partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
FEEDEROVÉ KRMÍTKO SI VYROBÍTE I DOMA NA KOLENĚ
Jan Sýkora | Feeder | Komentáře

MEZI RYBÁŘI JE SPOUSTA KUTILŮ, KTEŘÍ SE SNAŽÍ UŠETŘIT KORUNY TÍM, ŽE SI NĚKTERÉ POMŮCKY VYRÁBĚJÍ DOMA SAMI. UŠETŘENÉ PENÍZE STEJNĚ PADNOU NA VYBAVENÍ NEBO NA BENZIN DO AUTA, ALE ŘEKL BYCH, ŽE RADOST Z VLASTNORUČNĚ VYROBENÉHO WOBBLERA, SPLÁVKU, OLŮVKA ČI KRMÍTKA (KDYŽ TEDY DOBŘE FUNGUJÍ) OPRAVDU ZAHŘEJE U SRDCE. RYBÁŘ SE DOMA ZABAVÍ, NĚCO UDĚLÁ PRO SEBE, NĚČÍM OBDARUJE KAMARÁDY, NĚCO SMĚNÍ… A U VODY PAK NACHYTÁ…

 
Milovníci lovu na položenou, nebo ti, kteří propadli kouzlu feederové špičky, moc dobře vědí, že u vody s jedním olůvkem nebo krmítkem nevystačí. Rybářská bižuterie končívá na dnech našich toků. Těchto nezbytných věciček v rozličné gramáži musíme mít patřičnou zásobu, jinak můžeme být namydlení.
 
Vyrobit feederové krmítko není složité. Pokusím se osvětlit, jak na to. Největším úskalím asi bude vytvoření formy na odlití olověné zátěže. Aby samotné lití nebylo utrpením a výsledek nějak vypadal, nezbude nic jiného, než se poohlédnout po šikovném sousedovi, který vlastní frézku.
 
Vhodným materiálem pro vytvoření formy je dural
Velice dobře se obrábí a vytvoření samotné formy na lití moc času nezabere. Pro názornost přikládám jednoduchý grafický nákres, podle kterého si můžete nechat vyrobit formu na 30g zátěž. U 15g formy se změní jen rozměr 38 mm na 24 mm. Na nákresu chybí ještě údaj o šířce pacek. Ta je 4 mm. Ne, není to žádná profesionální forma, ta by musela být dělená a rozevírací, ale nám postačí. Zvolil jsem jednoduchou formičku, z jednoho kusu. Odlitou zátěž z formy musím vydloubnout pomocí hrotu. Odlitek stačí z jedné strany nadzvednout a je venku. Z jednoho kusu jsem vytvořil oboustrannou formu. A podle toho, kterou zátěž chci odlévat, jen přehazuji nalévací a střihací plech, který je k formě připevněn šroubem a křídlovou matkou. Používám dvě matice. Jednu podržím klíčem a křídlovou dotáhnu tak, aby střihací plech měl jen minimální vůli. Kolem šroubu se ale musí otáčet volně. Během lití čas od času matice povolí a tak ji musím znovu patřičně doladit.
 
Střihací plech je vhodné vyrobit z kvalitnější oceli, podmínka to ale není. I z obyčejné páskoviny připravíte spoustu zátěží. Střihací hrana ale musí být dostatečně ostrá. Olovo je měkké a pracuje se s ním dobře, ani sílu nepotřebujete. Musíte ho ale odstřihovat hned, když částečně ztuhne. Jakmile zaspíte, tak se nadřete.
 
Postup
Nejprve je třeba připevnit páskovinu šroubem k formě a pak na středu vyfrézované části vyznačit nalévací otvor pro odlitek. Páskovinu provrtáme 8mm vrtákem a pak větším (16-20mm) vytvoříme nalévací hrdlo. To je třeba dělat velice obezřetně, aby na rubové straně vznikla střihací ostrá hrana. Pro pohodlnou práci je dobré, když k formě připevníme dřevěné držátko ve vodorovné ose formy. Řešil jsem to tak, že jsem vrtákem (6,4 mm) vyvrtal 30 mm hlubokou díru, vyřezal závitníkem závit M8, do dírky zašrouboval 150mm část závitové tyče a do dřevěné rukojeti (také středem) vyvrtal díru 6,4 mm. Konec jsem potřel lepidlem a držadlo natočil na tyč.
 
Pokud máte formu hotovou, je skoro vyhráno
Před samotným litím je třeba formu patřičně nahřát. Dělám to tak, že ji položím přes hranu tavící pícky a alespoň pět minut před litím ji nechám dostatečně prohřát. Holou ruku na ní neudržím, pracuji v rukavicích. K tavení používám elektrickou pícku, tavení obstarává elektrická spirála. Práce s ní je velice pohodlná, ale obejdete se bez ní. Olovo roztavíme i na obyčejném ohni, na vařiči apod. Důležité je odhadnout, kdy je olovo roztavené natolik, aby se dalo nalít do formy. Pokud dostatečnou teplotu nemá, nezateče do všech míst a tavbu musíme opakovat. K tavení používejte nějakou nádobu a nerezovou naběračku. Český kutil si poradí vždy.
 
Základem úspěchu je kvalitní olovo
To by mělo být čisté, bez přísad. Pokud obsahuje přísady, při ohýbání a zamačkávání se nám budou lámat zajišťovací segmenty. Pokud si z pneuservisu seženete vyřazené zátěže, tohle olovo se vám bude odlévat senzačně. Zátěže budou vypadat perfektně, ale k použití nebudou. Toto olovo totiž nese příměs hliníku a ohyby nezvládá. Takové olovo si nechte na lití obyčejných olověných zátěží.
 
Před litím je vhodné olovo přetavit ve větší nádobě, vyplavené nečistoty odstranit a pak odlít olověné pruty do železného profilu tvaru L. Ty si pak můžeme sekerkou nasekat na kousky, které budeme vkládat do tavícího přípravku. Zdá se vám to složité? Ne, je to hračka.
 
K vytvoření košíčku krmítka je potřeba pozinkované pletivo
Používám to, které je vyrobeno z drátu o síle 0,8 mm, s oky 6,3 mm. Většinou je dovezené z Číny. Někdy jsou jeho kraje pomuchlané, oka všelijaká, ale slušné kousky se z něj vystříhat dají. Stoprocentně však pletivo nezhodnotíte, s tím počítejte dopředu. I tak ze čtverečního metru zvládnete nadělat sto kousků podkladů pro krmítko. Na střihání pletiva jsem si pořídil pákové nůžky. Ještě nikdy jsem je nebrousil a stále stříhají jako divé. Mají dlouhé čelisti, ostří zoubkované.
 
Jak velký, tvarovaný košíček vytvoříme? To je jen na nás. Patnáctigramová zátěž je navržená na šest řad pletiva, 30g na osm.
 
Nejraději používám oválná krmítka
Zdají se mi univerzální. Formu na ohýbání jsem vytvořil ze dvou svařených kusů čtvercového železa, kde jsem rozbrušovačkou hrany přebrousil do požadovaného tvaru. Na formu jsem navařil tyčku, abych s ní mohl v dlani otáčet. K výrobě kulatého krmítka stačí i kousek násady od koštěte, odřezek roury. Stačí se rozhlédnout po okolí a jis - tě něco najdete. Dřevěná forma na ohýbání pletiva stačí bohatě.
 
Když máme odlité zátěže, nastříhané a zohýbané pletivo, můžeme se pustit do kompletování
Jak? Tenkými kulatými kleštěmi naohýbám packy zátěže. Horní přetočím a vytvořím pomyslný háček. Spodní ohýbám zhruba do úhlu 90 stupňů. Na horní hák navleču O kroužek. Používám silný 2 mm, o průměru 25 mm. V košíku prostrčím hák horním okem přes obě části, spodní pacičku na dolním konci, pak srovnám pletivo, aby hrany byly na sobě, vezmu patřičně upravené kleště (viz foto) a nasadím jejich horní čelist na hák vnitřkem košíku. Spodní částí kleští ohnu packu tak, aby bylo možné druhými kleštěmi, u kterých mám vybroušené čelisti, obě packy domáčknout tak, aby zátěž na krmítku držela pevně. Pacičky ohnete i prsty, ale bolí to. S kleštěmi to jde mnohem lépe a pohodlněji.
 
Kolik to stojí?
Pokud sečteme veškeré náklady na jedno krmítko, dostaneme se k částce asi 5 Kč. Šikovnější kutilové se možná dostanou ještě níž. V obchodech se ceny krmítek pohybují okolo 20 Kč. Úspora je tedy na první pohled jasná, zejména tomu, kdo na ryby chodí často a nadává, že má velikou spotřebu krmítek. Touto cestou si tak může během roku našetřit na solidní nový prut či naviják. První rok ale na to zapomeňte, protože musíte počítat s prvotními náklady na pořízení formy, nákup olova a pletiva, nářadí.
 
Někdo určitě namítne, že je lepší trávit čas na rybách než v dílně. Ale jistě! Třikrát ano! Nezapomeňte však na to, že zimní večery jsou tak dlouhé!
 
IVO NOVÁK
FOTO: AUTOR, VLADIMÍR URBAN
Článek byl otištěn v časopisu 10/2009

Komentáře

Přidat komentář: