partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
PSTRUH POTOČNÍ - RYBA, KTERÉ STOJÍ ZA TO POMÁHAT
Jan Sýkora | Ryby | Komentáře
O této rybě již bylo napsáno mnoho článků. I přes to se s vámi chceme podělit o zkušenosti s vedením chovu pstruha potočního v menší sérii článků. MO ČRS Trutnov hospodaří na třech pstruhových revírech, desítkách chovných potoků a na pstruhové líhni. Díky práci desítek členů, kteří se bez ohledu na čas věnují chovu pstruha potočního (dále jen Po), sportovní vody netrpí jeho větším úbytkem. Jelikož se na tom významně podílíme, chtěli bychom se o naše zkušenosti podělit. Zároveň bychom chtěli poděkovat výboru MO ČRS Trutnov a hlavnímu hospodáři panu Nohejlovi za podporu.
 
Než se začneme zabývat různými způsoby chovu, seznámíme se s finanční stránkou chovu Po. V posledních letech se diskutuje o snižování populace Po. Mnohdy je zcela mylně viděno řešení ve zvýšení lovné míry Po. Přitom je zcela opomíjena finanční stránka chovu. Musíme si uvědomit, že většina MO hospodařících na klasických pstruhových vodách patří mezi malé a střední organizace s nižším počtem členů, u kterých v minulosti došlo k přechodu části členů k velkým městským organizacím. MO hospodařící na pstruhových vodách musejí ke zvládnutí hospodaření požadovat po svých členech pracovní povinnosti ve výši 15–25 hodin, nebo úhradu ve výši 1500–2500 Kč. Protože velké městské MO často nemají žádnou chovnou vodu a obhospodařují minimum sportovních vod, mohou vzhledem k počtu členů požadovat pracovní povinnost 5 hodin, nebo častěji finanční náhradu 500 Kč, někdy i méně.
 
Chov Po v přirozených podmínkách patří mezi činnost, která je nejvíce závislá na pracovní povinnosti členů
A chov Po zároveň patří v rámci Svazu mezi nejhůře finančně ohodnocené činnosti. Například vysazení deseti tisíc kusů plůdku do chovného potoka trvá dvěma pracovníkům zpravidla 4–5 hodin. Podívejme se na celou záležitost z pohledu organizace, která obhospodařuje sportovní revír se zarybňovací povinností 2000 kusů Po2 (dvouletá ryba). Na produkci 2000 kusů Po2 je potřeba 40 000 kusů plůdku. Z něho se prvního roku dožije 10 %, to je 4000 Po1. Ze čtyř tisíc Po1 se dožije druhého roku 50 %, což je požadovaných 2000 Po2. A to za předpokladu, že není velký tlak predátorů či pytláků a je alespoň průměrný stav vody v tocích. To však v posledních letech není pravidlem. Za 40 000 kusů plůdku zaplatí organizace 10 000 Kč (cena za 10 000 kusů plůdku je 2500 Kč). Za zarybnění 2000 kusů Po2 obdrží organizace 15 000 Kč (za jeden kus Po2 7,50 Kč, tedy 2000 x 7,5 = 15 000 Kč). Teoreticky má organizace zisk 5000 Kč (15 000 – 10 000 = 5000 Kč). V částce 5000 Kč je obsaženo přelovení potoků před vysazením plůdku, vysazení plůdku, slov na Po2, školení nových lovců, přeškolení lovců (každé tři roky), každoroční revize lovících agregátů, jejich údržba a nákup nové techniky. U MO, které obhospodařují líhně, odpadají náklady na nákup plůdku. Na druhé straně přibývá lov generačních pstruhů, údržba a provoz líhní. Ovšem pokud se jim povede vychovat více plůdku, než potřebují pro sebe, častokrát zjistí, že i když je zdůrazňován úbytek Po, o plůdek není za humny příliš velký zájem.
 
Vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo k poklesu vodnatosti a členitosti toků, je mnoho potoků, které sloužily k chovu dvouletých pstruhů, vhodných pouze k chovu jednoletých. Pokud se po vysazení plůdku pokračuje v chovu na dvouletého pstruha, loví se ho stále méně, neboť už jako jednoletý sestupuje do níže položených toků. A proto se zdá, že toky nejsou vhodné k chovu Po. Častokrát se stává, že se MO z ekonomických důvodů soustřeďuje pouze na několik chovných potoků, i když jich má k hospodaření desítky. K tomu náleží vysazování stále menšího počtu plůdku a častokrát papírové zvyšování produkce. MO, které využívají k chovu všechny vhodné chovné toky a vysazují do nich dostatek plůdku, nějaký dramatický úbytek Po v revírech nepociťují. Jestliže má dojít ke změně, je třeba přehodnotit přístup k celé věci. A to například takto:
 
  • Při plnění zarybňovacích plánů na sportovních vodách je třeba přihlížet k počtu vysazeného plůdku na chovný tok, který ústí do sportovní vody. Při zarybňovací povinnosti 1000 kusů Po2 vysazovat 20 000 kusů plůdku. K počtu Po2 (ať skutečně či papírově sloveného a vysazeného do sportovních vod) přihlížet až jako k vedlejší záležitosti.
  • Zvýšit cenu za plůdek a Po2 přinejmenším na dvojnásobek.
  • Úhradu plůdku by prováděly MO ve stávající výši, taktéž ÚS za Po2. Rozdíl, čili navýšení, by hradil Svaz ze zvláštního fondu. Možnosti, jak ho naplnit, jsou následující:
  • Příspěvek státu (jeví se značně nereálné).
  • Zvýšením cen pstruhových povolenek. Ovšem každé zvýšení vede zároveň k poklesu zájmu členů o pstruhové povolenky. Přitom k zarybňování Po slouží jedna čtvrtina až jedna třetina částky vybrané za pstruhové povolenky v rámci Svazu.
  • Zavést stejnou pracovní povinnost u všech MO ČRS, jako je tomu například u členské známky. Výše by měla být minimálně 15 pracovních hodin nebo finanční náhrada 1500 Kč. U MO, kde je povinnost nižší než 15 hodin, by se rozdíl z náhrady odváděl do fondu. U MO, které nehospodaří na chovné či sportovní vodě, by se náhrada odváděla v celé výši do fondu.
 
Šikovných rukou není nikdy dost Bylo by spravedlivé, kdyby se členové MO, kteří využívají veškerých výhod plynoucích z členství ve Svazu s minimem povinností, podíleli na financování chovů. Popřípadě by jim nikdo nebránil přestoupit do jiné MO a plnit pracovní povinnost místo finanční náhrady.
 
Prostředky plynoucí do fondu by pravděpodobně převyšovaly potřebnou částku na dofinancování produkce Po, naskýtá se tedy možnost využít je ve prospěch všech členů Svazu. Například k úhradě škod při živelních pohromách, při enormním suchu či při velkých otravách. Dále k budování speciálních chovatelských zařízení nebo k potlačení negativního predačního vlivu na menších tocích (stanovení optimální početnosti jednotlivých druhů predátorů).
 
Pokud má dojít ke zvýšení počtu pstruha potočního, je třeba změnit finanční podmínky takovým způsobem, aby se staly pro MO motivující. V opačném případě lze předpokládat, že pokles populace Po bude pokračovat.
 
Zkušenost
Při chovu v přebytku přirozené potravy na větší vodní ploše jsme dosáhli u pstruha potočního, pocházejícího z běžného plůdku, následujícího růstu: plůdek byl vysazen na jaře roku 2003, na podzim roku 2006 byla jeho průměrná délka 50–55 cm a na podzim roku 2007 měřila největší jikernačka 68 cm a mlíčák 70 cm. Rovněž při vysazení ročního a dvouletého pstruha v počtu 680 kusů do rybníka o rozloze 1 ha na jaře roku 2008 bylo dosaženo rychlého růstu. Na podzim roku 2008 bylo sloveno 516 kusů pstruha o průměrné délce 30–35 cm. Také z vysazeného ročního pstruha duhového o velikosti 6–8 cm v počtu 200 kusů bylo sloveno 136 kusů o průměrné velikosti 30 cm. Na druhé straně byla slovena nejmenší pohlavně zralá jikernačka pocházející z pramenné části horského potoka, která měřila pouhých 12 cm.
 
Pstruh potoční se zpravidla vytírá v listopadu a prosinci
K vykulení plůdku z jiker je potřeba 480 až 520 denních °C vody, tzn., že při každodenní teplotě vody 5 °C by se plůdek vykulil za 100 dní. Většinou se kulí v březnu. Po vykulení měří průměrně 2 cm a v oblasti břicha má velký žloutkový váček. Zhruba tři týdny leží nehybně na boku. Po částečném strávení váčku se začíná stavět do normální polohy a postupně se začíná zajímat o potravu. Z důvodů dlouhé inkubační doby je pstruh v přirozených podmínkách poměrně náročný k volbě vhodného trdliště. To se nachází blízko oblasti přelivu, tedy v místě, kde proudící voda opouští tůň či úsek s větší hloubkou. Takové místo zaručuje dostatek kyslíku pro jikry a plůdek, zároveň zamezuje zanášení trdliště jemným kalem. Správné podloží trdliště je tvořeno štěrkopískem o zrnitosti 5–30 mm. Pokud se pstruh vytře na místo, které nesplňuje tyto podmínky, dochází k 100% úhynu jiker. Při nepřítomnosti vhodného místa k výtěru nedochází. Potom hrozí jikernačkám zdravotní problémy končící často úhynem či dočasnou nebo trvalou neplodností.
 
Přirozené ztráty u pstruha dosahují těchto hodnot:
  • Z jikry na plůdek při umělém výtěru do 10 %
  • Z jikry na plůdek při přirozeném výtěru 80–90 %
  • Z plůdku na Po1 90 %
  • Z Po1 na Po2 50 %
  • Z Po2 na Po3 30 %
  • _Z Po3 na Po4 70 % (z důvodu výtěru), od Po4 nejméně 50 %
 
Pstruh ve sportovním revíru
Nyní si uveďme příklad, jak vypadá průměrná obsádka pstruha ve sportovním revíru a jeho přítocích, kde má výborné podmínky k výtěru a kde organizace vysazuje 50 000 kusů plůdku. Na podzim je v revíru a jeho přítocích přirozeně položeno 1 500 000 jiker, z nichž se na jaře vykulí 150 000 kusů plůdku. Též na jaře organizace vysadí 50 000 kusů plůdku. Na podzim je složení populace pstruha následující: 20 000 kusů Po1, 10 000 kusů Po2, 7000 kusů Po3, z toho 3500 jikernaček, 2100 kusů Po4, z toho 500 jikernaček, 1000 kusů Po5 a starších, z toho 100 jikernaček. Celkově tedy čítá populace pstruha nejméně 40 000 kusů, z toho 4100 jikernaček. Tato populace bez problému snese běžný rybářský tlak, přítomnost páru ledňáčka říčního a čápa černého. Vyrovná se i s občasným výskytem vydry říční. Činnost organizace spočívá v doplňování stavu populace pstruha potočního.
 
Problém už může způsobit volavka popelavá, která se v posledních letech stále více stěhuje na horní části toků. Velkou měrou škodí populaci pstruha potočního a to zejména na podzim, kdy se ve velkém počtu soustřeďuje na trdlištích a decimuje generačního pstruha. Jedním z možných důvodů stěhování volavek je souvislost s kormoránem velkým, který vyvíjí stále větší tlak na střední a horní části řek a vytlačuje volavku popelavou do prostředí, které pro ni není přirozené. To má za následek, že prostředí, které okupuje stále větší měrou, není schopno se s takovým tlakem vypořádat.
 
Nyní se podíváme na stejný sportovní revír, kde vzhledem k nízkému stavu vody došlo k zanesení trdlišť a do přítoků se generační pstruh nedostane. Na podzim je položeno minimum jiker, které díky nepříznivým podmínkám uhynou. Na jaře organizace vysadí 50 000 kusů plůdku. Na podzim je složení populace následující: 5000 kusů (Po1), 2500 kusů (Po2), 1750 kusů (Po3), 875 kusů (Po4) a 400 kusů (Po5) a starších. Celkový počet pstruhů je 10 525 kusů. Tato populace sice snese běžný rybářský tlak, ale je zcela závislá na hospodaření organizace. Neuživí ledňáčka říčního a přítomnost ostatních druhů predátorů je pro ni zcela zničující. I při návratu k původnímu průtoku a opětovnému vzniku trdlišť by obnova původní populace pstruhů byla dlouhodobou záležitostí. V takovém případě je jediným řešením nahradit úbytek plůdku z přirozeného výtěru zvýšeným vysazováním plůdku do chovných přítoků.
 
Závěrem lze konstatovat, že populace pstruha potočního v přirozených tocích s dostatkem trdlišť bývá stabilní. Je schopna se přizpůsobit změnám klimatu a činnost organizací spočívá v doplňování počtu pstruhů. Rybářským tlakem ji lze ovlivnit v minimální míře. Proto míra pstruha 25 cm je odpovídající a její zvyšování může být vnímáno spíše negativně. Zvýšená míra k růstu počtu pstruhů nevede, spíše naopak. S úbytkem rybářů se zvyšuje počet pytláků a predátorů. Navíc u pstruhů v délce nad 25 cm v důsledku výtěru převažuje znatelně mlíčák, který je od této velikosti daleko větším dravcem. Často se soustřeďuje na hrubší potravu, včetně jedinců svého druhu. U toků, kde nedochází k přirozenému výtěru, je ochrana pstruha, spočívající ve zvyšování míry, zbytečná.
 
JAN KNAP, LUKÁŠ KAMMEL
FOTO: LUKÁŠ KAMMEL, IVO NOVÁK, ARCHIV REDAKCE
Článek byl otištěn v časopisu 5/2009
 
 

Komentáře

Přidat komentář: