partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
EVIDENCE DOCHÁZEK K VODĚ
Jan Sýkora | Napsali jste nám | Komentáře
Už v zákonu č. 102/1963 Sb., o rybářství a jeho prováděcí vyhlášce, byla povinnost zapisovat úlovky. Na pstruhových vodách, kde byl lov salmonidů povolen jen tři dny v týdnu, byla přísnost výrazně větší. Zde se musely zapisovat všechny docházky a jako takové i označovat. Přísnost z minulého předpisu je i v novém zákoně a jeho prováděcí vyhlášce, ale platí na všech pstruhových i mimopstruhových revírech. Měl jsem tu smůlu, že jsem se dosud u vody nesetkal s rybářem, který by toto zpřísnění přivítal. Pokud se pokouším jim věci vysvětlit, nejde to. Buď nemám přesvědčovací schopnost, možná i vyjadřovací, anebo jsem naprosto na jiné lodi.
 
Je samozřejmé, že rybářské právo je nějaká forma „královského regálu“. Z toho vyplývá: Ten, kdo někomu dává právo hospodařit na revíru, ale hlavně lovit ryby, si stanovuje pravidla, která bez ohledu na to, zda se to cílovému subjektu líbí či nikoli, musí je ctít. S představiteli rybářských subjektů byla tato povinnost v rámci mezirezortního připomínkového řízení projednávána. Bez připomínek. Faktem je, že jednali lidé, kteří oproblematice hodně věděli. Zmého úhlu pohledu je vše samozřejmé. Na revírech jsem hospodařil a chtěl jsem mít informace z první ruky, výsledky co nejpřesnější. To znamená, že se nejedná jen o to, co jsem do vody vysadil a co se v ní ulovilo, jak zajímá Brusel.
 
Zajímá mě návratnost jako celek, rybářská úspěšnost a podrobnosti kolem rybářského tlaku
 
Dnes, kdy řada rybářů ryby domů neodnáší, i tak rybí společenství ovlivňuje. O otázce mortality po puštění z udice jsem již psal. Ale toto množství je podle mě relativně zanedbatelné. Když se dívám do přehledu o úlovcích zjišťuji, kolikrát dotyčný lovil pstruhy, kolikrát jiné ryby, jak byl úspěšný, jaké jsou jeho obvyklé úlovky, ale dozvídám se i kuriozity, co vlastně v té které vodě žije. Plavou tam především ryby z populací, které mají schopnost přirozené reprodukce. Vedle nich tam ale žijí i ryby, které jsem vysadil. A i když udice není absolutní lovící nástroj, dokazuje hodně. Hospodaříme přece tak, aby se rybáři měli co nejlépe. Chceme jim dělat u vody radost a chceme mít i radost z našich výsledků. A k těmto informacím se dopracováváme především ze statistiky.
 
Byl bych rád, kdyby si alespoň třetina těch, kteří budou tento příspěvek číst, povinnost kompletního zapisování pravidelně vzala jako samozřejmost. Ano, je to práce navíc. Vím, že když rybář neuloví aproškrtne řádek, tak mu ubude místo. Ale nový formulář docházky není problém. Porybnému může ukázat starý dokument s nalepenou povolenkou i nový. Dnes už rybář nemusí vyplňovat součtovou statistiku. Chce se na něm jen to, aby zapsal docházku k vodě. Tedy datum a číslo revíru. A v případě úspěchu i druh ryby.
 
Pokusím se formulovat to, co se v konečné podobě musí promítnout do ochrany zájmů každého rybáře
 
1) Neriskuji ztrátu povolenky a to, že si dlouho nezachytám.
 
2) Ten, kdo statistiku vyhodnocuje, podá hospodáři přesné informace o tom, který rybí druh byl předmětem lovu – lovecká úspěšnost. A platí to o místních přespolních rybářích.
 
3) Pokud hospodář tuto informaci má, ví, jak se ten který rybí druh v jeho revíru má. Dozví se, zda revír přerybňuje nebo zarybňuje nedostatečně. A to se bezprostředně promítne i do toho, kolik ryb tam příště vysadí. Pokud má odpovídající návratnost, tak se přirozeně snaží, aby rybáře uspokojil co nejvíce. Ostatně – za jejich peníze tam ryby vysazuje. Příklad: Pokud vysazuje mírové duháky a ti se vrací z navštěvovaného revíru z pouhých 5 %, tak tam nemají podmínky. Co s tím? Nechá změnit zarybňovací plán. Anebo v případě, že velkoryse překračuje, horko těžko bude zarybňovací plán plnit.
 
4) Pokud je revír v platnosti celosvazové povolenky, tak existuje tzv. redistribuce. Tedy – co se vybralo za celosvazové povolenky, to se zpětně proplatí tam, kde se ryby lovily. A někdy je to sakra hodně. A tady hospodář získává další prostředky na to, aby mohl velkoryseji zarybňovat tam, kde je odpovídající rybářský tlak  a kde se ryby chytají. A hlavně – kde se vykazují.
 
5) Má informaci o tom, jaká byla neúspěšnost a může ji srovnávat s jinými, ekologicky podobnými revíry. I této informaci může přizpůsobovat hospodaření.
 
6) Pokud bude vidět, že má výsledky, tak bude chtít uspokojit rybáře, aby si prostě na jeho revíru zachytali. Radost bude i na druhé straně barikády.
 
JAROSLAV POUPĚ
Článek byl otištěn v časopisu 7/2012
 

Komentáře

Přidat komentář: