partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
NAPSALI JSTE NÁM - 02/2013
Jan Sýkora | Napsali jste nám | Komentáře
 
Vážená redakce!
 
Jsem dlouholetým členem ČRS. Už osm let jezdím v květnu rybařit do Žďáru nad Sázavou. Do roku 2010 nebyl problém koupit si od MRS hostovací povolenku. V roce 2011 už dotyční pánové povolenky vydávali pouze třikrát měsíčně, vždy ve středu. Jak je jistě známo, pro většinu lidí začíná rekreace v sobotu a končí zhruba příští sobotu, popřípadě v neděli. To znamená, že když přijedu v sobotu, tak mohu do středy do vody jen smutně koukat. V roce 2012 se situace opakovala a pro povolenku jsem musel odjet až do Nového Města na Moravě. Zaráží mě, že rybářský svaz ve Žďáru nad Sázavou není schopen vydávat povolenky každý pracovní den a v sobotu, třeba v místní prodejně rybářských potřeb. V Novém Městě na Moravě to tak funguje. Nosíme jim peníze a oni je od nás nechtějí. Nebo si to mám vyložit jinak?
 
ZDENĚK HERMAN, Kostelec nad Orlicí

 

Vážená redakce!
 
Patrně nevím, v jaké době to žijeme. Jsme obklopeni počítači, neviditelnou sítí bitů a megabitů, platíme převodem, peníze vybíráme z bankomatů, je toho prostě dost, co z výdobytků doby musejí znát i starší lidé, jinak by jim snad hrozila i exekuce. Ale rybářské lístky a hlavně povolenky se stále vydávají jako za krále Klacka. Navíc nejsem asi sám, kdo každoročně naráží na otrávené činovníky, kterým výdej „papírů“ činí neskonalé problémy a nejraději by nás poslali do horoucích pekel, protože je nejspíš obtěžujeme. Něco s tím už vy, všichni odpovědní, které ostatně platíme, proboha udělejte! Vím, že se vše nezmění jako mávnutím kouzelné hůlky úplně všude, ale nějaké veselejší vlaštovky by už přiletět měly. Nebo snad už někde jsou?
 
J. KRÁTKÝ, Středočeský kraj

 

Kdo sleduje a pozoruje, ten chytá
 
Rybařím od deseti let, je mi pětašedesát, takže mám něco za sebou. Při rybaření se snažím najít klidný a příjemný revír, tedy vodu, na které si mohu krásně zachytat a při tom relaxovat. Při vyhledávání ryb a lovu se snažím uplatňovat tři zásady:
 
1. Je třeba znát koryto vody, kde lovím. To se dá zjistit při nízkém stavu vody z dokumentace, nebo z výlovu, když je voda vypuštěná. Nebo vlastním průzkumem. Vyměřím hloubku a různé nerovností pomocí prutu a hloubkoměru. V pobřežních úsecích, o kterých bude řeč, se nerozpakuji ani vlézt do vody. Navíc mohu odstranit nevhodné větve a další překážky.
 
2. Sledovat pohyb ryb. Velkou pozornost věnuji vyskakování kaprů v určitých místech – to je známka toho, že tam jsou. Unikající drobné bublinky naznačují sbírání potravy. Drobnější jsou zpravidla od cejna a jiné bílé ryby. Větší ave větším množství jsou zpravidla od kapra, popřípadě amura. Velice dobře se toto hledání potravy rybami pozoruje při zakrmení. Od najíždějících kaprů se v menší hloubce dělají až víry.
 
3. Sledovat, kam ryby najíždějí. To prozradí kupříkladu pohyb větviček, stulíků, či leknínů, nebo orobince a další vodní vegetace. Někdy ze břehu vidíte i stíny rybích těl.
 
Tyto zkušenosti jsem si nedávno vyzkoušel při rybaření na revíru MO ČRS Litomyšl – Mendryka. Tento malý rybníček s padlým stromem a vyššími břehy napravo od hráze skýtá rybám úkryt a rybářům možnosti, kde nachytat i kapitální kusy. Lovil jsem u břehu. Přesto jsem dostal 80cm amura a menší i větší kapry do délky 60 cm. Na udici jsem měl i větší chlapíky, ale záběry jsem neproměnil. Při najíždění ryb a vírech, které se dělaly, bylo vidět, kde sbírají nabízené krmení a při nahození nástrahy během chvilky následoval záběr a po něm koncert, který každý rybář zná.
 
A takové pobřežní úseky a revíry jsou takřka v každém okrese a kraji. Není nutné nahazovat do rekordních dálek, stačí najít poklidnou zátočinku.
 
Při tomto rybaření lovím icejna, plotici, perlína, lína a další druhy ryb, o kterých si myslíme, že se ve vodě ani nevyskytují.
 
Použitá sestava: Jemný plavačkový prut a asi 1g splávek, vyvážený broky. Udice vcelku bez návazce, menší kaprový háček. Nástrahy: Červi, kukuřice, lisovaný rohlík nebo jejich kombinace. Krmení: Běžné krmení pro kapry nastavené namočeným chlebem, které znásobuje přitažlivost návnady vyplavováním kousků chleba na hladinu a přidáním kukuřičného šrotu, popřípadě semena řepky.
 
KAREL NETOLICKÝ, Svitavy

 

Prokopský a Dalejský potok
 
Oba tyto levostranné přítoky Vltavy jsou součástí rybářského revíru Vltava 6. Samozřejmě, nesmí se zde lovit na udici, protože oba toky jsou užívány jako chráněná rybí oblast k chovu pstruha obecného. Toky přes své značné zatížení škodlivinami na povodí mají mimořádně vysokou samočisticí schopnost, danou především morfologií koryta. Znečistění jde fakticky od Neporyj, jeho zdrojem jsou všechny chaty na povodí a pochopitelně malé obce a zahrádkáři.
 
Dalejský potok je z hlediska vydatnosti vody silnější než Prokopský. A přestože se krajinářsky přilévá do Prokopského, tak dál, i když je v pražském Prokopském údolí, nazývá se Dalejský. Je to vodohospodářsky obvyklé, ale neplatí to třeba na soutoku Vltavy a Labe, kde se silnější Vltava stává Labem. Asi abychom ctili názory našich všestranně silnějších německých sousedů. Ale to není nijak podstatné.
 
Potok při soutoku s Vltavou je drasticky regulován a možnost protiproudové migrace z Vltavy mají skutečně jen silní jedinci reofilních druhů
 
Proplout proti proudu v daných podmínkách dokáže jen zdatný pstruh obecný. Potok je o kousek výše v dolní části veden do potrubí a tak třecí migrace jsou z dobře zarybněné Vltavy ještě více komplikované. Spíše vyloučené.
 
Sotva tok opustí silně zastavěnou oblast u pražského Semmeringu a vstupuje do Prokopského údolí, rychle se mění v rybami dobře osazenou bystřinu. Členitost toku vytváří silnou samočisticí schopnost. Dostatečná hladina rozpuštěného kyslíku umožňuje nejen přežití pstruha obecného, ale především zde doslova dominantního blešivce potočního, jeho rozhodující potravy.
 
Rusalčino jezírko
Asi 800 metrů nad Semmeringem je na levém břehu tzv. Rusalčino jezírko. Známá lokalita ze stejnojmenného filmu vznikla v roce 1905. Později byla několikrát vodohospodářsky upravovaná na dnes doslova technickou památku. Ta má fakticky tři teoreticky možné zdroje vody. Hlavním je dnový filtr asi o 800 m výše. Ten je napojen na potrubí, které bylo položeno asi před 50 lety. To zajišťovalo trvalý přítok dokonale profiltro vané vody z Dalejského potoka. Tato památka má vytvořený samoregulační systém, který na principu spojených nádob zajišťuje stálou hladinu vody v jezírku. Problémem je, že toto stařičké dílo přestalo mít význam pro další, dříve na něm závislé subjekty a pochopitelně chátrá. Myslím, že investice ze strany magistrátu do tohoto významného přírodního prvku, celoročně navštěvovaného množstvím turistů, by bylo cennou investicí do životního prostředí. Tím samozřejmě nevyzdvihuji další zde existující „díla“, o nichž si to nemyslím. Jinak zde žije několik druhů ryb, vesměs vysazených místními obyvateli, kteří jako rybáři občas ulovili něco, co nebylo na konzum.
 
Pokud jdeme údolím dále, tak v oblasti tzv. Koupaliště se dostáváme na soutok obou toků. Zde je vybudována tábornická základna pro rodiny. Prokopský potok dále pokračuje k protipovodňové nádrži, místně zvané Asuán. Kousek nad ní fakticky končí v rourách. Výše napájí RN Nepomucká a Stodůlky. V pramenné oblasti je několik maličkých nádrží, fakticky sloužících jen kachnám, střevličkám a pro potěšení zraku návštěvníků.
 
Dalejský potok pramení voblasti Jinočan a Chrášťan nad Řeporyjemi. Zdejší rybníčky, ale hlavně silné zdroje převážně organického znečistění, potok jako ekosystém silně poškozují. Zdrojem znečistění jsou převážně rekreační objekty, kterých je zde požehnaně. Navíc jejich ploty znemožňují nejen přístup rybářů k vodě při vysazování plůdku, ale především při slovení násady agregátem. Umožňují i nekontrolované pytláctví majitelů. Kdo chce, bez problému nachytá i bez rybářského lístku.
 
Charakter toku je však na naše podmínky téměř přírodní
To zněj dělá zhlediska chovu násad pstruha přes výše uvedené problémy nejlepší chovný potok pražských rybářů. Je zajímavý i krajinářsky, ostatně je součástí barrandienu a tak je v něm vždy něco zajímavého. Prokopské a Dalejské údolí je unikátní přírodní rezervací, kde vnímavý návštěvník vždy najde vzácné lokality. Historické lomy kamene, dobré značení významných přírodních prvků, několik zajímavých hospůdek s pohodovým posezením, možnost najít fosilní zkameněliny, v jarním období nasbírat kačenku českou… Návštěvník může i vidět, jak si krajina bere zpět chátrající budovy, stařičké kuriózní vrby na březích a různé druhy plazů, ledňáčky, už zmíněné Rusalčino jezírko, studánku naproti hájovně v Prokopském údolí a mnoho dalšího. Je to na celodenní výlet. Když se pouť zakončí romantickým pohledem na skály na druhé straně Vltavy, je nač vzpomínat. A vyplatí se najít si ještě alespoň jedno odpoledne a projít skály u bývalého hradu Děvín. Zde je údajně nejsevernější dokladovaný výskyt ještěrky zelené na našem území. A vše je jen kousek od stanice metra Jinonice. Nejde o lovný revír, jen o CHKO, ale tím, že je to nejlepší chovný potok pražských rybářů, vyplatí se ho poznat.
 
JAROSLAV POUPĚ
FOTO: AUTOR, VLADIMÍR URBAN

 

Vážená redakce!
 
Jmenuji se Jakub Štolba, mám rád časopis Rybářství, je mi 11 let a na ryby chodím od pěti let s dědou. Posílám vám fotku kapra, kterého jsem ulovil na červíka na feeder v létě na revíru Žleby Doubrava. Kapr měřil 57 cm, vážil 3,60 kg. Vím, že v soutěži s tímto úlovkem nevyhraju, ale měl jsem z něj radost. Taková ryba se na feederovém prutu neobjeví každý den. Všechny rybáře co nejsrdečněji zdravím a přeji jim, ať jsou u vody úspěšní.
 
JAKUB ŠTOLBA, Praha 9

 

Ahoj redakce, ahoj český Vikingu!
 
Jmenuji se Štěpán a s taťkou vám posíláme reportáž, jak se nám o prázdninách dařilo na rybách. Moje první opravdové prázd niny jsme s tátou a se čtyřletým bráchou odstartovali na dětských rybářských závodech v Čepí u Chrudimi. Tam jsem vyhrál! A navíc jsem z táty udělal chovatele ptactva, neboť jsem za vítězství dostal roselu pestrou, která nám dělá ohromnou radost. Táta ji má nejradši v neděli ráno, když se hlásí o snídani.
 
Na konci školního roku nás navštívil strejda Zdeněk z Drozdic. Říkat strejdo mu nesmíme. Tak mu říkáme jeho přezdívkou z dětství - Škvarek. Prý měl rád chleba se škvarky a cibulí. To nám řekl náš děda. Oba pocházejí z jedné vesnice a jako kluci spolu hráli fotbal. Měli divoké mládí. Škvarek je hodný chlap. Když k nim do Drozdic přijedeme na ryby, vždycky na tetu volá: „Pojď ven, jsou tady kormoráni!“
 
V průběhu července jsme jezdili hlavně na kapry
Celá rodina. Tam jsme s bráchou nasbírali zkušenosti. Táta nám ukázal nějaké boilie s nejrůznějšími příchutěmi. A dařilo se nám. Z toho, co bráška Šimon jednou předvedl, místní rybáři omdlévali a utíkali od vody. Oni totiž snad vůbec netušili, jak krásní kapři vtom rybníčku plavou. Po tomto koncertu jsme zavolali bratránkovi Honzíkovi, takže už nás pak na ryby jezdilo šest. Rybami jsme totiž nakazili mamku i malou sestřičku Nelu. Máma loví na feeder a během prázdnin několikrát zazářila. Takže pak mamka volala tátovi do práce, ať už jede domů, že se půjde na ryby. Šlo nám to líp a líp. Dokonce tak, že na nás Škvarek s tetou Alenou pravidelně koukali z balkonu. Jednou vpodvečer, když viděli, jak Šimon tahá kapra, tak na něj Škvarek z balkonu křičel, že kapr je ve hřbetu široký jako kanystr a ať ho ještě nepouští, že běží do garáže pro řídítka z kola, vezme popruh, přidělá ho kaprovi za hlavu a že ho tenhle kapr každý rok na dětský den bude vozit po rybníku. Brácha nepochopil, že si z něj Škvarek dělá legraci, takže kapra nechtěl pustit, dokud nebude mít ta řídítka. Ale umluvili jsme ho.
 
Na jesetery
V srpnu si táta vzal týden volna a jelo se na jesetery a velké kapry. Pro začátek vybral jeden soukromý revír u Ždáru nad Sázavou. Bohužel plány, že budeme jezdit celý týden za rybami, se rozplynuly. Mamka měla ovolnu jiné představy. Takže jsme museli třikrát po hradech a zámcích. Tak jsme to střídali. Jednou na ryby, podruhé na zámek.
 
Konečně jsme nahodili na jesetera. Měli jsme čtyři pruty. Asi po dvou hodinách měl jako první záběr Šimon, ale šel do prázdna. Zhruba hodinku byl absolutní klid apak se rozječel můj hlásič. První po něm vystartoval táta. Po něm hned já. Ryba vyskakovala nad hladinu a brala si metry vlasce. Mezitím dorazil brácha s podběrákem a podložkou. Jeseter byl asi 40 m od nás, ale on se už hrnul k vodě. Trvalo ještě patnáct minut, než jsme jesetera podebrali. Měřil 136 cm a vážil asi 17 kg. Měli jsme obrovskou radost. Aby ne, když to byl náš první rodinný jeseter v životě!
 
Na další výjezd do Ždáru jsme vzali i bratránka Honzíka. Táta zakrmil, připravil montáže a lehounce je vhodil do vody. Jenže celé odpoledne se nic nedělo. Bylo to k uzoufání. A když už jsme to vzdávali, přišel záběr Honzíkovi. Rychle zasekl a začal opravdový mazec. Honza se bál sáhnout na na viják, natož, aby zkusil rybu dobrzdit. Tak mu táta musel pomoci. Přibližně po deseti minutách se nám pod nohama začaly dělat víry, ale rybu jsme stále neviděli. Obrovské tělo se objevilo až později. Kapr! A jaký! Paráda! Měřil 87 cm a vážil určitě 12 kg. Pak jsme ho opatrně pustili. Když jsme později ukazovali Škvarkovi fotky, tak prohlásil, že o takových kaprech se mu může jenom zdát a na vlastní oči prý takovou rybu ještě neviděl. Slíbili jsme mu, že příště pojede s námi.
 
Rybí omluvenka
Výpravu se Škvarkem jsme naplánovali na první týden v září. Táta z práce zmizel dřív a mně napsal na poslední hodinu do školy omluvenku, že jdu jako na logopedii. V poledne jsme celá familie vyrazili do Drozdic pro Škvarka. Apak hurá na Žďár! Táta po příjezdu k vodě rozhodl, kdo a kde bude chytat, což se Škvarkovi nelíbilo a sedl si na úplně opačné místo, než měl. A o tátovi řekl, že je vyčuranej. Tak si sedl mezi mě a mamku a na bráchu Šimona zbylo krajní, původně Škvarkovo místo, tedy forhont.
 
Ten den se děly věci
Já si zapsal jesetera v délce 120 cm a kapřího šupináče, který měřil 79 cm. Šimon exceloval, táta podebíral a fotografoval a Škvarek běhal po břehu s telefonem v ruce a někomu říkal, že malej kluk tahá jednu rybu za druhou a on že nemá nic. Ale nesl to statečně aŠimonovi řekl, že to určitě nejsou ryby, ale ponorky, které tu zbyly po Němcích. Šimona asi mrzelo, že netahal opravdové ponorky. Ale když zapřáhl další kapří almaru, nějak na to neštěstí zapomněl. Všichni jsme si mysleli, že tu rybu nemůže vytáhnout. Táta mu nabízel pomoc, ale brácha vytrvale nesouhlasně kroutil hlavou. Škvarek jen udiveně opakoval, že tohle ani nikomu nemůže říct, protože by mu nikdo nevěřil. A pak už byl kapr z vody. Měřil 81 cm a určitě měl 12 kg.
 
Sbalili jsme věci a po příjezdu do Drozdic nás teta přivítala se slovy, že už všechno ví. A ptala se, co dělal Škvarek, že nic nechytil. Tak jsme hned pro Škvarka naplánovali reparát.
 
RYBÍZÁCI Z TUNĚCHOD

 

Vzpomínka na letní chytání
 
Opět přemýšlím, u které vody strávím několik následujících dní. Volba už je předem jasná a opět navštívím svá oblíbená Pálavská jezera, přesněji Dyji 7. Minule jsem volil travnatou a velmi zarostlou část této lokality s tím, že se mi podaří ulovit nějakého místního velikána, ale velmi špatné počasí a podmínky výpravu přerušily. Proto tedy volím volnou plochu jezer.
 
Protože se blíží večer, sonarem rychle vyhledávám zajímavé místo. Po půl hodině strávené na vodě nalézám část spadlého stromu. Volba je jasná. Okamžitě začínám s krmením. Pro založení pachové stopy použiji jako základ kukuřici s řepkou a silně navoněné boilie. Chci ulovit větší ryby, proto volím kombinovanou montáž s delším návazcem pro boilie, aby bylo pro koule dostatečné místo. Jako nástrahu používám silně nadipovanou G3 losos + kaviár (24 mm), jako obalovačku použiji frankfurtskou klobásu. Oba pruty jsou už ve vodě. Usedám a upíjím z piva. První večer zůstávám bez jízdy. Ráno usedám do lodě a zvyšuji dávku krmení o další 2 kg koulí. Celý den byla hladina velmi klidná, slunce pařilo. Nic, nic, nic. Pochopitelně. Snad to večer bude lepší. Ale pár vět s okolními rybáři mi naděje nepřidává. Vytahuji pruty, boilie vyměňuji za nové. Tentokrát je ale obalím v těstě. Uvidíme.
 
Nejdříve přichází lysec, váží 6,5 kg. Žádný velikán, ale vítej, chlapče. A pošli někoho staršího. Ráno v pět můj příposlech vydává kvílivý tón. Tak tohle malý kapr nebude. Za několik minut si to kapr míří ke břehu, směrem k rostlinstvu, ale daří se mi ho podebrat. Váží 17,10 kg! Měl jsem radost, protože v tomto období tu kapři vůbec nejdou, takže hned proběhlo focení a kapr již opět plave jezerem.
 
Za tři dny u vody jsem měl pouze tři záběry, ale výpravu stejně hodnotím kladně. Za pár dní to třeba bude lepší. Rychle spěchám domů vyřídit pracovní povinnosti, abych se mohl co nejdříve vrátit zpět. A bylo to lepší…
 
RUDOLF VALNOHA

Komentáře

Přidat komentář: