partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
KDYŽ JSEM BYL V NORSKU NA RYBÁCH, PILKERY KONČILY V CHALUHÁCH
Jan Sýkora | Sportovní rybolov | Komentáře

DNES UŽ SE NEDIVÍM, ŽE SPOUSTA CESTOVNÍCH KANCELÁŘÍ MÁ VE SVÝCH NABÍDKÁCH TOLIK POBYTŮ U NORSKÉHO POBŘEŽÍ. TAMNÍ VODY MAJÍ SUCHOZEMCŮM CO NABÍDNOUT. KDO ALESPOŇ JEDNOU VYRAZIL NA SEVER ZA HRANICE VŠEDNÍCH DNŮ A VYZKOUŠEL SI RYBAŘENÍ VE SLANÉ VODĚ, MÁ NAČ VZPOMÍNAT. I ÚPLNÝ ZAČÁTEČNÍK VELICE RYCHLE OD ZKUŠENĚJŠÍCH KOLEGŮ OKOUKÁ, JAKOU TECHNIKU LOVU POUŽÍT A UŽIJE SI.

 
Do Norska jsem odjížděl jen s vláčecí a muškařskou výbavou a hlavou plnou zmatených informací, které jsem se snažil načerpat z internetu. O spouštění těžkých pilkerů do stometrových hloubek na speciálních prutech s multiplikátory, které připomínají vyprošťovací naviják na terénním autě, jsem informací našel poměrně dost. Po tomto způsobu rybařiny jsem ale netoužil, i když uznávám, že pokud člověk jede na moře lovit s tím, že chce ulovit trofejní rybu, která váží několik desítek kilogramů, potřebuje patřičně dimenzované náčiní. Jenže já jsem odjížděl s tím, že si chci užít tak nějak obyčejně. Vláčecí prut na nástrahy o hmotnosti 60–80 g a muškařský prut aftma 12 jsem považoval za abnormálně tvrdá bidla i na největší macky. Pruty na ultralehkou přívlač by zde svoje uplatnění zřejmě nenašly, ale proutek 30–60 g byl podle mě nejlepší volbou na mořskou přívlač. Před odjezdem jsem si jeden takový dvoudílný prut s pěknými očky a parabolickou akcí pořídil a během výpravy to byl můj věrný společník.
 
Na vláčení jsem používal menší pilkery, které mi poskytl Petr Piskač. Je to ostřílený mořský lovec a jeho vlastnoručně vyráběné nástrahy fungovaly skvěle. Tahal jsem rybu za rybou, byl jsem spokojený. Horší to bylo v lokalitách, kde bylo mořské dno pokryté chaluhami.
 
 
PRO RYBY IDEÁLNÍ ÚTOČIŠTĚ, PRO RYBÁŘE NERVÁK
Ztratit svou oblíbenou nástrahu, na kterou ryby braly? To by byla škoda! Některé posádky lodí se těmto lokalitám vyhýbaly. Nechtěly riskovat ztrátu nástrah. Přitom právě mezi chaluhami byla koncentrace ryb poměrně veliká a občas si daly říci i pěkné kousky. Trojháček na konci pilkeru ale velice spolehlivě vyhledával místa, kde se zachytit. Z devadesáti procent taková vázka opravdu končila utržením nástrahy. Zásoby pilkříků se rychle začaly tenčit a tak přišly na řadu jigy s 30 g hlavami a gumové twistery. Na mělčích úsecích do 10 m hloubky to bylo v pohodě. Na hlubších místech, kde byl silnější spodní proud, padala nástraha ke dnu, ale poměrně dlouho.
 
DRAHOCENNÝ ČAS UBÍHAL SETSAKRAMENTSKY RYCHLE
Překvapilo mě ale, že i velké ryby útočily na malou přívěsnou nástrahu nad pilkerem či jigem a tak jsem vyhrabal krabičku s muškami, které jsem si uvázal na moře a vyzkoušel sestavu, kdy jsem na konec vlasce přivázal 60 g olověnou kapku a nad ní zhruba v 60 cm vzdálenosti vytvořil boční přívěs a 50 cm nad ním druhý. Na přívěsy jsem přivázal mušky a sestava pro mořskou přívlač v chaluhách byla hotová.
 
ŽÁDNÉ VÁZKY A STRACH O NÁSTRAHY
Olověná kapka propadávala spletí chaluh bez problémů, ryby na oranžové krevetky zatížené v tělíčku olověným drátkem útočily bez ostychu a razantně. Stačilo nechat sestavu klesnout ke dnu a několikrát ji přizvednout. Záběr většinou přicházel na první či druhé přizvednutí. O nástrahy jsem přišel pouze tehdy, když se na obě mušky zavěsily dvě pěkné ryby a ty mi sestavu roztrhaly na kusy. To byla daň za dvě nástrahy.
 
Lov na umělou mušku a přívlač jsou dva způsoby lovu, které se dají velice dobře skloubit dohromady. Výsledek může být, jako v tomto případě, překvapivě úspěšný. Tento způsob lovu jsem vyzkoušel v místech s chaluhami, při lovu tresky skvrnité i při lovu (ve sloupci) tresky tmavé a rozhodně mohl konkurovat sestavám s pilkery.
 
I když jsem si mušky vázal na háčky bez protihrotů, ryby mi vůbec nepadaly a úlovek jsem mohl hravě zbavit háčku rukou přímo ve vodě u boku lodi, což bylo příjemné a pohodlné. Žádné zdržování s páčením trojháčků kleštěmi. Ulovené ryby na těchto mělčích chaluhových lavicích nebyly nijak poškozené dekompresí a mohly putovat zpět do moře. Ideální místa, kde si člověk mohl užít způsobu Chyť a pust. Limit ponechání si 15 kg rybího masa, který je zaveden na jednu osobu, by se asi dal splnit během jednoho, dvou dnů a tak bohatě stačí si za jeden den rybařiny ponechat jen několik ryb těsně před návratem do přístavu a ty, ještě čerstvé, zpracovat.
 
 
Plnit bedny nad povolený rámec by se nemuselo v případě kontroly vyplatit a kdo by si také kazil rybářskou dovolenou snů tím, že by denně trávil dlouhé hodiny ve filetárně. I Norové, kteří mají bohatě zarybněné lokality přímo před nosem, se snaží chránit své bohatství tím, že zavedli limity na množství ponechaných ryb. Je to dobře. Na vydrancované moře by přece nikdo rybařit nejezdil.
 
Úspěšnost rybářské výpravy do Norska nepoměřujte hmotností odvezeného masa. Měřítkem by mělo být množství prožitků, které si každý s sebou odveze domů ve svém nitru. Způsob lovu, který jsem zde popsal, je jednou z mých zkušeností, kterou jsem si z lovu na moři odvezl. Třeba se vám jednou bude aspoň trošku hodit.
 
IVO NOVÁK
FOTO: AUTOR, ROMAN HEŘMAN
Článek byl otištěn v časopisu 9/2009

 

Komentáře

Přidat komentář: