partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
BRUČOUNI A VRÁNY

NAD HLADINOU SE K MODŘI AFRICKÉ OBLOHY VYPÍNÁ JANOVSKÁ PEVNOST. LODNÍ MOTOR UTICHL A UŽ JEN DROBNÉ VLNKY NĚŽNĚ POLÍČKUJÍ TRUP PLAVIDLA. POBŘEŽÍ TUNISKA SE PODOBÁ PESTRÉ STUŽCE. SLUNEČNÍKY NA PLÁŽÍCH, BUDOVY HOTELŮ, ZAHRADY, KVĚTINY I BAREVNOSTÍ HÝŘÍCÍ ULICE. TEP MĚSTEČKA TABARKA NEDALEKO HRANIC S ALŽÍRSKEM MÁ ZA MINUTU NESPOČET ÚSMĚVŮ, O NĚCO MÉNĚ FANFÁR Z KLAKSONŮ AUTOMOBILŮ, O NĚCO VÍCE OPTIMIZMU.

 
Turista přece něco vydrží a s úsměvem jde všechno lépe. Dole v hloubce pod námi je jiná Tabarka. Modravě důstojný mořský svět ticha. A optimizmus? No, nevím, nevím, když na vás dole čekají bručouni a vrány…
 
TRUMPETISTA MENENI
Zavalité oválné tělo, ústa připomínající jazzového trumpetistu, délka okolo jednoho metru. Bručoun. V arabštině meneni, v jazyce systému mořské fauny - kanic hnědý. Ryba ceněná na rybích tržištích i při sportovním rybolovu. Také kdejaký podmořský lovec s harpunou často přemýšlí o velkém kanicovi. Důsledkem této popularity je skutečnost, že se s velkými kanici už příliš často ve Středozemním moři nesetkáme. Ryba, na jejímž jídelním lístku objevíme korýše, ryby i hlavonožce, je i jedním ze symbolů mediteránského prostoru. Symbolem, který je v realitě stále vzácnější. Do dospělé délky okolo třičtvrtě metru přitom samci kaniců dorůstají až okolo dvanáctého roku života. Pokud to ovšem stihnou…
 
BRUČOUN LIDOJED
V tuniské Tabarce se potkávám s kanici schovanými pod skalními převisy členitého dna. Právě takové prostředí teritoriálnímu „bručounovi“ vyhovuje a poskytuje mu dostatek úkrytů, odkud může vyrazit na lov. Navzdory mohutné stavbě těla dokáže kanic zaútočit velmi rychle. Pokud má dostatek potravy, může kanic hnědý dorůst do délky až půldruhého metru. A taková velikost musela v historických dobách, kdy bylo ve fantazii lidí moře zabydlené různými příšerkami, budit obavu. Důkaz o tom ostatně najdete i na jedné antické mozaice v depozitáři Národního muzea Bardo v Tunisu. Je na ní vyobrazena ryba polykající lidské tělo. A překvapivě se nejedná o žraloka, se kterým bychom tento odsouzeníhodný akt spojovali v současnosti, ale o velkého kanice.
 
VRÁNY S PLOUTVEMI
Druhou zajímavou rybou, se kterou jsem se setkal v hlubinách pod janovskou pevností v Tabarce, byla smuha. Vyskytuje se ve Středozemním i Černém moři. Kromě zoologického jména má i původní názvy v konkrétním jazykovém prostředí. V Tunisku by vám při představení podala ploutev a představila se jako ghrab. V Bulharsku by slyšela na označení mořská vrána. A právě s černým opeřencem má hodně společného a nejedná se pouze o tmavé zbarvení.
 
Smuha totiž dokáže pomocí vzduchového měchýře a speciálních svalů vydávat zvláštní naříkavé zvuky. Tuniské podmořské vrány nekrákaly, jen mě bedlivě pozorovaly z bezpečné vzdálenosti. Smuha je ryba se soumračnou až noční aktivitou a ve dne je velmi plachá. Nejraději se zdržuje v malých „vraních“ hejnech v blízkosti skalních rozsedlin.
 
 
MOŘE VŽDY PŘEKVAPÍ
Vynořil jsem se na hladinu z toho tichého světa plného bručounů a vran. Za hodinu už jsme projížděli rušnou tabarskou ulicí, vitální i temperamentní, jak jen může ulice v severní Africe být. Pobřeží Tuniska se podobá pestré stužce. Slunečníky na plážích, budovy hotelů, zahrady, květiny i barevností hýřící ulice. Tep městečka Tabarka nedaleko hranic s Alžírskem má za minutu nespočet úsměvů, o něco méně fanfár z klaksonů automobilů, o něco více optimizmu. Kanicové a smuhy k tomu optimizmu patří také. Setkání s „bručouny a vránami“ v podmořské Tabarce je totiž dobrou zprávou o stavu zdejšího ekosystému.
 
Dobrou zprávou pro všechny, kteří drží moři palce, aby se z něj nestala jen modrá poušť. Jedno arabské přísloví říká, že: Poušť, velbloud a moře vás vždycky dokážou překvapit. A mě bohatost moře a jeho ichtyofauny v tuniské Tabarce překvapila.
 
Jak moc?
 
Zeptejte se bručounů a vran pod janovskou pevností.
 
MIREK BRÁT
FOTO: AUTOR
www.marenostrum.cz
Článek byl otištěn v časopisu 10/2009

Komentáře

Přidat komentář: