Facebook

partneři

Český rybářský svazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
BEROUNKA
Jan Sýkora | Feeder | Komentáře

NA BEROUNCE JSEM BYL KDYSI POMALU JAKO DOMA. ČAS MĚ VŠAK ODVÁL DO JINÝCH KONCŮ REPUBLIKY A TAK JSEM TEĎ NA JEJÍCH VODÁCH JEN VELMI ZŘÍDKA HOSTEM. JEZY TÉTO ŘEKY MĚ VÍTALY NEJČASTĚJI. BYL BYCH ALE ŠPATNÝ RYBÁŘ, KDYBYCH NECHODIL I JINAM A NESNAŽIL SE O TÉTO ŘECE POSBÍRAT CO NEJVÍCE INFORMACÍ.

 
Víte například, že se původně celý tok řeky nazýval Mže? Název Berounka je doložen od 17. století. Tehdy byl tok řeky na berounském panství nazýván obvyklým způsobem – řeka Berounských. Za počátek Berounky byl označován soutok Mže a Rakovnického potoka, později se začátek posunul na soutok se Střelou a ještě později pak na soutok s Úslavou. Dnes podle vodoprávních předpisů začíná Berounka soutokem Mže s Radbuzou v centru Plzně. Z iniciativy historika Jana Anderleho plzeňští radní 7. Září 2006 rozhodli o přejmenování Berounky na území města Plzně zpět na původní název a chtějí ji přejmenovat na celém území kraje. Usilují o to, aby název Berounka zmizel z map. Ať se stane cokoli, pro mnohé z nás zůstane Berounka stále jen Berounkou, protože silné rybářské zážitky jsou spojeny s tímto pojmenováním řeky a už nikdy tomu nebude jinak.
 
Berounka protéká Plzeňskou kotlinou, přírodním parkem Horní Berounka, Karlštejnskou vrchovinou, kde ve vápencích vytváří nádherný kaňon se skalními stěnami a u Lahovic se vlévá do Vltavy. Závěrečný úsek před soutokem s Vltavou je před jezem v Modřanech, kde je vybudován Radotínský přístav. Toto je velmi navštěvovaný úsek řeky a jen výjimečně zde budete sami.
 
Berounka je poměrně čiperná řeka
Její vody by se zde dlouho nezdržely, kdyby je alespoň částečně nezadržovalo téměř 30 různých jezů. Na tak krátký tok je to opravdu hodně, což svědčí o tom, jak byla a je Berounka využívána. Na mnoha jezech stály mlýny a pily. Všechny tyto stavby na nás dýchnou svou historií, k řece neodmyslitelně patří. Osobně považuji každý starý jez na řece za něco krásného a úžasného a rybařím tam nejraději. Svižné a kyslíkaté vody pod jezy na Berounce jsou domovem mnoha ryb.
 
Nejzajímavější ze všech je pro mě parma
Berounka je parmami vyhlášená, ale kdeže už je dnes její původní sláva. Stále se tu ale chytají nádherné kusy a k tomu samozřejmě spousta dalších ryb, nad nimiž rybářovo srdce zaplesá. Na Berounce jsou parmy všude. Chytíte je nejen pod jezy, ale i nad nimi. Dno je tu většinou všude tvrdé, což parmám vyhovuje, nacházejí dostatek potravy. Členité dno pod jezy, proudy i hlubiny jim poskytují úkryt a víc toho tato skromná a bojovná ryba (kromě čisté vody) nepotřebuje. Pro mě byla Berounka vždycky řekou parem už jen proto, že při první návštěvě této řeky byla parma první rybou, kterou jsem měl na prutu. A hned tento nádherný kus mi dal jasně najevo, že to s nimi tady nebudu mít nijak jednoduché.
 
Chytal jsem tenkrát na plavanou pod jedním z jezů, na háčku bylo pár masných červů. Menší splávek se chvíli motal v malém protiproudu a pak se rozjel po mírně zvlněné hladině dolů. Přibrzdím ho jednou, podruhé a už se plynule potápí. Nemám jistotu, zda je to záběr nebo vázka a tak nerozhodně přiseknu. Řeknu vám, bylo to jako do pařezu a kdyby se ryba hned nepohnula z místa, přísahal bych, že je to vázka. Okamžitě si začala razit cestu proti vodě a namířila si to rovnou mezi skupinku velkých balvanů.
 
Dělal jsem, co jsem mohl, držel jsem ji zuby nehty
Vlasec jen zvonil a já čekal, že musí každou chvíli prasknout návazec. Nestalo se a ryba si najednou všechno rozmyslela. Motala se na místě a vytáčela ty své osmičky. Ode dna se nedá zvednout ani o centimetr a já vlastně jen tuším, že je to velká parma. Teprve za hodnou chvíli, když se ryba začne ve vodě „stavět na hlavu“, mohu s jistotou říci, že je to parma, protože jsem na chvíli zahlédl část těla a její vidlicovitě rozeklaný ocas. Úplně jsem ztuhl a zalapal po dechu, protože tak velkou parmu jsem na prutu ještě nikdy neměl. Do té doby jsem vzácně chytil ryby tak okolo padesáti centimetrů. Tato parma měla jistě přes osmdesát. Zalekl jsem se a trochu povolil brzdu navijáku. Osudová chyba! Jakmile silný tah z mé strany povolil, ryba se opět rozjela mezi kameny, kde jsem ji po chvíli ztratil. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem to rozdýchal.
 
Ten den však nebyl úplně ztracený
Do oběda jsem nachytal několik velmi slušných ryb a překonal jsem svůj dosavadní rekord v délce ulovené parmy. Je to ale jen slabá náplast na to, co se mi stalo. Je to už opravdu spousta let, avšak když si na to vzpomenu, vybavím si snad každý detail prohraného souboje s krásnou rybou.
 
V té době tady nebylo o feederu ani vidu ani slechu. Parmy na Berounce jsem chytal většinou na plavanou a jen občas na lehkou položenou. S mým prvním feederem přišly velké změny a pěkné parmy pro mě přestaly být až tak velkou vzácností. Ale to jsem už byl od Berounky bohužel stovky kilometrů daleko, takže jsem začal prohánět parmy v jiné řece.
 
Po několika letech se na Berounku vracím a nemohu se dočkat, až první parma ohne špičku mého feederu
Jenže jak se říká – nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pod jezem jsem nezavadil ani o šupinu a nad ním to nebylo o moc lepší. Nebýt nějaké drobotiny, odtáhl bych domů s dlouhým nosem. Přes den bylo dusno k padnutí a v noci přinesla bouřka déšť a velké ochlazení. Přesto za nevlídného rána spěchám znovu k řece s novou nadějí, že si teď všechno vynahradím. Řeka je trošičku vyšší a mírně podkalená, což mi hraje do karet, ale uvidíme. Tentokrát nejdu pod jez, ale usedám na klidné místo nad jezem u Všenor. Je to přesně to místo, které později mnohokrát navštívím v souvislosti se závody seriálu mistrovství republiky a 1. ligy LRU feeder, ale tenkrát u nás byla feederová technika ještě v plenkách. Rychle chystám náčiní a prvních pár krmítek letí za chvíli zhruba doprostřed řeky. Je tu asi tak dvoumetrová hloubka, dno rovné jako mlat. Ryby může k háčku přilákat jen krmení. Na tom jsem si dal v rámci možností hodně záležet. Vybral jsem úplně neutrální směs označenou jako základní vnadicí směs pro tekoucí vodu. Tu jsem přibarvil nahnědo, přidal do ní drcené, pražené a pak vroucí vodou zalité konopí. Po provlhčení a asi pětiminutovém odstátí směsi přidávám pořádnou porci velmi jemně nastrouhaného parmazánu, jehož sladce štiplavá vůně se line všude kolem. Na doplnění přidávám tři hrsti velmi malých kostiček tvrdého sýra přes noc namočeného v mléce a také dvě hrsti nastříhaných rousnic. Bílé kostičky se v tmavém krmení velmi dobře vyjímají, takže doufám, že je ryby brzy najdou a ochutnají. Masné červy do krmení přidat nemůžu. Tenkrát to bylo zakázáno. Na háčku vyzkouším rousnice, masné červy i kostičku sýra. Začínám s masnými červy. Hned napichuji pořádné sousto. Chci velké ryby a tak nastražím na háček asi sedm červů. Je to pěkný a pohyblivý chumel, který by mohl zaujmout. Jenže tohle lákavé sousto ihned atakují drobné ryby. Špička prutu se neustále chvěje, škube, jenže zaseknout není možné. Když zmenším háček i nástrahu, chytám malé cejnky a podoustve. Tak kvůli nim jsem sem opravdu nepřijel! Nastražím půlku rousnice a očekávám změnu k lepšímu. Chvíli se neděje nic a pak přichází trochu lépe čitelný záběr. Zasekávám s jistotou a konečně cítím na prutu větší rybu. Parma to však není. Do podběráku přivádím docela slušného cejna. No, alespoň že to zase není podoustev, cejnek, nebo neodbytná ouklej. Povzbuzen první větší rybou opět nedočkavě nahazuji s žížalou na háčku. Tentokrát je to po zaseknutí zase podoustev, ale pěkná. Musím uznat, že tato ryba dělá svému rodu opravdu čest a nemám žádný důvod se na ni zlobit. Parmy však jako by tu ani nebyly. Tolik jsem se na ně těšil a pořád nic. Alespoň že začíná vykukovat zase sluníčko. Hned je tady veseleji. Okolí chat na protějším břehu začíná také ožívat. Všichni si ještě mohou užít dnešní dopoledne, než se zase vypraví domů, tak jako já. Je neděle a čas kvapí. Je půl deváté, když přijde opravdu poctivé ohnutí špičky prutu a já se mohu těšit z první parmy ulovené na Berounce feederovým prutem. Je to prut střední kategorie, tedy medium a pracuje přesně tak, jak se od něj očekává. Dokonale tlumí tvrdé výpady ryby a spolu s dobře seřízenou brzdou navijáku nedá rybě ani centimetr vlasce zadarmo. Ta je nucena vydat ze sebe úplně všechno.
 
 
Síly jí brzy docházejí. Přestože chytám s návazcem, jehož průměr je pouhých 0,12 mm, končí více než šedesáticentimetrová ryba po chvíli bezpečně v síti podběráku. Mám z ní ohromnou radost. Je to krásná, zdravá ryba. V podběráku lapá po dechu a pevné svaly pod kůží jí jen hrají. Má krásné vousky a nádherně vybarvené ploutve. Měl jsem strach, že ryby budou v trochu podkalené vodě vybledlé, ale tahle je nádherná a bez jediné vady na kráse. Díval bych se na ni celé hodiny, ale musí co nejdříve zpět do vody. Držím ji jemně chvíli pod hladinou s hlavou obrácenou proti proudu a čekám až se sama pohne. Stačilo jí jen pár nadechnutí a už opouští mé dlaně. Rozvážně míří zpět doprostřed řeky, kterou před chvílí nedobrovolně opustila. Teď už jsem spokojený a nic mě dál nežene. Nečekám už nic víc. Snad bych mohl chytit ještě větší rybu, ale to už není tak důležité. Samozřejmě, že chytám dál a zřejmě proto, že už jsem teď v naprosté pohodě, určitě zafungovalo i krmení, tak se daří. Během hodiny mám na kontě další čtyři parmy a k tomu jednu utrženou. Těžko říci, o jak velkou rybu jsem přišel, ale chyba byla evidentně na mé straně. Příliš jsem s jejím zdoláváním spěchal. Více utažená brzda navijáku prostě nezachytila prudký výpad ryby a návazec povolil. Vyměnil jsem tedy dvanáctku za čtrnáctku, avšak ten den už větší ryba nepřišla. Vyzkoušel jsem i kostičky sýra. Na desítku háček je nejlepší kostička o stranách 0,5 x 0,5 cm. Nechala se přelstít parma, cejn i podoustev. Zdá se, že mléčné výrobky chutnají nejen parmám.
 
Od té doby jsem své náčiní několikrát zcela kompletně vyměnil a dnes používám na parmy speciální pruty, do krmítka mohu nasypat masné červy, ale pocit z ulovené pěkné ryby je stále stejný.
 
MILAN TYCHLER
FOTO: AUTOR, VLADIMÍR URBAN
Článek byl otištěn v časopisu 8/2009

Komentáře

Přidat komentář: