Facebook

partneři

Český rybářský svazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
AKOUZLO VLTAVY
Jan Sýkora | Feeder | Komentáře

VLTAVA JE SE SVÝMI 433 KILOMETRY NAŠÍ NEJDELŠÍ ŘEKOU. PRAMENÍ NA ŠUMAVĚ A JAKO LEVOSTRANNÝ PŘÍTOK ÚSTÍ V MĚLNÍKU DO LABE. NIKDO Z NAŠICH PRADĚDŮ BY DNES VLTAVU NEPOZNAL A DŘÍVÍ BY SE PO NÍ DALO PLAVIT JEN TĚŽKO. NA PLAVBY DLOUHÝCH VORŮ PO VLTAVĚ SE DNES MŮŽEME PODÍVAT JEN V TELEVIZI, KDYŽ DÁVAJÍ NĚJAKÉ ARCHIVNÍ POŘADY. LIDSKÁ RUKA JI POZNAMENALA NEZVRATNÝM ZPŮSOBEM A PŘEMĚNILA K OBRAZU SVÉMU TAK, ABY ŘEKA PŘEDEVŠÍM SLOUŽILA.

 
Na Vltavě vznikla taková vodní díla, jako je Lipno, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané nad Vltavou. K tomu musíme připočítat ještě jezy a spoustu plavebních komor. Navždy zmizely jezy, mlýny, celé vesnice a krásná zákoutí řeky, aby byly nahrazeny jinými. Čas zahojil všechny rány i jizvy po buldozerech a těžké technice, vodní hladina milosrdně přikryla rozvaliny starých mlýnů, kostelíků, jezů i mostů a dnes se v ní zrcadlí zcela jiná krajina. Návštěvník má pocit, že to všechno je tu odjakživa. Kolem Vltavy je mnoho kouzelných míst pro rekreaci a vodní sporty.
 
Nouzí netrpí ani rybáři
Ryb je ve Vltavě opravdu dost. Že někdy neberou? Za to řeka nemůže. A že vám neberou nikdy? Tak to budete muset hledat chybu někde jinde, než ve vodě či rybách. Podle mě dělá mnoho začínajících rybářů chybu v tom, že se hned a bez jakýchkoli zkušeností snaží chytit velké ryby. Velké a zkušené ryby se nechytají snadno a i ostřílení kapraři, či lovci jiných velkých ryb vám jistě potvrdí, že i oni se nejednou u vody jen trápí. Přitom jsou jejich zkušenosti se zkušenostmi nováčků nesrovnatelné. Myslím, že každý, kdo s rybařením začíná, by měl raději začít s menšími rybami. Vstup do opravdové rybařiny tak bude mnohem zábavnější a všechny zkušenosti, které s menšími rybami učiníte, jednoho dne zúročíte.
 
Většina z nás, co rybaříme už bezmála čtyřicet let, začínala se splávkem. Prvními rybami byly plotičky, cejnci, hrouzci a jiná drobotina. Přes ně jsme se pak dostali k prvním kapříkům a ještě později k dravým rybám. Měli jsme to ještě složitější o to, že možnosti cestování i čerpání informací byly značně omezené. Na trhu býval jediný chudičký časopis, knihy téměř žádné, internet neexistoval. Teď je možností mnohem více, ale nemyslete si, všechno se vyčíst také nedá.
 
U vody se většina situací příliš často neopakuje
Spoustu věcí však můžete použít jako dobré vodítko, které, přizpůsobené momentální situaci, může fungovat velmi dobře. Nepsané pravidlo dobrých rybářů zní, že ten, kdo s přehledem zvládá lov menších ryb, velmi dobře obstojí i při chytání těch větších. Něco na tom jistě je, neboť nejvíce nářků v tom smyslu, že v našich vodách nejsou ryby, pochází právě od rybářů, kteří sice téměř denně vysedávají nad svými teleskopy při lovu kaprů, ale když se rozhodnou jednou nahodit na dravce, tak nejsou schopní chytit ani nástražní rybku, přestože se to jimi ve vodě jen hemží. Ačkoli chytají ryby třeba padesát let, na jejich rybařině se to nijak neprojeví. Stáří totiž samo o sobě rozum a ani úspěch nezaručuje. Jen velké zapálení a chuť učit se vás jednou mohou přivést k opravdovému úspěchu. Je to jako ve škole. Nejdříve musíte znát písmenka, pak přijdou slova a nakonec poskládáte celé věty. Naopak to prostě nejde.
 
Pro první lovy na Vltavě se kromě splávku hodí velmi dobře také feederový prut
S jeho pomocí lze lovit jak na stojaté, tak tekoucí vodě, takže ho uplatníte opravdu všude. Pruty střední kategorie, tedy pruty typu medium, jsou schopné kromě drobných ryb zvládnout rovněž ryby poměrně velké, takže se nemusíte vzdávat naděje na úspěšné zdolání velké ryby, která může kdykoli zabrat při lovu těch menších.
 
Osobně to mám k Vltavě hodně daleko, ale když ji navštívím, pak vyhledávám téměř vždy její proudivé vody. Vždycky jsem měl k tekoucí vodě nějak blíž a právě v proudech mohu velmi dobře využít všechny možnosti feederového prutu. Moc jsem si oblíbil řeku nad jezem v Hluboké nad Vltavou. Vždycky je tu dost pěkných ryb na to, abych zde strávil velmi příjemný půlden. Tato část Vltavy už zažila bezpočet rybářských závodů a naplnila vrchovatě vezírky mnoha rybářů. Vyskytují se tu snad všechny druhy našich ryb a to jak kaprovitých, tak dravých. Obsádka ryb se však v průběhu ubíhajících let změnila. Dříve hojní velcí cejni téměř zmizeli. Chytají se jen menší kusy a pěkný cejn je vzácný. Menších cejnů a především cejnků malých je zde ale požehnaně. Jsou zde také plotice a dají se tu chytit velmi pěkní tloušti. Velmi příjemně mě tady překvapili kapři. Pokaždé jich tu chytím několik. Pravda, nejsou to žádní obři, ale také je pravda, že jsem se nikdy nezaměřil výhradně na ně. Chytám je jen tak mimochodem při lovu jiných ryb pomocí poměrně jemného náčiní. I několik mých známých z řad místních kolegů mi potvrdilo, že stavy zdejších kaprů jsou dobré, což je velmi potěšující. Věřím tomu, že se zde dají chytit opravdu pěkní kapři, ale na to jistě nebude stačit jen několikahodinová návštěva. Navíc tu v současné době probíhají na jezu i korytě stavební práce a rybolov tudíž není možný. Je to po letech můj první výpadek na této lokalitě. Doufám, že se brzy vše vrátí do starých kolejí a pak si všechno vynahradím. I když mě úplně postačí, když si tu zachytám stejně, jako tomu bývalo vždycky.
 
 
V létě je třeba si trochu přivstat
Ryby tu berou nejlépe hned po ránu, ale i během dne můžete zaseknout několik moc pěkných kousků. Obvykle začínám chytat mezi šestou a sedmou hodinou. Možná si řeknete, že to není příliš brzy, ale pro mě to znamená vstávat už ve tři ráno. Když se ale těšíte, není to žádný závažný problém. K lovu mi stačí jeden prut, obvykle je to prut medium a k němu lehčí naviják s vlascem osmnáctkou. Krmítko volím podle toho, jak silně právě proudí voda. Obvykle vystačím s krmítkem, které má 30g zátěž, ale už jsem se tu setkal i s mnohem silnějším proudem, který mě přinutil použít více než dvojnásobně těžší krmítko a heavy prut s dvaadvacítkou vlascem. Měl jsem tenkrát obavy z toho, že si moc nezachytám, ale kdeže! Ryby braly skvěle a v silném proudu také pěkně bojovaly. Jediné, co mě zlobilo, byly nečistoty a tráva, která se stále zachytávala za napnutý vlasec. Nevím, zda příčinou tak silného průtoku byly předešlé deště, nebo jen regulace stavu vody, ale v každém případě to bylo něco nezvyklého a přitom zajímavého. Později jsem vypozoroval, že silnější průtok je tu při lovu feederem vždycky mnohem lepší, než téměř stojící voda. Už při prvním pohledu na hladinu mi bylo jasné, že voda teče rychleji než je tu zvykem, ale myslel jsem si, že to vyřeší tužší špička a o něco těžší krmítko. To však byl zásadní omyl. Nejen špička, ale i celý medium prut proud uhnul až nadoraz.
 
Na řadu tedy přišel prut těžší kategorie s poměrně tuhou špičkou a do mysli se vkrádaly první pochybnosti. No, snad jsem nejel tolik kilometrů jen proto, abych se otočil a jel zase zpátky, anebo hledal jinou vodu. Hledám vhodné krmítko a zjišťuji, že i poctivé šedesátce po dopadu na hladinu chvíli trvá, než se dostane ke dnu, kde drží na místě jen taktak. Pro jistotu volím ještě o chlup těžší krmítko, aby ho proud po uvolnění vnadicí směsi neválel po dně. To se v zápětí ukázalo jako moudré řešení, neboť nečistoty a tráva, zachycující se za napnutý vlasec, zvyšovaly odpor, takže bylo nutné častěji přehazovat a vlasec čistit. Častějším nahazováním ale dostanu do vody víc vnadicí směsi, červů a měkké kukuřice, takže všechno špatné bylo i tentokrát k něčemu dobré. Ne však hned.
 
Při lovu na feeder přicházejí záběry obvykle velmi rychle, zvláště tehdy, když jako nástrahu použijete masné červy a ryby lákáte voňavou nasládlou cejnovou směsí. Tentokrát ale ani po dvaceti minutách nezaznamenávám na špičce nic, co by se dalo nazvat rybím záběrem. Občas se sice špička zachvěje, ale to má na svědomí proud a tráva narážející na vlasec. Zkouším nastražit větší i menší sousta. Výsledek je stále stejný – nic. Teprve podstatné prodloužení návazce ze 40 na 80 cm přináší toužebně očekávanou změnu. První cejnek byl malý, malý však jen svým názvem. Opravdu poctivě ohýbá špičku a bojuje jako lev. Zabral na tři masné červy na čtrnáctce háčku uvázaném na návazci z dvanáctky. Součástí feederové průběžné sestavy je samozřejmě i kousek feederové gumy pro vyrovnání handicapu mezi kmenovým a návazcovým vlascem.
 
Po první rybě se to všechno rozjelo a na háček se věšela jedna pěkná ryba za druhou
Většinou to byli cejnci. Menší část úlovků tvořily plotice, občas jsem zasekl malého cejna a přišlo i několik karasů, ale malých. Ti se přihlásili o slovo v momentu, kdy jsem masné červy na háčku vyměnil za živě se mrskající hnojní žížalky. Doufám, že jejich pomocí přelstím nějakého většího, zlatého cejna.
 
I stalo se. Po několika karasích se na háčku zhoupne pěkná padesátka. Není moc vykrmený, zlatý také ne, ale potěšil. Zkouším to dál, avšak bezúspěšně. Hnojáčky trhají plotice. S velkými cejny je to tady čím dál slabší. Chytám už asi dvě hodiny a o své se hlásí také žaludek. Přišel čas nastražit na větší háček a silnější návazec dvě měkká zrnka kukuřice a najíst se. Předpokládám, že na tuto nástrahu nebudou záběry tak časté a že jídlo v klidu zvládnu. Nebylo mi však přáno. Sotva položím prut do vidličky, přichází pořádná rána a brzda navijáku si hned pobrukuje. Že by první kapřík? Asi ne. Ryba se příliš brzy poddává tahu prutu a nechá se celkem snadno přivést ke břehu. Z rychlíka se vyklubal pěkně vypasený tloušť. Jakoby tam dole na toto větší sousto celou dobu čekal. Zbavím ho háčku a znovu nastražím kukuřici. Je klid a konečně mohu pozřít nějaké to sousto. Vyšlo to akorát. Po posledním soustu se chystám přehodit a právě v okamžiku, kdy položím ruku na prut a zvednu špičku, přichází záběr. Občas se stává, že rybu, která je na krmeném místě, vyprovokuje až pohyb nástrahy. Tentokrát je to jistě kapr! Podle toho, jak potřepává hlavou, aby se zbavil pichlavého sousta, které ho vytrvale táhne ke břehu, asi nebude velký. Je to tak. Šupináč lehounce nad míru je brzy v podběráku. Jsem rád, že nebyla porušena tradice a kapřík zabral.
 
Hned zase nahodím, ale záběr na větší sousto nepřichází. Zkusím jen jedno zrnko. Mám dojem, že více záběrů dnes přichází spíše na drobnější nástrahy. Napíchnu tedy jen jedno zrnko a přidám k němu masného červa, abych celé sousto trošičku oživil. Někdy se to vyplácí, ale je to na zvážení. Stává se, především tam, kde je hodně drobných ryb, že popotahují jen masného červa a není pak možné zaseknout. Ale tam, kde jsou větší ryby a do braní se moc nehrnou, to funguje. Jedno zrnko měkké kukuřice není příliš velká nástraha a tak na něj klidně mohu chytat cejnky i plotice zrovna tak, jako kapříky. Je tu ale větší šance právě na kapříka, kterého drobnější ryby k masným červům hned tak nepustí. A kukuřice s jedním červem boduje! Zabírají na ni o poznání větší ryby než na čisté červy. Díky stálému vnadění krmítkem už je na dně celá půlkilová plechovka a větší ryby by k této pochoutce neměly zůstat lhostejné.
 
 
Záběry teď přicházejí s větší prodlevou, ale s železnou pravidelností
Podle špičky teď dokážu celkem přesně určit, jaká ryba se o nástrahu zajímá. Záběry plotic se projevují mírným chvěním a po něm následuje rychlé škubnutí. Když bere cejnek, špička se nechvěje vůbec. Silněji poškubává, až špičku pořádně ohne. Trefit se do jeho záběru je těžké. Nakonec jsem přišel na to, že když cejnkům nástrahu nechám, chytí se sami. Kapříci berou tak, že se špička jednou nebo dvakrát mírně pohne a hned následuje plynulý ohyb se silným tahem. Dá se říci, že se také chytají sami. Je to také díky těžkému krmítku na dně. Těžké krmítko spolehlivě přidrží jehlově ostrý háček v kapřím pysku. Těžké krmítko v proudu podporuje jakýsi samozásek.
 
Už nevím, jestli jsem tenkrát chytil kapříků pět, nebo šest. V každém případě to byl vynikající rybářský den, který přinesl pár nových poučení, která se mohou někdy hodit. Rybáři žijící v okolí mají velké štěstí, že mohou navštěvovat tuto vodu častěji než já.
 
Vltava patří a vždycky bude patřit k mým oblíbeným vodám.
 
MILAN TYCHLER
FOTO: AUTOR, ROMAN HEŘMAN
Článek byl otištěn v časopisu 10/2009

Komentáře

Přidat komentář: