE NÁM - 04/2013
Jan Sýkora | Napsali jste nám | Komentáře
 
Vážený pane Urbane!
Po vánočních svátcích jsem se těšil, až ve schránce najdu další Rybářství. Stalo se a já začal relaxovat. Velmi rád pročítám vaše editorialy i další články. Hrajete mi v nich do noty.
 
V lednovém čísle jsem se ale dozvěděl informaci z rybářského sněmu. Popravdě řečeno, článek na mě udělal dojem, že čtu nepovedenou reklamu na ČRS v roce 2013. Rád bych věděl, co je myšleno tím, že píšete, cituji: „Rybářský lístek by měl být pro všechny zájemce přístupný mnohem snadněji než dosud.“
 
Možná to vím…
Žijeme v ČR, kde se z jednoduché věci může stát blábol s tunou popsaných papírů, ve kterých se stejně nikdo nevyzná. Další váš názor: „O klukovi, který bude povinně chodit do rybářského kroužku s mlhavou nadějí, že snad někdy za tři roky udělá zkoušky a než začne rybařit svobodně, tak ho tato cesta k rybářskému lístku může otrávit.“ Tady už si nejsem jistý, že si tuto vaši úvahu vysvětlím sám. Možná mi, pane Urbane, dáte za pravdu, že trocha těch znalostí o rybařině ještě nikoho nezabila! Je mi 34 let. A když jsem jako kluk začínal s rybařinou, přesně touto cestou jsem si prošel. Můžu prohlásit, že mě nic nestrašilo a že mě rybářský kroužek neotrávil. Naopak! Dal mi vědomosti a průpravu do rybářského cechu! Je to podobné, jako kdyby se změnila pravidla např. v autoškole. Všechno zjednodušme, vždyť auto- škola stejně nikoho nebaví! Nemyslím si, že tohle je správná cesta k přilákání nových členů. To ČRS nestojí o to, aby jeho členové měli přehled o rybařině? To ČRS zajímají pouze počty a nárůst členů? Můj názor je, že pokud chce být ČRS silnou organizací, měl by hledět spíše na úroveň vědomostí nových členů a ne na jejich počet. Rybařina není přece jako fotbal! Pokud totiž rybář chytí rybu, od toho okamžiku zároveň odpovídá za její život! Nechci řešit, zda rybu pustí nebo zda si ji ponechá. Jen si prostě myslím, že nezkušené zacházení s rybou je leckdy horší, než když ji rybář podle svého práva zbaští k obědu. A to je věc, která mě u nezkušených nováčků trápí.
 
Ruku na srdce, pánové…
Komu se taková nehoda nestala, že? Nejednou jsem byl svědkem, že by možná bylo lepší rybu usmrtit, než se k ní na břehu chovat naprosto nepřípustně, což u dravců platí dvojnásob.
 
A pak věc poslední. Pan předseda Šíma uvažuje nad omezením výdeje povolenek, které dostávají někteří členové zdarma a vydává se na to dost peněz. Můj názor zní: Tito členové nedostávají povolenky zdarma! Je to za odvedené služby ČRS. Proč jim tedy brát často pouze tuto jedinou odměnu?
 
Kde tedy šetřit?
Občas jsem svědkem rozhovorů typu: „Já si lístek neberu, on ho má náš mladej, má to levnější a můžeme chytat oba. Stejně jezdíme spolu.“ Nevím, co si o tom myslíte, ale je to běžná praxe. Já to vidím jako podvod vůči ČRS! Omezte chytání nezletilých na jeden prut a uvidíte, co přibude penízků. Pak se najdou peníze třeba i na to, odměnit některé členy povolenkou „zdarma“. Jako nezletilý jsem mohl chytat pouze na jeden prut a vůbec jsem ani nepřemýšlel nad tím, že bych byl nějak omezován oproti dospělým. Tak to prostě bylo a nijak mě to neomezovalo. Ostatně ve většině případů chytám na jeden prut dodnes a nepřijde mi to jako handicap. Naopak. Děkuji za váš skvělý časopis a celé redakci a čtenářům přeji hodně zdraví, štěstí a mnoho krásných zážitků u vody!
 
OLDŘICH EDER
 

 
Vážený pane šéfredaktore!
Na úvod mi dovolte, abych vám poděkoval za poctivou práci, kterou odvádíte. Rybářství je časopisem velmi kvalitním, pěkně zpracovaným a v dnešní době je v předplatném k mání téměř za směšnou cenu. Když jsem začínal rybařit (před 18 lety), časopis měl předplacený můj děda, který mě k rybařině přivedl a Rybářství mi půjčoval. Pak se předplatné zrušilo a já si říkal, že v době internetu není potřeba kupovat žádný tisk. Omyl. Dnes jsem předplatitelem a jsem spokojený. Občas jsem zkoušel i konkurenční časopisy, avšak ty mě moc neoslovily.
 
Už delší dobu se chystám, že vám napíšu. Po přečtení lednového čísla jsem se k tomu konečně odhodlal. Dovolte, abych zareagoval na článek XIV. REPUBLIKOVÝ SNĚM ČRS z lednového vydání Rybářství. Konkrétně k části o nových zájemcích o rybařinu.
 
Opravdu myslíte, že získání povolení k rybolovu je tak těžké?
Když jsem si dělal v 11 letech povolenku, taky jsem chodil do rybářského kroužku, taky jsem dělal zkoušky a předtím se musel naučit Rybářský řád apod. O rybařinu jsem měl velký zájem, proto jsem byl ochoten udělat vše proto, abych získal povolenku. Nemyslím si, že je správný krok získávat členy tím, že jim to či ono odpustíme a usnadníme, hlavně ať mají „papíry“ a nesednou si k internetu. To by se takhle mohl rozdávat i řidičák, třeba na počkání. No a jízdy bychom taky mohli odpustit, ne? Pokud má ně- kdo o rybařinu opravdový zájem, naučí se vše potřebné a zkoušku udělá. Pokud ji neudělá, bude ho to motivovat a příště se připraví lépe. Ale pokud na to kašle a ví, že povolenku stejně dostane, tak si k internetu stejně sedne a navíc z něj nikdy nebude rybář tělem i duší! Bude znát zákonné míry, bude se umět k rybám chovat, bude umět navázat háček?
 
Co je komfort?
Ve svém článku také píšete: „Musíme rybářům vyjít vstříc a poskytnout určitý komfort.“ Tomu odporují i jiná, podle mě nesmyslná nařízení. Nechápu například, proč se rybolov časově omezuje a ještě k tomu jen na určitých vodách. Jaký je rozdíl v tom, když chytám nonstop na Trnávce nebo na místním rybníku? Opravdu si myslíte, že když ně- kdo vyrazí na týdenní výpravu 200 km daleko od domova a zrovna ne na revír se čtyřiadvacetihodinovým režimem, že to o půlnoci stáhne a ve čtyři hodiny ráno znovu nahodí? Osobně nikoho takového neznám. A není to o tom, že si chceme nachytat „maso“, ale pouze o tom, že si chceme zachytat. A druhá věc… Jaký je rozdíl, když mám nahozeno čtyřiadvacet hodin 31. srpna, nebo například 1. září? Vzpomeňme třeba na listopad loňského roku, kdy ještě ve večerních hodinách byla teplota vysoko nad bodem mrazu a jen díky „předpisům“ jsme museli bezdů- vodně a v tom nejlepším sbalit pruty v šest večer. Vím, že vy to nezměníte, ale omezení rybolovu není správné a mělo by se stím něco dělat.
 
A co třeba rybolov z lodě?
Je doba bellyboatů a jiných nafukovacích člunů. Jaký je rozdíl v tom, když si někdo člun vybalí třeba na Vranově (kde je to výslovně povoleno, jak uvádí RŘ), nebo na místním rybníku? I na zdejší řece, která je místy zarostlá tak, že se k ní nedá ani dostat, by to pomohlo. Tak proč to omezovat a zakazovat?
 
Největší bolest
Bydlím v Jihlavě, jsem členem MRS a každoročně si kupuji jihomoravskou povolenku. Rybařím na rybnících a na řece v okolí, občas vyrazím na Žďársko či Třebíčsko a tak dvakrát do roka někam na týdenní dovolenou. V našem rajónu se „láme“ MRS a ČRS. Jako člen MRS s „místní“ povolenkou můžu jet třeba na Pálavu, (vzdálenost 120 km rozhodně není na každodenní docházku), ale nemůžu asi 40 km na druhou stranu a vyrazit například na Trnávku nebo Sedlice. Ano, můžu si koupit celorepublikovou povolenku. Vyplatí se však kvůli pár docházkám kupovat povolenku skoro čtyřikrát dražší? O možnostech jsem se informoval v MO MRS Jihlava. Ani ta „hostenka“ na vody ČRS se tady nedá koupit, tak o jakém pohodlí se tedy bavíme? Vyrážím na Trnávku a musím se řídit otvírací dobou místního obchodu, kde mi povolenku vystaví. Proč si ji nemohu vyřídit dva dny předem v „domácí“ MO a v den odjezdu jet rovnou k vodě? Proč se neřeší možnost např. krajské povolenky? Určitě by mi bylo milejší si koupit povolenku k rybolovu, která by mě opravňovala celý rok chytat v mém kraji, než stále pátrat v Rybářském řádu, jestli tento rybník je ještě „náš“ nebo už „jejich“. Kolega je na tom ještě „lépe“. Bydlí asi 40 km od Jihlavy a je členem ČRS. Asi 5 km od domova má chalupu, u které je rybník i potok, který ale spadá pod MRS, avšak jsou ve stejném kraji.
 
MAREK HORSKÝ
 
Reakce šéfredaktora:
Panu Horskému jsem napsal osobní dopis, v němž jsem mu poděkoval za přízeň k časopisu a zá- roveň sdělil, že jeho psaní předá vám na Radu ČRS coby podnět člena Moravského rybářského svazu. K článku, který jsem o rybářském sněmu napsal, jsem do Jihlavy vzkázal, že jsem byl v pražských Průhonicích v roli novináře, že jsem o akci členy ČRS i další rybáře pouze zpravodajsky informoval. Tento žánr (zpravodajství) upřednostňuje základní fakta (kdo, kdy, kde a co), nikoliv dojmy autora. Jinak by to byl neprofesionálně odvedený paskvil. Stručně řečeno - jak jsem na rybářském sněmu informace, které zazněly od vrcholných představitelů i dalších delegátů ČRS „nakoupil“, tak jsem je také čtenářům co nejpřesněji ze záznamu „prodal“. Tato odpověď pochopitelně platí i pro pana Oldřicha Edera.
 
VLADIMÍR URBAN
 

 
Dobrý den, pane šéfredaktore!
V únorovém čísle RYBÁŘSTVÍ mě mimo jiné zaujal dopis pana J. Krátkého ze Středočeského kraje. Psal o neuspokojivém prodeji povolenek u MO ČRS. Chtěl bych pana Krátkého vaší cestou pozvat k nám na Mělník a ukázat mu, jak to máme ošetřené my. Pokud k nám přijde zájemce o povolenku a ví, co chce, během minuty od nás odchází vybaven. Jsme tam vždy v pondělí a ve středu od 15.00 do 19.00 hodin. Pokud by mu to nevyhovovalo, můžeme se domluvit i na jiném termínu. Prosím vás o předání této informace.
 
STANISLAV NĚMEC, MO ČRS Mělník
 
Vážený pane Němče!
Váš vzkaz jsem panu Krátkému předal mailem a jsem rád, že jste se ozval. Rybáři občas na byrokracii a neochotu dobrovolných funkcionářů nadávají, ale sám dobře vím, že v některých MO jde úřadování dobře, rychle a spolehlivě. I díky elektronizaci.
 
ad Rybářská stráž
Se zpřísněním kontrol na rybářských revírech jistě budou všichni slušní rybáři souhlasit. Ale přimlouvám se, aby kontroly neprobíhaly tak, jak jsem je zažil já. Přijel jsem do kempu na Rozkoši, sestavil pruty istojánek, který stál asi pět metrů od vody a vše opřel o nedaleké křoví. Potom jsem začal stavět stan. Odpoledne při- šel člen rybářské stráže (č. 0962). Do povolenky mi napsal, že jsem neměl napsané datum zahájení lovu. Takže jsem celý den aktivně rybařil, přestože jsem neměl nahozeno.
 
Začátkem loňského června rybařili dva rybáři z organizace v Úpici na ÚN Rozkoš, v obci Šeřeč. Starší rybář si odskočil na malou potřebu do nedalekého křoví. Přišel člen rybářské stráže (č. 0962) a okamžitě do jeho povolenky zapsal nepřítomnost u prutů. Jedním z přestupků druhého rybáře bylo brodění, které prý viděl člen RS dalekohledem. Asi by se pan porybný docela divil, kdyby za ním při- šel policista, že zaplatí pokutu za to, že viděl dalekohledem, jak parkuje v místě, kde je to značkou zakázané. Na oba tyto příběhy mám několik svědků.
 
Posuzování rybářských deštníků členy RS jako přístřešků je taky sporné. Proč nejsou tedy uvedené v Rybářském řádu? Snad nežijeme ve státě, kde si kontrolující orgány mohou dělat, co se jim zachce?
MILAN POKORNÝ, MO ČRS Červený Kostelec
 

 
EVIDENCE DOCHÁZEK A ÚLOVKŮ
Dost často se při povídání s rybáři (a to nejen jako porybný u vody) setkávám s nepochopením povinnosti zapisovat příchod k vodě.
 
Ale nejen ten. Hlavně je napadána povinnost zapisovat některé ulovené ryby bezprostředně po ulovení a jiné před odchodem od vody. Navíc je kritizována povinnost všech zápisů i při změně revíru. Argumenty vesměs zní: „Vždyť já kolikrát rybu ani nechytím, anebo jednu, ale nevezmu si ji. Prostě si jdu k vodě jen zachytat a užít si přírody. Vždyť to, že jsem nic nechytil, nebo nic od vody neodnesl, přece nemůže nikomu nic říci.“
 
Obvykle na tato slova nereaguji vysvětlováním skutečnosti, co je to rybářský tlak, jak jsem začínal dříve. Pokouším se jen svými slovy vysvětlit, že při dnešní výpočetní technice disponují uživatelé revírů obrovským spektrem informací. A hospodář má pochopitelně možnost je zhodnotit, což dělá v zájmu koho? No přece rybářů! Třeba zjistí, že má nízkou návratnost. Pokud současně ví, že je na tom kterém revíru i nízký rybářský tlak, tedy málo registrovaných docházek a že tedy revír rybáři navštěvují málo, obvykle si nechá změnit zarybňovací plán. Prostě revír, který rybáři v přílišné oblibě nechovají, nebude upřednostňovat. A v rámci svých finančních možností se bude orientovat na prospěch toho revíru, který je navštěvovanější, oblíbenější. Pochopitelně bude ale preferovat i revír, kde jsou rybáři poctivější, nebo alespoň méně líní a píší to, co je jim vyhláškou uloženo. A i rybář, který si jde jen zachytat a užít si přírody, bude asi spokojenější, bude-li večer mít možnost chlubit se svými zážitky, i když k večeři bude mít jen obloženou mísu.
 
Zápisy jsou prevence
Zapisování ušlechtilých ryb bezprostředně po jejich ulovení a rozhodnutí o ponechání si této ryby je jednoznačnou prevencí opakované výměny ulovených ryb. Tedy těch, které už nějaký čas pobyly ve vezírku. Těch, které rybář pustí bezprostředně poté, co uloví kupříkladu většího kapra. Do denního limitu hmotnosti se s druhým chyceným kaprem vešel, dál chytá jiné ryby a třetího kapra ulovil vlastně nechtěně. A když se nikdo nekouká, tak proč ho nevyměnit, že? Zde samozřejmě nemluvím o tom, že sebere všechny tři šupináče a od vody zmizí, což se děje, když se mnohde často vysazují mírové ryby. No a pro úplnost dodávám, že z vezírku puštěné ryby jsou přirozeně choulostivější na infekční choroby.
 
Jak ten přehled o úlovcích vypadá?
„Jsem špinavý, nemám možnost se umýt, jak potom to úřední lejstro vypadá, když vše musím zapisovat tak často,“ slýchávám. Tento argument chápu. Ostatně i můj přehled je poznamenán tím, že si ponechané ryby bezprostředně zapisuji. Štiplavé poznámky, že zapisování kupříkladu proudníků či plotic před odchodem od vody je zbytečné, když v tabulkách nejsou uvedeny jejich délkové a hmotnostní údaje, jsou opodstatněné. To, že si rybář úlovek doma zváží přesně, může být pravda, pokud se ovšem vůbec bude takovou přízemností zabývat. Jinými slovy: Připouštím, že i tento argument má něco do sebe, ale ztotožnit se s ním nemohu. I když se hmotnost ryb prakticky uvádí jen odhadem, dá se předpokládat, že jeden rybář úlovek nadhodnotí a druhý podhodnotí. Osobně znám dost rybářů, kteří formálně splní povinnost zápisu a pro své svědomí si úlovek doma zváží přesně. Tím se učí korigovat svůj odhad. Nedělají to sice všichni, ale i to je dobré. A hodně v tomto směru znamenají i diskuze s kamarády a veřejné mínění. Jsem přesvědčen o tom, že se chyby rybářů vyrovnávají a konečná číslo jsou pak blízká skutečnosti. Pokud sledujeme dlouhodobou statistiku úlovků (včetně úlovků na jednu povolenku v rámci Svazu), tak vidíme, že k statisticky významným odchylkám v zásadě nedochází.
 
Co dodat?
Přivítal bych, kdyby se rybáři zbavili jednoho zažitého názoru… Ten se nese v duchu, že čím méně ryb se v revíru uloví, tím více se jich tam bude vysazovat. To je hloupost. Ať řádně vykazují každou docházku k vodě a vše, co ulovili… Ať rybáři nezkreslují údaje, ani směrem nahoru, či dolů… Pokud bude mít uživatel revíru výsledky odpovídající jeho úsilí, bude i odpovídajícím způsobem a v zájmu rybářů hospodařit. A tím i přibude více důvodů, proč popadnout prut a jít k vodě.
JAROSLAV POUPĚ
 

 
Vážený pane šéfredaktore!
Tímto dopisem vás srdečně zdravím a zároveň moc děkuji i za kolegy a kamarády od vody za krásný časopis a poučné čtení. Kdo má rybařinu jako koníčka, ten bývá šťastný. Víte, co nás potkalo u vody na výpravě, kterou jsme podnikli s tátou a kamarády? Byli jsme na rybách v Horním Jiřetíně na Mostecku, kde jsme čtrnáct dnů lovili. A každý den jsme tam pozorovali jednoho rybáře, který sedával nedaleko nás. Byla to katastrofa! Vše, co mu přišlo na háček, skončilo v jeho vezírku. Všechno! Plotičky, cejni, karásci, kapři… Jednoho dne se k našemu stanovišti přišel podívat. Zrovna mi přišel záběr a po boji jsem vytáhl kapra v délce 77 cm. Strašně moc ho chtěl, žadonil a žadonil, až mi to přišlo k smíchu. Rybu jsem samozřejmě pustil zpět do vody, když jsem si ji vyfotografoval na památku. Následovala žumpa… To, co jsem si vyslechl, bylo nevídané. Potom jsme se od jiného rybáře dozvěděli, že dotyčný borec loví ryby na kšeft. Měli jsme vztek, jací jsou mezi námi také rybáři. (Kráceno.)
MIROSLAV URBÁNEK
ILUSTRACE: JIŘÍ SRNA

 

Komentáře

Přidat komentář: