partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
KAPŘÍ TÝDEN
Jan Sýkora | Sportovní rybolov | Komentáře

RANNÍ TICHO NEČEKANĚ PŘERUŠIL PLYNULÝ ZVUK HLÁSIČE: „PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍP!“ JE TO TADY. ZABRAL KAPR. NĚKOLIKA SKOKY SE BLESKOVĚ PŘEMÍSTÍM Z LEHÁTKA K PRUTŮM. JSEM TROCHU ZMATKAŘ A V PRVNÍ VTEŘINĚ NEVÍM, KTERÝ TO JE. I KDYŽ MÁM NA KAŽDÉM HLÁSIČI NASTAVENOU JINOU MELODII, NIKDY SI NEZAPAMATUJI, KE KTERÉMU PATŘÍ. PRAVÁ ŠPIČKA SE CHVĚJE A SWINGER JE SPADLÝ Z VLASCE. RYCHLE UCHOPÍM PRUT, PŘIDRŽÍM CÍVKU A PRUDCE HO ZVEDNU. KAPR SE ZASEKL SÁM O STOGRAMOVÉ OLOVO A TEĎ PRCHÁ KAMSI DO BEZPEČÍ. VLASEC JE NAPNUTÝ JAKO STRUNA A CÍTÍM SILNÝ TAH. BRZDA PROKLUZUJE A HRČIVÝ ZVUK ZVYŠUJE DRAMATIČNOST CELÉ SITUACE. JSEM ŠŤASTNÝ, ALE SOUČASNĚ MÁM STRACH, ABYCH NEUDĚLAL NĚJAKOU CHYBU. VÍCE NEŽ DESET LET JSEM VELKÉ KAPRY NECHYTAL A TEĎ JE TO ZASE TADY A JÁ VÍM, ŽE HNED PRVNÍ ZÁBĚR MĚ ZNOVU VTÁHL DO ŽIVOTA TĚCHTO BÁJEČNÝCH RYB.

 
Náš kapří týden začal na řece Sázavě. S Lenkou jsme se rozhodli, že si v květnu, než vypukne sezona dravců, uděláme na kapry čas a vyzkoušíme různé techniky a nástrahy. Kaprů je v řece díky pravidelnému zarybňování dostatek a při loňských letních výpravách, kdy se ryby vyhřívaly v zátoce pod jezem, bylo vidět i několik velkých kousků.
 
Léňa sestavuje první montáž na srkačku. Na oba háčky nastražuje rohlíkové boilie různých příchutí. Jako druhý prut do silného proudu použije feeder Byron heavy. Nastraží barevné červy, které později kombinuje s vakuovanou kukuřicí. Obě nástrahy přimíchá i do krmítkové směsi.
 
Já nastražuji jeden lehčí prut na položenou s krmítkem. Na háček napichuji dvě vařená kolínka obarvená načerveno. Druhou udici nalíčím pomocí vlasové metody na jahodovou boilie o průměru 16 mm.
 
 
Je půl osmé ráno a lov začíná
Těšíme se na první záběr, který podle očekávání přichází na feeder. Je to ouklej. Na samotné červy jich zabere ještě několik a Lenka proto přidává kukuřici. Tuto kombinaci považuji za nejlepší nástrahu při lovu na položenou. Můžete chytit malou rybu, ale i pěkného kapra. Záběr na kolínka přichází asi po patnácti minutách. Zkušená ryba však dokázala odstranit nástrahu tak rychle, že jsem ani nedostal šanci zaseknout. To je nevýhoda měkkých nástrah. Po několika dalších neúspěšných pokusech nechávám ruku svěšenou vedle prutu a připadám si jako pistolník z Divokého západu. Konečně tasím včas a vytahuji plotici.
 
Ryby berou jako divé
Na feeder a lehkou položenou chytáme jednu rybu za druhou. Nejvíc plotice v délce kolem 30 cm a karase (20-37 cm). Před třetí hodinou odpoledne mi na kolínko vlítne první kapr. Není velký, měří 39 cm. Léňa několikrát vyměnila rohlíkové boilie na srkačce, ale rybám nějak nejede. Po čtvrté hodině se ale nečekaně rozjíždí má jahodová boilie. Zvedám prut, brzda hrčí a neznámý gurmán prchá po proudu. Pomalu získávám převahu a divokou rybu otáčím. Po chvilce přetahování je skoro u břehu. Chvíli nebezpečně kličkuje kolem potopené větve těsně u břehu a nakonec zajíždí do prostorného podběráku.
 
„To je macek, měří padesát tři,“ hlásím Lence, která vede přesnou evidenci ulovených ryb. Ze šupináče máme radost, na místní poměry jde o slušný úlovek. Toužíme však po opravdu velkém kaprovi. V následujících dvou dnech jich chytíme ještě několik, ale rekord nepadne.
 
Sázava je skvělá řeka plná ryb, ale na trofejní kousky si budeme muset ještě pár let počkat. Je dobře, že se vzhledem k zavedení horní míry kapra stává samozřejmostí velké krasavce pouštět. Jen tak mají šanci dorůst rekordních rozměrů. Zatím musíme lovit v jiných vodách.
 
All inclusive
Pro druhou polovinu kapřího týdne přijímáme pozvání kamaráda Jirky Marka a vyrážíme na soukromý revír Štít. Více než čtyřicetihektarová pískovna vypadá nádherně. Z větší části je ukrytá v lese a díky bujné vegetaci vznikla spousta míst k rybolovu s dostatečným soukromím. Jirka jezdí na Štít už pět let. Jeho zkušenosti nám ušetří spoustu času a zbaví nás všech pochybností.
 
Je mi jasné, že za dobu, co jsem velké kapry opustil a chytal štiky, se v kaprařině mnohé změnilo. Začátkem devadesátých let minulého století boilie teprve začínaly dobývat náš trh. Chytali jsme na kukuřici nebo hrách a vlasovou metodu znal málokdo. Montáže udic byly velice jednoduché. Kdyby mi někdo tenkrát řekl, abych stogramové olovo přivázal napevno, myslel bych si, že zešílel. Tripody snad ani neexistovaly a rotpod byl světový unikát. Vidličky jsme na Novomlýnské nádrži zapichovali do prkýnka s navrtanými dírami a zatížili je všudypřítomnými kameny. Stejná situace byla s hlásiči. Než jsem si v českém obchodě mohl koupit první carpsoundery, vyseděl jsem pod pruty doslova důlek. Vařili jsme vlastní boilie a všechno bylo neskutečně nádherné. Začaly nám brát ryby o hmotnosti kolem deseti kil a pak větší a větší. Hotový ráj na zemi!
 
Jirka mi při telefonickém plánování výpravy vysvětluje, že koncové montáže má připravené, ať nic nekupuji, protože stejně nevím co. Mluví o šokových olovech, olověné šňůře, plastickém olovu a dalších, pro mě neznámých věcech. Je mi jasné, že se bude co učit. Z recese přibaluji k novým lehkým kaprovým prutům, které jsem koupil Lence i staré pálavské děličky Beach master Bando 4,20 m. Začátkem devadesátých let velice populární nádobíčko za přijatelné penízky.
 
„Tys přijel klátit ořechy?“ směje se Jirka, když vidí moje pravěké klacky.
 
„To jsem vzal schválně, abych vyzkoušel, jestli budou fungovat i dnes,“ snažím se být vtipný.
 
Jirkovo ohromné žluté auto ukrývá kromě několika postelí i hromadu prutů, navijáků a nespočet různých serepetiček, potřebných k úspěšnému lovu kaprů. S Lenkou si připadáme jako v rybářském obchodě. Kaprboy , jak Jirku okamžitě přezdíváme, otevírá krabičky plné háčků, šňůr, karabinek a dalších hračiček. Prohlížíme si olova různých tvarů a barev. Následuje čichací show. Jirkova sbírka boilie je nekonečná. Připadám si jako v moravském sklípku, když koštuji jednu sklenku za druhou. Začínám být z těch vůní trochu opojený a chci už taky konečně nahodit.
 
„Která kulička je nejlepší?“ přerušuji rozsáhlou degustaci.
 
Jirka se šibalsky zasměje a praví: „Mám tu několik trumfů, které tutově fungují. Nejvíc chytám na Max carp.“
 
„Tak jdeme nahodit. Já mám boilie od Mikbaits a kukuřici od maminky,“ pravím s úsměvem. Jirka mi chce půjčit některé ze svých prutů, ale s díky odmítám. Můj původně legrační nápad vyzkoušet zastaralou výzbroj z devadesátých let dozrává v touhu to opravdu zkusit. K velké radosti nacházím i původní olova s dlouhým brčkem a dokonce i hotový návazec z pletenky. Délka vlasu od háčku je upravená na řetízek z kukuřice. Ta byla svého času velmi účinná, ale voňavé kuličky ji nakonec vytlačily.
 
Jirka nám popisuje situaci: „Kaprů je tady hodně a dají se chytit opravdu trofejní kusy. Není to ale tak snadné, jak si mnozí rybáři myslí. Revír je pod velkým tlakem a ryby jsou stále zkušenější a opatrnější. Pro úspěšný lov je třeba vymýšlet neustále nějaké novinky.“
 
Kaprboy má pravdu a na ní začínám stavět svůj plán. Chytání na řetízek z kukuřice je dnes zastaralá a málo používaná metoda, takže může působit jako naprostá novinka. Sestavuji pruty, provlékám vlasec očky a s nostalgickým výrazem v tváři navlékám olovo, které spoustu let leželo nečinně v batohu. Jeden prut nastražuji s moderním návazcem na boilie, na druhý připevňuji kukuřičnou nástrahu.
 
Léňa nastražuje pod oba háčky voňavé tutovky. Čtvrtý člen naší výpravy, Vašek, kterému Jirkova vnoučata neřeknou jinak, nežli Rapper, je veselý chlapík, plný humoru a pohody. Nechytá dlouho, ale rychle se učí. Na kontě má několik nádherných kaprů a brzy mu přibudou další. O tom ale zatím nikdo z nás nemá tušení.
 
Jirka s Vaškem přijeli o den dřív a celé loviště připravili. Oblíbené místo zvané Sahara bylo naštěstí volné. Jde o úsek beze stromů, jen s hustým křovím, které nedokáže ochránit před celodenním slunečním žárem. Písečný břeh ještě více navozuje atmosféru kruté pouště. Voda je však na rozdíl od opravdové Sahary na dosah a zvlněný profil dna vytváří lákavé rejdiště velkých kaprů. K úspěšnému lovu je nezbytný člun s echolotem. Vyhledání lovného místa zabere hodně času, ale vyplatí se tuto skutečnost nepodceňovat. Rovné dno se asi padesát metrů od břehu začíná vlnit a echolot ukazuje obrovské boule způsobené těžbou písku. Bagr vynechal jílovité úseky. Konec ostrých hran označil Jirka tyčovými bójkami. Tady budeme chytat!
 
První záběr
Chytání velkých kaprů je hlavně čekáním na záběr. Kapří cesty bývají hodně dlouhé a musíme počkat, až doplují k nám. Pokud jsme nástrahy umístili od takové rybí stezky příliš daleko, nemusí dorazit vůbec. Stejně tak to dopadne i v případě, když použijeme nevhodnou nástrahu nebo místo příliš zviditelníme nadměrným krmením. Kapr má velice dobrou paměť a brzy vytuší, že nepřirozeně obrovské haldy krmení ukrývají velké nebezpečí. Takovým místům se potom obloukem vyhne. To je možná špatná zpráva pro rybáře, kteří si myslí, že čím víc návnady, tím víc ulovených ryb. Možná ano, ale určitě ne trofejních.
 
Po dobrém obědě uleháme k odpolední siestě. Ostré sluníčko a dobré pivečko zvyšuje naši malátnost. Jirka mi ještě vypráví zážitky z minulých lovů, ale jeho hlas je slabší a slabší. Zavírám oči a kdesi uvnitř hlavy se začíná přehrávat film plný překrásných šupináčů.
 
Skuteční kapři jakoby na tento okamžik čekali, rošťáci
Proplují mezi obrovskými boulemi porostlými jemným bahýnkem a vodními řasami. Objevují první kuličky a začínají hodovat. Nejdřív velice opatrně. Kuličku jen uchopí do tlamy a zase vyplivnou zpátky. Nic podezřelého se však neděje. Volně pohozené dobroty lákavě voní a mlsní kapři nakonec neodolají. Spásají postupně jedno sousto za druhým, až se to stane. Nečekané píchnutí vyplaší kapra a s ním i celé hejno, které okamžitě zmizí ve vodní prérii. Poraněná ryba pocítila ještě větší bolest. Háček vzhledem k odporu těžkého olova uvázl pevně ve spodním pysku. Kapr prchá za svým hejnem, ale neznámá síla ho táhne ke břehu. Vaškův hlásič i brzda řičí naplno.
 
Probouzím se jako první, zvedám prut a ječím na celou Saharu: „Kapr, kapr, bere kapr!“ Jako druhý je na nohou Jirka a hned za ním Léňa s foťákem. Vašek klidně chrní dál.
 
„Je tam, vzbuď Rappera,“ volám na Jirku. Konečně vybíhá i majitel prutu. Rozespale běhá v trenkách dokola a křičí: „Co se děje, co se děje?“
 
Zase nás všechny rozesmál. Vrazím mu prut do ruky. „Dělej, už se tě nemůže dočkat.“ Okamžitě procitá a vychutnává si souboj. Kapr je asi sto metrů od břehu a nehodlá se vzdát bez boje. Míří hodně vlevo, ale Vaškovi se daří jeho záměr překazit. Ryba se otáčí a pluje zpátky. Probuzený Rapper ji pomalu přitahuje prutem a vždycky navine trochu vlasce. Po chvíli už kapr krouží kousek od břehu. Jakmile spatří stín postavy, vyrazí divoce zpět do hloubky. Vašek je ale pánem situace a kapřisko končí divokou jízdu v podběráku.
 
„Uáááá, mám kapra!“ volá šťastný lovec z plna hrdla.
 
Je to nádherná ryba. Velký šupináč, který mi připomíná kulatý pecen chleba.
 
„Pětaosmdesát cenťáků!“ křičí radostně Vašek. Zkušeně uchopí kapra a zaujímá pózu před fotoaparátem. Času moc není, ryba potřebuje co nejdřív zpět do rodného živlu. Léňa cvaká jeden sní mek za druhým. Usmívám se, protože mi došlo, že na jednoho kapra vyplácala s digitálem tolik snímků, kolik mně muselo před lety s kinofilmem vystačit na celý týden.
 
Další kluci šupinatí
Jirka Marek je další hráč v pořadí. Lehce přisekne a zkušeně si s rybou pohrává. Kapr vyrazí ke břehu a tak není poznat, jak je velký. Střídavě přejíždí zprava doleva a jeho síly pomalu slábnou. Kaprboy po chvíli vítězí.
 
„Kolik měří?“ ptám se zvědavě.
 
„Nevím, takhle malý já neměřím,“ směje se Jirka a ryba je zpátky takovou rychlostí, že Léňa nestihla ani jeden snímek. Šupináč měřil asi sedm - desát čísel. Představuji si poprask, který by taková ryba způsobila na Sázavě.
 
Jedna z velkých výhod revíru Štít je chytání nonstop. Dnešní noc je však klidná a ryby neberou. Popíjíme lahodné nápoje a vzpomínáme na staré časy. Je už hodně po půlnoci a naše hlasy postupně utichají. O klidu se však nedá mluvit. Nad celou pískovnou se nese zběsilé kvákání žab a představa, že tento šílený koncert budeme poslouchat několik nocí, je vstupenkou do blázince. Sleduji oblohu plnou hvězd, které začínají od západu zastírat mraky. Po chvíli začíná hustě pršet. Zatímco mě bubnující kapky deště uspávají, začínají se kapři naopak probouzet.
 
Náčelník Velký kapr
Ranní ticho nečekaně přerušil plynulý zvuk hlásiče: „Pííííííííííííííííp!“
 
Je to tady! Zabral kapr. Několika skoky se bleskově přemístím z lehátka k prutům. Jsem trochu zmatkař a v první vteřině nevím, který to je. I když mám na každém hlásiči nastavenou jinou melodii, nikdy si nezapamatuji, ke kterému patří. Pravá špička se chvěje, swinger je spadlý z vlasce. Rychle uchopím prut, přidržím cívku a prudce ho zvednu. Kapr se zasekl sám o stogramové olovo a teď prchá kamsi do bezpečí. Vlasec je napnutý jako struna a cítím silný tah. Brzda prokluzuje a hrčivý zvuk zvyšuje dramatičnost celé situace. Jsem šťastný, ale současně mám strach, abych neudělal nějakou chybu. Více než deset let jsem velké kapry nechytal a teď je to zase tady a já vím, že hned první záběr mě znovu vtáhl do života těchto báječných ryb.
 
Šupináč uniká přes brzdu navijáku. Trvá několik nekonečně dlouhých minut, než ubere plyn. Přitáhnout takový kolos mi dá hodně práce. U břehu krouží v piruetách a ocasní ploutví vytváří strašidelně obrovský vír. Zásoba energie však není nekonečná. Vyčerpaná ryba se položí na hladinu, lokne si vzduchu a nedobrovolně vpluje do podběráku.
 
Můj první velký kapr měří rovných devadesát čísel a váží 16,5 kg! Pokus se zastaralým pálavským náčiním a kukuřicí slaví comeback. Celé divadlo se odehrálo v hustém dešti. Jsem promočený na kost, ale šťastný.
 
Léňa v akci
Konečně přestává pršet. Lenka je zatím bez záběru. Po vzoru starých tradic jí oznamuji, že příští záběr je její, ať přijde na jakýkoliv prut. Chytit musí všichni a ryby nemusejí brát věčně. V půl desáté se to stane. Ke vší smůle pro Léňu zabere kapr na pravěké Bando. Sledovat křehkou indiánku, jak s těžkým, čtyřmetrovým prutem krotí divokého kapra, je nevšední zážitek. Trošku ji radíme, protože je to její první velká ryba. Na dívčí válku se přicházejí podívat i další rybáři. Lenka je na kapra moc hodná a tak ji každou chvíli prchá zpět do hlubin. Síly ubývají na obou stranách, ale indiánka má nakonec navrch. Ozve se aplaus přihlížejících a Jirka vynáší poraženého bojovníka v síti. Měří 75 cm a váží 9,5 kg. Štěstím zářící rybářka si masíruje namožené svalstvo. Čeká ji ještě pózování před fotoaparátem. Pro atraktivní snímek je třeba držet kapra co nejdál od těla. Cha, cha…
 
„To nezvládnu, necítím ruce,“ brání se vyčerpaná bojovnice.
 
Náhle zapípá další hlásič. Je to prut Lenky. Ta má však plné ruce kapra a do dalšího souboje se jí v tak krátké době nechce. Ryby opravdu berou. Zasekávám a zdolávám sedmdesátníka.
 
„Já už budu chytat jen na svoje lehounké pruty,“ oznamuje mi Léňa a zasekává další rybu. „Je to jen padesátka,“ praví zklamaně.
 
Jak rychle si člověk zvyká na lepší, že?
 
Rapper Vašek má větší štěstí. V půl druhé se ohne i jeho prut a po chvíli přetahování vydoluje z útrob pískovny překrásnou osmdesátčtyřku.
 
Každou ulovenou rybu malinko oslavíme. O několik kaprů přijdeme během zdolávání. Věříme, že šlo o malé ryby, které bývají většinou mizerně zaseknuté.
 
Za soumraku zabral Lence další velký kapr.
 
„To je vodní prase!“ volá Vašek, když se ryba objeví u břehu a má pravdu. Šupináč je nádherně buclatý. Měří sedmdesát pět a váží 10,5 kg.
 
S příchodem noci však záběry ustávají.
 
 
Noční velikán
„Za tmy berou kapři o něco méně, ale zase je velká šance chytit opravdu trofejní kousek,“ vysvětluje nám Jirka. Zapalujeme svíčky, naléváme veselé kalíšky a posloucháme šílenou produkci láskychtivých žab. Je to neskutečný skřehot. Po několikahodinové pauze přichází konečně další záběr. Štěstí se usmálo na Vaška, který tentokrát nespí a včas zasekává.
 
„Hoši to je tah! Vůbec s ním nemůžu hnout. Jak mu trochu povolím, hned sedne. Ten má nejmíň dvacet kilo,“ komentuje Rapper souboj s velkým kaprem. Všichni v tichosti čekáme, až se velryba dostane ke břehu. Vašek dře naplno. Celý zpocený ji tahem prutu a navíjením vlasce pomalu přitahuje.
 
„Co to je za světlo?“ vyhrkne náhle. Kousek od břehu se opravdu objevuje malinké, červené světýlko. Jirka se najednou začne strašně chechtat. Poplácá vyčerpaného lovce po zádech a praví: „Vždyť ty si přitahuješ tyčovou bójku i s kamenem! Proto vždycky sedla, když jsi povolil. Vašek nevěřícně zírá, ale je to pravda. Půlhodinové zdolávání dvacetikilového kapra bylo ve skutečnosti jen vylovováním bójky, která je osvícená malinkým červeným světýlkem. Po této veselé příhodě všichni usínáme.
 
Těsně před svítáním přichází záběr na Jirkův prut. Je naprostá tma, která komplikuje zdolávání. Chce to notnou dávku klidu a praxe. Obojího má zkušený rybář dostatek. Nechce ani pomoci s vylovováním a kapra si podebírá sám. V síti se mrská nádherný čtrnáctikilový šupináč.
 
Hledím kamsi za obzor, kde začíná nový den. Kapří týden končí, vzpomínky však zůstanou navždy. Už teď se těším na další výpravu, kamarády, život v přírodě a hlavně nádherné ryby. Vakatahů.
 
Slovo závěrem
Když jsem za několik týdnů chytal na Berounce, vyprávěl mi jeden nadšený rybář, jak před týdnem chytil v místních vodách velkého šupináče.
 
„Měřil pětasedmdesát centimetrů. Krásná ryba. S radostí jsem ji pustil.“
 
„Tady je taky horní míra?“ ptám se nevědomky.
 
„Nevím, takové kapry já pouštím všude,“ odpověděl bez zaváhání.
 
Howgh!
 
ZDENĚK HOFMAN
FOTO: AUTOR, LENKA ŠTĚPNIČKOVÁ
Článek byl otištěn v časopisu 10/2009

 

Komentáře

Avatar of the user
Jaroslav Jiras
Na Sazave jsou velci kapri a hodne!!! Kdo rika, ze ne, tak neumi....
záø 22nd 2017, 12:02
 

Přidat komentář: